Kráčím ve stopách rodinné řeznické tradice
V Páteční štafetě odpovídá Martin Špreňar, řezník a uzenář z Broumova.
"Řezničina je tvrdá dřina." Martin Špreňar
Pavel Netík: Já bych se rád zeptal svého kamaráda Martina Špreňara, člověka s neuvěřitelným pracovním nasazením: „Martine, rozhodl ses pro řeznické řemeslo sám, nebo jsi vědomě navázal na tradici svého otce, který patří mezi nejznámější řezníky na Broumovsku? A nelákalo by tě mít zase něco vlastního a obnovit Broumovskou chuť uzenin?“
Martin Špreňar: Řeznická tradice je v naší rodině už minimálně sto let. Praděda byl řezník, děda byl řezník, taťka byl řezník... Jelikož starší brácha se vydal jiným směrem, tak prakticky mi předurčil, že řeznickou štafetu musím převzít já. Nevím, jestli toto řemeslo je posláním, nebo prokletím, protože je to tvrdá práce od časného rána do večera.
Řeznictví jsme zavřeli s těžkým srdcem, ale konkurenci masných výrobků z marketů jsme nemohli vzdorovat.
Oboru jsem se vyučil v Jaroměři, po maturitě jsem sbíral první řeznické zkušenosti na broumovských jatkách a až pak jsem zakotvil v našem rodinném řeznictví. Tam jsem si po boku rodičů postupně osvojoval výrobní postupy mnoha výrobků, které jsme pak na pultech zákazníkům nabízeli. I když jsme řeznictví s těžkým srdcem před několika lety zavřeli, protože cenové konkurence masných výrobků z marketů jsme nemohli vzdorovat, tak si mnozí jistě vybaví vůni čerstvě vyuzené anglické slaniny, chuť dunajských klobás, vídeňských párků, huspeniny, dušeného kolene, pečené sekané, vinných klobás a dalších produktů.
Myšlenka obnovit provozovnu mi sice stále v hlavě leží, ale vždy ji umlčí pragmatismus a zdravý rozum, který mi velí podruhé nevstupovat do stejné řeky. Jak říkám – řeznická a uzenářská profese je řehole a v našem regionu platí, že pro drtivou většinu nakupujících je stále určujícím faktorem nižší cena před kvalitou poctivého, ale logicky dražšího produktu.
Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Jednoznačně zdejší krajina. Nedám dopustit na přírodu, ke které mám hodně blízko. Panoramata Broumovských stěn a Javořích hor se mi nikdy neomrzí.
Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?
Moje nejoblíbenější jídla jsou klasiky české kuchyně. Nepotrpím si na exotické pokrmy. Těžko vybrat nejoblíbenější, protože se stravováním nemám žádné problémy. Jsem řezník, takže bych si nedovedl představit bezmasou stravu. Všechno, co jím, mi přijde v pohodě, takže jako prohřešek nic neberu. I když je pravda, že vzpomínka na poslední komorní gastrozážitek, kdy nám Pavel Netík připravil vynikající raut z masa japonského skotu wagyu, bych asi jako dietní prohřešek mohl označit. Bylo to výborný, ale dva dny jsem pak nejedl.
Nad veškeré koncerty či divadla mě naplňuje pobyt v přírodě. Zapadajícímu slunci nad Korunou se nic nevyrovná.
Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Místní kulturní dění jde tak trochu mimo mě. Naposledy jsem byl před několika dny v polském parku miniatur MiniEuroland, a to musím uznale smeknout. Jinak volný čas se snažím trávit raději v lesích a pokud se nějaké kulturní akce zúčastním, tak je to většinou v souvislosti zase s řeznickým řemeslem – například vyhlášený Božanovský masopust. Nad veškeré koncerty či divadla mě naplňuje pobyt v přírodě – ať už jde o vyžínání, sázení stromků či pozorování zvěře. Pohledu na siluetu božanovské Koruny, kterou v zapadajícím slunci pohlcuje nadcházející noc, se v mých očích žádné jiné představení nevyrovná.
Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Rád bych se zeptal Martina Ducháče, který pracuje v pivovaru Broumov v Olivětíně: „Martine jsi známý jako dlouholetý úspěšný musher, který společně se svými psy se účastní i těch nejnáročnějších závodů psích spřežení. Jak dlouho ti budou muset soupeři ještě koukat na záda? Plánuješ omladit partu svých čtyřnohých parťáků?
.jpg)