Broumovsko vnímám jako jednu větší rodinu

-red-, foto archiv F. Vančury

Pátek, 5. července 2024

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá František Vančurova, vedoucí odboru - řízení Afrického brokátu firmy Veba.

Jana Součková: Štafetu předávám svému kolegovi Františku Vančurovi, který ve Vebě dělá šéfa řízení výroby. Františku, do Broumova ses se svojí ženou přistěhoval asi ve věku, kdy já jsem Broumov opouštěla. Jaké to pro vás bylo, co vaše první dojmy, co vás tady udrželo a chtěl jsi někdy celou rodinu sebrat a utéct jinam? Jak se v Broumově žije mladé rodině? 

František Vančura: Já moc děkuji Janě za nominaci, popravdě jsem to nečekal a moc mě to potěšilo. Chvíli po státnicích jsme se rozhodli, že se odstěhujeme za prací do Broumova. S manželkou jsme se poznali při studiu textilní fakulty v Liberci a zde v Broumově jsme našli ještě pravou klasickou textilní výrobu – obory, které jsme studovali.

Pocházím z Kutné Hory a moje manželka je z Prostějova. Tenkrát naše okolí tady v Broumově nechápalo, pro co jsme se to rozhodli, a to se psal rok 2013. Za svůj život jsem trvale i přechodně žil jak na vesnici, tak i v půlmilionovém městě, v Česku i zahraničí. Každé místo mělo své pro i proti. Z tohoto pohledu jsme oba flexibilní a je zapotřebí se umět adaptovat na prostředí.

První dojmy z Broumova nám zůstanou asi navždy v paměti. Nebylo to snadné, ale co je snadné, toho si člověk těžko váží. Začali jsme s nafukovací matrací v jedné místnosti a s konferenčním stolkem v druhé. Dnes už je to velmi vtipná historka při různých akcích a srazech. Pozitivní dojem byl, že nás Veba vzala za své a dala nám příležitost i bez zkušeností čerstvě po škole. Chvíli po nástupu se společnost dostala do krize, ale i tak jsme tou dobou ve Vebu věřili. Drželo nás tu hlavně to, že jsme něco vystudovali a chtěli jsme to rozvíjet a ten obor podpořit!

Pro nás je v současné době asi nejsložitější, že jsme odtrženi od babiček a dědečků a musíme práci plně podřídit dvou našim dcerkám. Například když mají kroužky nebo jsou nemocné, je to záhul na plánování, ale jde nám to dobře, s manželkou si rozumíme. Nelitoval jsem, že jsem se sem přistěhoval, dokonce už tu i po mě byla pojmenovaná ulice... Utéct z města se dá téměř vždy, nemáme tu historii. Už bych to nedělal, pokud by k tomu nebyl velmi vážný důvod a jak kdysi prohlásil jeden český král (volně upraveno): „Toho bohdá nebude, aby Vančurovi utíkali“.

Broumovsko je atypické od „vnitrozemí“ republiky. Lidi se tu navzájem znají, dokážou si pomoct a je to tu spíše jako velký kolektiv. Není to tu tak odtažité jako ve velkém městě, kde se zná rodina a pár přátel okolo. Zde je to víceméně jedna větší rodina už jen díky tomu, že velká část lidí tu pracuje u jednoho zaměstnavatele. Krajina je pěkná a dá se vždy někam jít, a i kulturních akcí v Broumově a na Broumovsku je velká spousta.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Nejvíce mám rád ten klid a to, že tu není ten velký stres a odtažitost lidí. Jsem alergik, takže mě čistě příroda neláká, ale je tu spousta jiných příležitostí jako třeba Adršpašsko teplický komplex skal. Pospolitost lidí a pořádání soukromých akcí, ať už v hospůdce nebo u někoho na zahradě. Dokonce i při zimním bobování s dětmi se potkávám s velmi milými a pozitivními lidmi, s nimiž jsem se díky těmto radovánkám seznámil.

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?

Největší kulturní zážitek za poslední dobu byl koncert Rammstein v Praze. Musím však říct, že mám rád Malé letní divadlení, Broumovskou kytaru, festival Jeden svět… Mohl bych jmenovat daleko více akcí, jako třeba Čarodějnice v Ulitě… nechci ale opomenout nikoho, kultury je tu na tak malé město dostatek. Jak jsem psal předtím, je zde parta lidí, co se zná, ne jako ve velkoměstě, kde se známí musejí obvolávat i z jiných měst, aby se potkali na hřišti nebo u Hospodského kvízu.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Moje nejoblíbenější jídla jsou asi dvě, smažený sýr s hranolky a kebab/pizza. Jak jedu na služební cestu za hranice, neznám nic než kebab/pizza. Úplně nemusím sladké zákusky (ale medovník zbožňuju), chlebíček neodmítám. Jinak jsem spíš na tradičnější českou kuchyni než fast food nebo sea food. Největší jídelní prohřešky jsou patně občasné noční nájezdy na ledničku… Jo a ještě klobása a langoš na trzích… Malý poznatek k místnímu kulinářství, nejsem místní, a tak mě dosti překvapila položka na jídelníčku v restauracích „Pavlišovský řízek“. Musím říct, že jsem to nikdy neslyšel, a když jsem viděl jaká kombinace to je, řekl jsem si – řízek dobrý, knedlík – dobrý, zelí – dobrý, tak proč by to nemělo jít dohromady. A jde!

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?

Štafetu předávám své kamarádce Martině Kubisové, která se sem velmi mladá přistěhovala, koupila domeček, založila rodinu a začala pracovat jako učitelka na základní škole. Marti, jsi stejně jako jaká „nedomorodec“. Co Tě inspiruje na Tvé práci tady v Broumově, motivuje ke kvalitnímu vzdělání další generace a zda s tím nechceš někdy seknout a věnovat se něčemu jinému nebo někde jinde.