Broumovsko nabízí neuvěřitelnou pestrost
V Páteční štafetě odpovídá Tomáš Svoboda z Meziměstí.
.jpg)
Martin Varholík: Chtěl bych se zeptat Tomáše Svobody, který je nyní hodně spojován s plánovaným hotelem v Adršpachu, ale málokdo zná příběh, který za jeho vznikem stojí. Nedávno jsme se o tomto projektu bavili u mě v barbershopu a právě tehdy mě napadlo, že by jeho příběh mohl zajímat i ostatní.
Tomáši, proč ses rozhodl v Adršpachu vybudovat takovýto komplex? A nelituješ dnes někdy tohoto rozhodnutí, když vidíš, jaké emoce a veřejnou debatu celý projekt vzbuzuje?
Tomáš Svoboda: Martine, díky za předání štafety. Myšlenka vybudovat lázeňský resort v Adršpachu není z mojí hlavy. Je to projekt mého tchána Pavla Netíka, který na Broumovsku celý život žil, vychoval zde své děti, podnikal, vytvářel pracovní místa a kterému budoucnost našeho regionu nikdy nebyla lhostejná. Bohužel nás před dvěma lety navždy opustil.
Jeho rodina vlastní stavební pozemky v Adršpachu dlouhá léta a nápadů, jak je využít, bylo několik. Mohli jsme jít mnohem jednodušší cestou – pozemky rozparcelovat, postavit apartmány nebo rekreační chaty a postupně je prodat. Takových projektů dnes vzniká spousta. Jenže právě tohle Pavel nikdy nechtěl.
Vždy říkal, že když už má na tak výjimečném místě něco vzniknout, mělo by to mít smysl i pro další generace. Mělo by to přinést skutečnou přidanou hodnotu nejen turistům, ale i místním. Mělo by to být místo, které bude žít celý rok, vytvoří pracovní příležitosti, podpoří místní služby a nebude jen další skupinou prázdných apartmánů, ve kterých se svítí jen pár týdnů v roce.
Proto jsme později oslovili společnost Crescon. Ne proto, aby přišla s vlastní vizí Adršpachu, ale proto, že má zkušenosti s realizací podobných projektů a pomůže nám naši myšlenku převést do reality.
A jestli toho dnes lituji? Nelituji. Někdy jsou ty debaty opravdu výživné a psychicky náročné. Na druhou stranu jsme si něco podobného zažili už před patnácti lety, když jsme se pustili do rekonstrukce zchátralé textilní továrny v Meziměstí a začali budovat dnešní Centrum Walzel.
Také jsme tehdy často slýchali, že je to nesmysl. Že to nebude fungovat. Že tam nikdo jezdit nebude. Že to město nepotřebuje. Že tam bude moc hluku, moc světla a že se zbytečně vyhazují peníze.
Málokdo si tehdy uměl představit, že z opuštěného brownfieldu může vzniknout místo, které nyní využívají místní obyvatelé, kam dnes přijíždějí lidé z celé republiky i ze zahraničí, které zaměstnává desítky lidí a stalo se přirozenou součástí života našeho regionu. Neříkám to proto, že bych chtěl oba projekty srovnávat. Každý je úplně jiný. Jen jsem se díky tomu naučil jednu věc. Každá větší změna přináší obavy. Je to přirozené. Lidé mají rádi prostředí, které znají, a chtějí ho chránit. To naprosto respektuji.
Možná to podle diskusí na sociálních sítích někdy vypadá, že jsou všichni proti. Naší zkušeností to ale není. Vedle lidí, kteří s projektem nesouhlasí a svůj názor veřejně dávají najevo, potkáváme i mnoho lidí, kteří nám říkají, že projektu fandí a dává jim smysl. Jen necítí potřebu pouštět se do veřejných debat. Sociální sítě totiž často zvýrazňují hlavně konflikty a silné emoce, zatímco běžná podpora bývá mnohem tišší.
Zároveň věřím, že jednou nebude důležité, jak bouřlivé byly diskuse při přípravě projektu, ale to, jaký bude jeho skutečný přínos. Pavel tomu věnoval několik let práce a naším úkolem teď je už jen jedna maličkost – dotáhnout jeho myšlenku do zdárného konce.
Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Miluji, že během pár minut můžu být s rodinou na kole, na golfu, na rybách, v lese, ve skalách, na lyžích, na běžkách nebo u vody. Broumovsko nabízí neuvěřitelnou pestrost a myslím, že si to my, kteří tady žijeme, někdy ani neuvědomujeme. Spousta lidí za tímto klidem a přírodou cestuje stovky kilometrů a my to máme každý den za domem.
A asi největší radost mám z toho, že tady vyrůstají naše děti. Přál bych si, aby jednou měly důvod zůstat nebo se po studiích vrátit. Myslím, že právě o tom by měl být rozvoj Broumovska – zachovat jeho jedinečný charakter, ale zároveň vytvořit podmínky, aby tady lidé chtěli žít, pracovat a zakládat své rodiny.
Jaký je váš největší kulturní zážitek v poslední době?
S celou rodinou se každý rok těšíme na Bigboš v Křinicích, který byl minulý víkend. Za poslední roky se z něj stal skvělý festival pro rodiny s dětmi. Je vidět, kolik práce do něj organizátoři dávají, a moc jim za to fandím. Je skvělé, že na Broumovsku vznikají akce, které mají skvělou atmosféru a dokážou spojit několik generací. A už teď se těšíme na Koncert pro klid v Adršpachu, který pořádá Police Symphony Orchestra. Jsme rádi, že jsme mohli jeho konání podpořit poskytnutím pozemků. Věřím, že to bude krásný večer na výjimečném místě.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i váš jídelní prohřešek?
Asi neumím vybrat jedno nejoblíbenější jídlo. Rád objevuji nové restaurace a stejně si pochutnám na dobrém salátu, kvalitním hovězím steaku, poctivém hamburgeru nebo třeba na ramenu. A můj jídelní prohřešek? Jednoznačně čokoláda. Děti už vědí, že si přede mnou musí schovávat koledu i všechny sladkosti. Jinak se často stane, že záhadně zmizí.
Kdybyste se mohl kohokoli z Broumovska na cokoli zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Chtěl bych se zeptat Jaroslava Berana: Jardo, už řadu let vedeš a trénuješ mladé golfisty v Broumově. Jak ses vlastně ke golfu dostal ty a co bychom podle tebe měli dělat pro to, aby si ke golfu našlo cestu více dětí? Dnes o jejich pozornost soupeří hlavně mobily, sociální sítě a počítačové hry. Co je podle tebe klíčem k tomu, aby děti raději vyrazily na golfové hřiště, než zůstaly u obrazovky?
