Nic neřešíte, jen jedete, jíte a občas spíte
V Páteční štafetě odpovídá cyklista a závodník Pavel Jirásek.
.jpg)
Ondřej Hrůša: Chtěl bych se zeptat Páji Jiráska na závod 1000 mil. Jak dlouho ses připravoval, jak dlouho trvalo plánování strategie a co bylo pro tebe v závodě nejtěžší a nejhezčí? Chystáš se na další podobnou výzvu?
Pavel Jirásek: Celý život. Na Mílích je krásné to, že je prožíváte tak, jak chcete vy – máte volno, jen jedete, jíte, spíte a užíváte si to.
Závod 1000 mil je nonstop závod bez zabezpečení, vedoucí z Čech na Slovensko. Závodníci si po celou dobu přepravují veškeré vybavení, jídlo i navigaci a mohou využít pouze vlastní síly – kolo, koloběžku nebo jít pěšky. Trasa vede kolem českých hraničních hor, přes Slovenský ráj, Velkou Fatru a Nízké Tatry. Na trase překonáváte prudké a kamenité úseky, střídají se brody řek, spadlé stromy a pěšinky plné kořenů. Nocleh poskytne autobusová zastávka, fotbalový stadion nebo turistický přístřešek.
Příprava na první Míle znamená, že musíte mít dost „praštěnou“ hlavu, aby vás vůbec pustila se přihlásit. To je začátek nebo konec úspěchu. Pak už to jde samo – když se závod blíží, špatně spíte, jste nervózní, říkáte si, na co jste se zase přihlásili, ale zároveň se těšíte na dobrodružství, které vás čeká.
Po fyzické stránce máte od přihlášení do startu Mílí asi 6 měsíců, takže je potřeba najet co nejvíce kilometrů na kole. Já jsem také chodil běhat na Ostaš, protahoval se a posiloval. Nejdůležitější je ale připravit hlavu na to, že budete muset bojovat s překážkami, které vám závod postaví do cesty (teplo, zima, déšť, hlad, únava). Musíte to překonat a pokračovat dál.
Jak dlouho trvalo plánování strategie?
Plánování jsem měl vyřešené rychle. Kamarád, zkušený mílař, mi řekl, že každé dvě hodiny je možnost si něco na trase koupit. Úplně pravda to nebyla – jsou dny, kdy nemáte možnost dát si teplé jídlo a potkáte třeba jen dva obchody za celý den. Vždy jsem měl svoje dva rohlíky a kousek vysočiny v záloze, abych měl co zakousnout.
Co bylo v závodě nejtěžší a nejhezčí?
Letos jsem jel Míle potřetí a byla možnost jet i zpět – celkem 2000 mil (3400 km) v sedle. Nejtěžší bylo vzít si v práci dovolenou na 22 dní, které jsem potřeboval pro zdolání celé porce závodu. To se povedlo, pak ale potřebujete mít asi 75 tisíc korun – tolik stála celá akce. Když se všechny přípravy povedou a dostanete šanci stát na startu takového závodu, tak je potřeba se sebrat a dotáhnout to až do cíle. Nebylo to úplně zadarmo. A co bylo nejhezčí? Nic neřešíte, jen jedete, jíte a občas spíte. Poznáváte krásu naší přírody a užíváte si svoji cyklo dovolenou.
A jestli se chystám na další podobnou výpravu? Ano, chystám, ale něco kratšího. Pokud to vyjde, tak dva nonstop cyklozávody na 400 km – jeden v Českomoravské vrchovině a druhý po Lužických horách. A možná na podzim zkusím uběhnout maraton.
Co vás těší na životě na Broumovsku?
Broumovské stěny a možnost se v nich sportovně vyžít. Když si z Broumovska vezmu Policko, tak mě těší, že jsem měl možnost od mládí až do současnosti díky sportu poznat spoustu lidí a dobrovolných trenérů, kteří nás ve svém volném čase vedli a provázeli naším sportovním životem – sportovci, lyžaři, cyklisté. Na jejich radách a zkušenostech, které nás naučili, teď stavím základy pro svoje cyklovýlety. Díky moc. A svoje zkušenosti nyní předáváme s partou místních cyklonadšenců dětem v našem středečním cyklokroužku – to mě taky hodně baví.
Jaký je váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Když mám čas a prostor, tak se snažím podpořit většinou besedy v místním klášteře anebo v Pellyho domech. Asi ne největší, ale nejsilnější zážitek byl, když jsem měl besedu v klášteře o závodu 2000 Mil a přišel skoro plný sál lidí a já před nimi měl mluvit, to jsem si trochu šlapal po jazyku. Bylo to jiné, než když zážitky vyprávíte kamarádům u piva. Ale mám rozjednané další dvě besedy, tak určitě v šíření této akce pokračuji.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i váš jídelní prohřešek?
To, které si nemusím sám vařit. Jinak klasická česká kuchyně. A poslední otázka nás vrací na začátek – můj jídelní prohřešek je pivo. Ale proto jezdím na kole, abych si ho mohl s chutí dát.
Kdybyste se mohl kohokoli z Broumovska na cokoli zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Rád bych se zeptal sportovce a enduro jezdce Jakuba Pivničky, co to je enduro závod a co pro tebe enduro znamená? Co musíš udělat a kde a jak natrénovat, abys mohl závodit s těmi nejrychlejšími v Čechách i ve světě? Jezdíte ve velkých rychlostech kousek od stromů, strach z pádu asi nemáte, na co při jízdě myslíš?
