Rozhovor s ředitelkou Petrou Jansovou o tom, jaký byl její první rok ve (staro)nové funkci

V. DROBNÁ

Pátek, 21. června 2019

Sdílet na:

V pondělí 1. července 2019 to bude rok, co splynula SŠHSS Teplice nad Metují s trutnovskou SOŠ Volanovská a vznikla škola nová – Střední škola gastronomie a služeb se sídlem v Trutnově. Odloučené pracoviště stále plně funguje také v Teplicích. Co se za ten rok změnilo, nám prozradila ředitelka této instituce Ing. Petra Jansová.

Paní ředitelko, jaký to byl rok pro vás, vaše zaměstnance nebo vaše žáky?

Když se nad tím teď zamýšlím, ani mi to jako rok nepřipadá. Stále jsme totiž měli co dělat. Jeden úkol za druhým, cestování mezi pracovišti, noví lidé, žáci, nečekané situace, ale i první úspěchy a radosti. Najednou koukám a jsou tady maturity a závěrečné zkoušky, rozdává se vysvědčení. Cíle, které jsme si na začátku stanovili, se daří plnit, ale trvá nám to mnohem déle, než jsem čekala. Musela jsem se tedy obrnit trpělivostí a smířit se s tím, že všechno nejde změnit hned. Proto se raduji i z dílčích úspěchů jako je např. stabilizace pracovního kolektivu (jak na pedagogických, tak i na nepedagogických pozicích), označení budov a místností na pracovišti v Trutnově (možná se vám to nezdá jako podstatné, ale představte si, že přijdete do budovy, která je pro vás nová, tak trochu bludiště, a vy ani nevíte, jestli dveře, které otvíráte, jsou toalety nebo ředitelna…), vybudování nového baru v restauraci Junior v Trutnově, navázání spolupráce s vedením města Trutnov…

Obě školy se sloučily kvůli optimalizaci, tedy hlavně proto, aby se ušetřilo. Je už nyní, po roce, znát, že to mělo smysl?

Těžko budu posuzovat, zda měla optimalizace soustavy škol v Královéhradeckém kraji smysl. Tedy, zda se opravdu ušetřilo v globále. Celková čísla budou muset řešit odpovědné osoby na Kraji. Já budu posuzovat pouze naši nově splynutou organizaci. Musím říci, že se nám vede dobře. V závěru kalendářního roku jsme vykazovali kladný hospodářský výsledek, byl prostor na nenárokové složky pro zaměstnance i na pořízení majetku a investice do oprav. Stali jsme se ekonomicky stabilní organizací. Je ale potřeba, aby se získané prostředky vynakládaly smysluplně a s rozmyslem. Často totiž při inventuře narážíme na majetek, který leží zabalený ještě v originální krabici a nikdo ho nepoužívá a nikdy ani nepoužíval.

Co všechno se změnilo ve srovnání s léty minulými?

Mně osobně se změnilo mnohé. Mám mnohem méně času, ale zato mám dvě ředitelny... Řídím každý den a občas jedu na "autopilota". Taky už vím, co je to "bílá tma" a odpolední doprava v Trutnově. Stále ještě nepoznávám některé žáky školy, ale dosáhla jsme toho, že mě alespoň pozdraví a usmějí se na mě. Mám nové kolegy, snažím se neplést jejich jména a být jim dobrou nadřízenou. A co se změnilo na jednotlivých pracovištích? Tak to se budete muset obrátit na někoho, kdo poznal "staré časy". Já jsem se rozhodla, že se nebudu vracet k tomu, co bylo, ale chci se zaměřit na budoucnost. Chci, aby se nám hlavně podařilo zlepšit povědomí o trutnovské škole.

O jaké obory je u vás největší zájem?

Protože stále probíhají další kola přijímacího řízení, neznáme zatím definitivní výsledky. A to také znamená, že máme ještě volná místa a žáci se k nám mohou hlásit až do konce prázdnin. Ale zpět k otázce. Tradičně největší zájem je o obor Kuchař-číšník a Cukrář. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je fakt, že na trhu práce chybí právě tyto profese. Letos jsme trochu narazili na problém, že někteří trutnovští "patrioti" nechtějí dojíždět do Teplic, kde bude od příštího školního roku probíhat teoretická výuka oboru Kuchař-číšník, a proto si dali přihlášku raději na jiný obor naší školy nebo na úplně jinou školu. A to je velká škoda. Na teplickém pracovišti jsou totiž podmínky pro výuku gastronomie na velmi vysoké úrovni. Na stejně vysoké úrovni jsou zase v Trutnově podmínky pro řemeslné obory (Tesař, Truhlář, Zedník a Instalatér). Takže bych ráda zdůraznila, že se výuka oboru Kuchař-číšník v Trutnově NERUŠÍ, jen se přesouvá do Teplic.  A také to, že zůstane otevřená praxe v restauraci Junior v Trutnově.

Co ve škole čeká zapálené žáky pro vybrané obory. Proč by měli přijít právě k vám?

Některé naše školní vzdělávací programy mají v názvu spojení "…pro život". To je hlavní filozofie naší školy. Chceme vychovávat odborníky, kteří jsou uplatnitelní v životě. Žákům nabízíme jako součást běžné výuky rozšíření o praktická cvičení, výuku v reálných provozech, odborné workshopy, kurzy s mezinárodní certifikací (jako např. kurz sváření plastů, pájení mědi, studené kuchyně, barmanský kurz, apod.), mezinárodní stáže. Zkrátka chceme, aby si naši absolventi neměli problém najít dobrou práci, protože znají realitu.

Kvalita odborných znalostí žáků se nejlépe ověřuje při porovnání s jinými, tedy například na soutěžích, kde je vysoká konkurence. Jak si vedete na tomto kolbišti? Jakých soutěží se běžně účastníte a s jakými výsledky?

Vítězů soutěží různého typu nemáme sice tolik, jako např. gymnázia, ale velmi si cením toho, že se i mezi žáky odborné školy najdou tací, kteří jsou ochotni dělat něco nad rámec běžné výuky, a že v tom jsou dobří. Tradičně vysíláme žáky na odborné soutěže. V letošním roce to byla například odborná soutěž pro tesaře, ve které jsme dosáhli v okresním kole 2. místo a následně v celostátním brněnském finále vybojovali místo sedmé. Barmani byli na stupních vítězů v krajské soutěži v hotelu Studánka, cukráři ve stříbrném pásmu v soutěži Na Karmeli v Mladé Boleslavi. Dále máme vítěze i v literárních či sportovních soutěžích.

Pojďme nyní k maturitním ročníkům. Tam je situace trochu jiná než v učňovských oborech. Žáků je méně a méně. Kde je problém? Je na vině pouze strašák povinné maturity z matematiky?

Počet žáků v maturitním oboru Hotelnictví se nám stále snižuje. Příčiny vidím dvě zásadní. První je opravdu strašák povinné maturity z matematiky. Do oboru Hotelnictví nastupují žáci, kteří s ní mají problém, jsou schopni naučit se matematiku, kterou využijí v oboru (tzv. kupecké počty), ale velké úsilí budou muset věnovat učivu, které v praxi nikdy nepoužijí (jako např. logaritmické či goniometrické rovnice) a kvůli kterému třeba ani maturitu mít nebudou.  Druhou příčinu vidím v tom, že neúspěšní žáci u maturitní zkoušky vyjdou školu a ve svých dvaceti letech mají pouze základní vzdělání. Proto se nám také letos hlásí více žáků na nástavbové studium. Tato forma vzdělávání je určena pro již vyučené absolventy, kteří se po splnění přijímacích kritérií mohou dva roky připravovat na maturitu. V případě neúspěchu nevyjdou naprázdno, protože již mají střední vzdělání s výučním listem.

Pro žáky jsou obecně velmi atraktivní zahraniční stáže, se kterými máte bohaté zkušenosti z let minulých. Chystáte rozjet podobné projekty i v dohledné době?

Zahraniční stáže mají mezi žáky opravdu velkou oblibu. Proto se i v nové organizaci budeme snažit napsat projekt a využít některou z dotačních možností, které nabízejí Evropský sociální fond, či jiné organizace. V současné době se nacházíme na konci projektového období, dobíhají nám projekty z minulých organizací, jejichž administrace je velmi náročná. Ve školním roce 2019/2020 se zapojíme do dalšího kola projektů zjednodušeného financování – Šablony pro SŠ, podáme žádost do programu mobility Erasmus plus a připravujeme účast v projektu přeshraniční spolupráce Interreg V-A. Takže stáže budeme určitě realizovat.

A na závěr nám prozraďte, co plánujete do budoucna. Kam míníte školu směrovat?

Plánů do budoucna mám hodně, již jsem je zmínila na začátku období. Mojí vizi je vytvořit v horizontu šesti let atraktivní školu, která bude čerpat z dlouholetých tradic a dobrého jména, bude vybavena moderními technologiemi a kompetentním personálem. Stane se místem, kde se budou cítit dobře žáci i zaměstnanci a kam se rádi vracejí absolventi.  Vize se musí naplňovat dílčími kroky.  Pro příští školní rok nás čekají tři zásadní úkoly: zvládnout přechod na nové financování regionálního školství, přestěhovat teoretickou výuku v Trutnově do budovy na Pražské, zrealizovat montáž optického kabelu do Střmenského podhradí v Teplicích nad Metují, a tím zlepšit rychlost internetového připojení. A já pevně věřím, že se nám to společnými silami podaří uskutečnit.

Děkuji za rozhovor