Rozhovor se studentkou zdravotnického záchranářství Nelou Volhejnovou

Kdy jsi chodila na Masarykovu školu a jak na toto období vzpomínáš?

Na "Masaryčku" jsem chodila v letech 2005 – 2014. Na období prvního stupně vzpomínám jako na učení se hrou. Druhý stupeň pro mě byl období "řádění". Naše třída byla tvořena převážně klukama, pro mě ideální prostředí. Vzpomínám na období základní školy velmi ráda. Dokud nenastala covidová situace, tak jsem občas školu navštívila, abych zjistila, jak se mají učitelé, kteří mě učili, a co se ve škole změnilo.

Kam se tvé kroky ubíraly poté?

Mé další kroky vedly na gymnázium v Broumově, na které vzpomínám také velmi ráda. Po gymnáziu jsem nastoupila na obor zdravotnický záchranář, na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice, kde studuji a pokud režim dovolí a zvládneme praxe, výuku a kurzy v termínech, budu v létě dělat státnice.

Kdy zhruba se zrodilo rozhodnutí stát se záchranářkou a co za tím stálo?

Na druhém stupni ZŠ. Lákaly mě všechny zdravotnické obory a zároveň sportovní, kde zažiji spoustu akce a adrenalinu. Spojením těchto dvou zájmů se zrodilo rozhodnutí stát se zdravotnickým záchranářem. Stále jsem přesvědčená, že to bylo dobré rozhodnutí!

Sotva jsi ale začala studovat vysokou školu, byla jsi hned podrobena zkoušce z nejtěžších. Co pro tebe znamenal nástup coronavirové pandemie?

Já jsem naštěstí stihla půlku studia za normálního režimu. Nejprve to pro mne znamenalo mnoho zmatku, nejistoty. Na začátku epidemie nám zrušili praxe, abychom se nenakazili a potom paradoxně začali shánět studenty. Tak jsem se nabídla a šla pomoci do broumovské nemocnice. Znamenalo to pro mne naučit se pracovat rychle a samostatně, protože každý měl své práce dost. Největší problém pro mě byl skloubit práci s výukou, která byla nárazová - buď prezenční cvičení, které jinak udělat nešly nebo online přednášky. V té době s tím nikdo neměl zkušenost, takže toho moc nebylo a museli jsme spoustu věcí dohánět sami, avšak zvládnout se to dalo.

Jak těžké je v dané situaci obstát pro studentku, která se teprve začala seznamovat s oborem?

Během druhého ročníku máte většinu z obou semestrů praxe, tudíž jste už celkem otrkaní a pokud ne, tak se otrkáte v rámci covid režimu v nemocnici. Všechno jde, když se chce. Navíc ostatní kolegové velmi ochotně zaučí, pomohou a poradí.

Nedávno přišla nová virová vlna a zdravotnictví žádá o pomoc všude, kde je to možné. Jak pomáháš ty?

Do minulého týdne jsem byla ještě na praxích, takže jsem pomáhala tam, kde jsem zrovna byla, zejména na JIPkách. Od pondělí jsem nastoupila na KZOS (dispečink) v Hradci Králové, kde se svými dvěma spolužáky máme na starost řízení odběrů na COVID 19. Přijímám žádanky od KHS (krajské hygienické stanice), zapisují je do systému, tvořím tabulky, které pak posílám odběrovým posádkám, kterým organizuji odběry a trasy na daný den.

Je situace opravu tak vážná? Hrozní např. kolaps nemocnic?

Z mého pohledu je situace opravdu vážná. Nedovolím si odhadovat, zda nemocnice zkolabují nebo ne. Nemocnice jsou opravdu přetížené, na druhou stranu máme velmi kvalitní zdravotníky, kterých však není dostatek pro intenzivní péči.

Jak bys shrnula svou dosavadní zkušenost a co bys vzkázala lidem?

Zkušenosti stále sbírám, jsem za to moc ráda. Shrnula bych je tak, že se člověk naučí všemu, pokud chce. Nechci opakovat stále ty stejné věty, které si denně můžeme přečíst. Za mě bych poprosila, aby na sebe byli všichni opatrní, byli k sobě ohleduplní a byli na sebe hodní, a to nejen v rámci covidu. Jsem smutná, že někteří zpochybňují covid a nadávají na všechny, kteří se snaží něco dělat. Také bych si přála, aby se lidé začali zajímat o svůj životní styl, začali zdravě jíst a sportovat. Pokud nejste zapáleni do běhání jako já, zkuste jezdit na kole či chodit na procházky. A poslední věc: chovejte se slušně i k přírodě!