Mladí lidé mi dávají chuť do života

Michaela Plchová, foto archiv M. Kulhánka

Pátek, 7. října 2022

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá profesor Gymnázia Broumov Milan Kulhánek.

Karel Gabriel: Zeptal bych se pana profesora Milana Kulhánka. To on mi po roce 1989 otevíral Evropu na zájezdech s učiteli a později jsem se stal jeho kolegou učitelem na gymnáziu. Mimochodem, mé studium na broumovském gymnáziu mi dalo pro život velmi mnoho. To člověk ocení až později.

Milan Kulhánek: Karle, děkuji za položení otázky a za účast ve „štafetě“. Do Broumova jsem přišel v roce 1987, kdy mi bylo soudruhy vysvětleno, že buď budu pracovat v Broumově, nebo si mohu hledat zaměstnání někde u pásu. Ve svém prvním zaměstnání jsem odmítl vstoupit do SČSP, pro pamětníky Svaz československo-sovětského přátelství. Do Broumova se tehdy chodilo za trest. Prošel jsem si město – oprýskané domy, rozbité ulice, zdevastovaná klášterní zahrada, chátrající klášter. Za rok jdu pryč, říkal jsem si… dnes jsem tady již 35 let. A nelituji. Město se změnilo k nepoznání, příroda zůstala stejně krásná. Broumovsko je magické, prostě si ho musíš zamilovat. Co mě tedy tady drží dnes? Jsem tady doma, mám tady manželku, děti, vnuka, práci, kterou mám rád, je tady krásně, rostou tady houby.

Co Vás v poslední době potěšilo?  

Jsem ve věku, kdy mě těší každý den ráno, že se probudím. Snažím se radovat z každého dne, ze své rodiny, dětí, vnoučka, z toho, že najdu koš hub, z dobré knížky, z výborného vína, dobrého jídla, piva na zahrádce, raduji se denně ze své práce, mám radost ze studentů gymnázia, jsem obklopen mladými inteligentními lidmi, z nichž většina je pozitivních, a to člověka nabíjí a dává mu chuť do života. V poslední době mě také potěšil sraz se spolužáky z náchodského gymnázia. Jak říká klasik, vzpomínky jsou jediné království, ze kterého nemůžeme být vyhnáni. A také mi udělal radost výsledek voleb v Broumově.

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslal?

Krásných míst je spousta, ale určitě bych je vzal na Janovičky, jednak do lesa a jednak ukázat Koupálo. Jsem fascinován, co několik mladých lidí dokázalo vybudovat.

Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku? 

Stolek nemám, leží mi na zemi vedle postele. Vždy jich tam je víc, čtu tak nějak postupně, k tomu každý týden časopisy Reflex a Téma. Rozečtený mám almanach 125 let Jiráskova gymnázia v Náchodě a knihu bývalého agenta FBI Joe Navarra Buďte výjimeční. Kniha o neverbální komunikaci a o tom, jak na sobě pracovat. Pro školství dobrá průprava. Ještě mi tam leží kniha o undergroundu – Baráky od Františka Stárka Čuňase.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptal?

Zeptal bych Liliany Polické, studentky 2.ročníku našeho gymnázia, dívky s nevšedním zájmem o historii 20. století, zejména 2. světové války. Lili, jak se ti studuje na broumovském gymnáziu. Proč zrovna Broumov?