„Broumovky zůstávají srdeční záležitostí,“ říká v Páteční štafetě Pavel Frydrych

René Herzán

Pátek, 8. října 2021

Sdílet na:

V nové rubrice, která bude vycházet každý pátek, jsme s několika otázkami oslovili ředitele Muzea papírových modelů v Polici nad Metují Pavla Frydrycha. Dalšího, kdo bude odpovídat, už vybere právě Pavel Frydrych a položí mu svoji otázku.

Co vás v poslední době potěšilo?

Spíš než jedna velká věc, mě těší maličkosti, které život přináší. A vzhledem k tomu, že je tady podzim a brzo tma a chlad, tak jsou pro mě všechny drobné radosti důležité. Když to shrnu do seznamu věcí, které mě napadají na první dobrou, tak třeba takto:

• Krásná procházka se synem Samuelem na Velkou Kupu a Kamennou bránu
• Konečně jsem rozštípal všechno dřevo na zimu
• Police porazila ve fotbale Dobrušku 4:0
• V nově otevřené hospůdce na Slavném jsem si dal skvělý kafíčko a vynikající švestkovou buchtu
• Koupil jsem několik starých pohlednic, které posílal Hanuš Wihan z koncertních turné po Evropě svému bratrovi do Železného Brodu
• V Muzeu papírových modelů plánujeme výstavu dakarských speciálů a velice mě potěšila ochota pomoci z řad modelářů
• Ve skleníku nám pořád dozrávají rajčata

Kdyby za vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslal?

Většinou s návštěvami jdu na procházku do Broumovských stěn. Mám dvě oblíbené cesty: první vede z Hlavňova Kovářovou roklí na Hvězdu, pak po hřebeni k Pánově věžičce, dolů Kotlem k Václavovi a zpět do Hlavňova. Druhá je trochu delší a vede ze Slavného na Pánův kříž, přes Spáleniště na Soví hrádek a do Machova. Takže za mě určitě Broumovské stěny.

Dlouhá léta jsem tak chodil lézt a i teď, když jsem už spíš horolezec v. v., tak Broumovky zůstávají srdeční záležitostí. A čím víc tam chodím, tím víc si všímám dalších a dalších drobností, kterých jsme si před tím nevšiml. I to jsou vlastně drobné radosti, které přináší život. Třeba při zmiňované cestě na Kamennou bránu jsem objevil krásně kvetoucí Hořec tolitovitý.

A pokud je to možné, tak s nimi zajdu do polického Kostela Nanebevzetí Panny Marie v Polici nad Metují.

Jaká kniha leží na vašem nočním stolku?

Mám toho rozečteného trochu víc. Aktuálně historickou studii s názvem „Konec, Německo 1944-45“ Iana Kershawa; „Když jedné zimní noci cestující…“ od Itala Calvina a různě po bytě mám položenou poezii autorů beat generation: Jacka Kerouaca, Allena Ginsberga, Gary Snydera nebo Gregory Corsa…

A nedávno jsme si koupil román „Milovnice“ rakouské autorky Elfriede Jelinek, knihu „Dobrá bloncka“ Jacka Kerouaca (převážně texty, které publikoval v časopisech) a „Muž v červeném kabátě“ Juliana Barnese. Ty na mě v knihovně čekají…

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptal?

No, nejraději bych se zeptal Kiliána Ignáce Dientzenhofera, jak mu bylo, když ho vzal opat Otmar Zinke na terasu kláštera, ukázal mu Broumovsko a řekl mu: „Potřebujeme postavit v našich vsích kostely. Tak pro nás něco vymyslete.“ (Je to samozřejmě moje představa, že se to takto stalo.)

Ale jestli chápu správně projekt „Štafetové rozhovory“, tak následující rozhovor by měl začít mojí otázkou na daného člověka. A to u Dientzenhofera dost dobře nepůjde. Tak bych to trošku upravil a chci se zeptat Spacáka, co si tak mohl Dientzehofer myslet, když mu opat Zinke ukázal z terasy kláštera Broumovsko a řekl mu: „Potřebujeme postavit v našich vsích kostely. Tak pro nás něco vymyslete.“