Když se zakousneš a překonáš překážku, vyjdeš silnější
V Páteční štafetě odpovídá Šárka Rambousková, pedagožka Gymnázia Broumov.
.jpg)
Kamil Slezák: Mám otázku na kamarádku a bývalou spolužačku, současnou pedagožku broumovského gymnázia Šárku Rambouskovou, jestli nám může sdělit svůj názor na problematiku víceletých nebo čtyřletých gymnázií? Jaká vidí pozitiva a negativní stránky na jednotlivých modelech výuky?
Šárka Rambousková: Kamile, díky, že sis mě vybral… Já bych tu vlastně už odpovídat neměla, porušuji totiž pravidlo „jednou a dost“, které této anketě přináleží, ale prý to výjimečně projde, tak tedy…
Učím přes 30 let a debat na téma omezit, nebo zrušit osmileté gymnázium jsem zažila mnoho a skoro vždycky šlo o populistickou a často velmi nechutnou kampaň s jediným výsledkem – zrušit, protože ničí dětství, stresuje, nerespektuje osobnost dítěte a nevím, co ještě.
Je to hloupost, osmileté gymnázium je dobrý koncept, tedy když ho dělají správní lidé, ostatně to platí stejně i všude jinde. Je to pro kantora velká výzva – do primy přijde 30 „prcků“, ze kterých musí do oktávy „vyrobit“ sebevědomé dospělé lidi s přehledem, kritickým myšlením, pevným místem ve společnosti, schopností se rozhodovat, objevovat svět, rozlišovat mezi dobrem a zlem… Všimni si, že nic nepíšu o tom, že „připravujeme k maturitě a přijímacím zkouškám a vysokoškolskému studiu“, to přece nemusím psát, „to každej ví“, ale hlavně to není to nejdůležitější, ti výše popsaní se dostanou, kam chtějí, nebo kam potřebují, sami.
Osmiletí mají výhodu, že na ně máme dost času, takže v každém ročníku na ně můžeme jít jinak, tedy já to tak dělám, protože vím, že ta délka je zároveň i nevýhoda – obzvláště v naší škole – totiž osm let stejná třída, stejná škola, stejní spolužáci, stejní kantoři, to dá samozřejmě zabrat, tak se snažím chránit je před ponorkovou nemocí a myslím, že se mi to daří – já se totiž v každém maturitním ročníku svých studentů ptám, jaké to se mnou bylo, co šlo a co ne… Je to pro mě důležité, abych věděla, jestli už nemám raději skončit a s „třídní knihou na šňůře procházet Broumovskem, tupě se usmívat a ptát se, kdo chybí“.
Čtyřletí přijdou z devítky a jsou jak Alenky v Říši divů, protože najednou mají volnost, nemáme žákovské knížky, dáváme jim prostor pro debatu, svobodu, nekontrolujeme každý jejich krok, učíme je samostatnosti. Musí si na nový systém zvyknout, je to velká změna, navíc se většina z nich neumí připravovat na výuku, na základní škole to moc nepotřebovali, šlo jim to samo. My jsme samozřejmě nároční, takže to většinou zabolí. Ale učení má bolet, nemá bavit. Jen když se zakousneš a překonáš překážku, vyjdeš silnější.
Výhodou čtyřletého studia je ta délka. Rychleji uteče. Osmiletí maturanti už jedou silou vůle, už stříhají metr, ať to skončí, čtyřletí jsou posmutnělí, že už to končí. Je skvělé, že si lze vybrat. V páté třídě ten výběr možná stojí více na rodičích, v deváté už si žák vybírá sám. A když se přijímačky nevydaří v pětce, svět se nehroutí, v devítce určitě dopadnou a ta zkušenost je k nezaplacení.
Mě pořád baví učit a umím učit malé i velké a neumím říct, co je lepší, protože není. Neumím a nechci umět učit neslušné, omezené a arogantní studenty, s ostrými lokty a bez skrupulí. A pokud takoví začnou chodit, tak skončím.
Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Abych mohla na Broumovsku žít, musím z něj pravidelně odjíždět…Mám tu několik důležitých lidí, mám tu místa, která miluju, mám tu své německé a české mrtvé, ale představa, že odsud nevytáhnu paty, mě děsí.
Jaký je váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Klimtův Polibek ve Vídni (to je obraz), už několikátá návštěva Paříže, koncert mého syna, kostely a chrámy po Evropě, módní přehlídka LAIVA, besedy s literáty z domečku v klášterní zahradě, skvělé knihy a filmy, výstavy… Hodně toho mám, nevyberu jeden jediný.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i váš jídelní prohřešek?
Moje nejoblíbenější jídlo jsou špagety aglio olio, když je uvaří můj muž. Jídelní prohřešek jsou brambůrky jedné konkrétní značky. Těm neodolám.
Kdybyste se mohla kohokoli z Broumovska na cokoli zeptat, koho a na co byste se zeptala?
Chci se zeptat pana Martina Varholíka, místního barbera, kterého nesmírně obdivuji za to, že místo aby „kňučel“, jak v Broumově nic nejde, našel díru na trhu a dnes vede již zavedenou živnost.
Martine, poraďte, jak si může mladý člověk splnit sen, aniž by kvůli tomu musel odejít z Broumova? S jakými potížemi jste se musel poprat? Udělal byste to znovu?
