Fotografování mě pohltilo hned od počátku

Michaela Mašková, foto archiv T. Šrejbera

Pátek, 15. prosince 2023

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá fotograf Tomáš Šrejber.

Drahomíra Večeřová: Zeptala bych se Tomáše Šrejbera, jaký je jeho největší fotografický zážitek a co bylo tím impulsem pro to, aby vzal fotoaparát do ruky?

Tomáš Šrejber: Jedním z mých největších fotografických zážitků poslední doby bylo courání uličkami starobylého, mystického města Váránasí v Indii. Je to asi pět tisíc let staré město na břehu Gangy, kde touží každý hinduista zakončit svou životní pouť. Kilometry úzkých uliček s neskutečnou atmosférou, nekonečné zástupy lidí. Prostě ta pravá Indie. Neskutečný zážitek.

A co bylo impulsem k tomu, abych začal fotografovat? Nehledal bych v tom žádné moudro. Asi ten pocit zná každý chlap, když kolem něj projede Ferrari. „To bych si chtěl jednou koupit.“ (smích) Kdysi jsem v některém z počítačových časopisů zahlédl recenzi na jeden z prvních digitálních fotoaparátů na našem trhu. Byla to jen malinká krabička s displejem a se snímačem, které se za několik let objevily u prvních mobilních telefonů s fotoaparátem. Skoro nic to neumělo, jen to byla nová technologie, kterou jsem prostě chtěl mít. A hned od začátku mě to pohltilo. Od té doby fotím a fotím. Dnes už to bude téměř třicet let.

Co Vás v poslední době potěšilo?  

Zdánlivá maličkost. Byla to ta hromada sněhu, co jsme tu v posledních dnech měli. S fotoaparátem jsem se celkem vyblbnul. Mám hromadu nafoceného materiálu na méně tradiční fotografie.

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslal?

Každopádně na Hvězdu ke kapli a dále vrcholovkou kolem Skalního divadla, Supího hnízda na Strážní stezku. Ideálně v časných ranních hodinách v podzimním plačtivém počasí. Ta mystická atmosféra Broumovek se v takovém počasí doslova násobí.

Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku? 

Příběh umění od E. H. Gombricha. Knihu otevřete na kterékoli stránce a velmi čtivě se dozvíte o některém z vybraných světových, známých, i méně známých uměleckých dílech. Ačkoli se to možná nezdá, je to kniha pro každého.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?

Zeptal bych se Jany Slovákové z Městského útulku v Broumově, kde bere to nekonečné množství energie na život s broumovským útulkem a zdali si dokáže představit, že by jednou někomu odevzdala klíče od brány útulku a už tam chodila jen občas pomáhat venčit.