Police je pro mě nejkrásnější město nad Metují
V Páteční štafetě odpovídá Karel Klimeš z Police nad Metují.
.jpg)
Petr Dostál: Štafetu bych předal Karlu Klimešovi, předsedovi fotbalového klubu TJ Spartak Police nad Metují. Karle, s jakými ambicemi vstupuje Spartak do letošní sezony 4. ligy? Je cílem především se na této úrovni dlouhodobě etablovat, nebo už v klubu po očku přemýšlíte i o tom, že by se jednou mohl polický fotbal posunout ještě o soutěž výš?
Karel Klimeš: Péťo, moc děkuji za předání štafety. Jistě to je také tím, že jsem z celé rodiny Klimšáků černá ovce a bohužel jsem k motorům nikdy nepřičichl.
Fotbal v Polici je oficiálně již 126 let. Ano, prožíváme asi nej období. Tři mužstva dospělých, dvě dorostenecké kategorie a vlastně i v dalších kategoriích máme své zastoupení. Největší pozornost je upřena samozřejmě na A tým, který působí ve 4. lize C (dříve divize). Vstupujeme do třetího roku této soutěže. Vycházíme z možností, které máme, ale co je oproti minulosti neskutečná výhoda, je to, že už město Police nad Metují disponuje umělou plochou. Je to neskutečný krok dopředu a je potřeba poděkovat a smeknout před městem Police nad Metují za tento projekt. Projekt, který může sloužit nejenom našemu oddílu, ale pochopitelně i ostatním klubům v rámci součinnostních dohod, které byly dojednány v průběhu výstavby. Cílem je klub etablovat v této soutěži a o dalším posunu výše nechci vůbec v této chvíli uvažovat. Ovšem v ostatních kategoriích chceme usilovat o co nejlepší výsledky a postupně vychovávat další mladé hráče.
Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Poněvadž jsem polický patriot a určitá rivalita tu je, tak bych to rozdělil Policko / Broumovsko. Můj táta se věnoval kynologii v norování na lišku v umělé noře. Takže už jako malý kluk jsem navštěvoval noru u Hartmanů v Hejtmánkovicích a ve Velké Vsi. Pak bylo ještě jedno místo, ale to až za pár vět. V pozdějším věku díky své sportovní aktivitě jsem defakto poznal každou obec na Broumovsku. Každá má své specifikum, ale asi nejvíc se mi líbilo v Božanově (Studená voda). Je tomu už nějakou dobu, kdy jsem se dozvěděl, jaký byl před druhou světovou válkou počet obyvatel v takových Heřmánkovicích. To číslo bylo hodně zajímavé, ale už si na přesný počet nepamatuji. Bylo to pohraničí, takže přísun a odliv mezi válkou a jejím koncem byl poměrně značný, ale nechci si hrát na nějakého historika.
A dostávám se k tomu nejpříjemnějšímu, a to je moje milovaná Police. V Polici jsem prožil dětství, ranné mladí i bouřlivou dospělost. Klůček, Nebíčko, uličky blízko náměstí, to byl náš život. A to ovlivní člověka na celý život. Služebně jsem působil i s vojnou v Hradci Králové 29 let. Je to poměrná část života a přiznám se, nikdy mi toto město vyloženě nepřirostlo k srdci. Ano, člověk tam něco zažil, ale moje místo je doma, v Polici. Každý to má určitě jinak, ale pro mě osobně je největším symbolem stolová hora Ostaš. Vrátím se k norování, kde také byla nora. Táta mě bral s sebou a k tomu místu jsem začal mít vztah. Nevím proč, ale tak to bylo. A zajímavé je i to, že jsem v pozdějším čase našel životní partnerku, teď již manželku, která pracovala právě na Ostaši. Člověk, jak stárne, podléhá určité sentimentalitě a já osobně vím jedno. Police je pro mě nejkrásnější město nad Metují (i když víme, jak to s tou Metují je).
Jaký je váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Nepovažuji se za nějakého kulturou políbeného člověka, ale v tomto roce bylo mým největším zážitkem vystoupení mého syna Káji ve hře na trubku. Nejprve na krajské soutěži v Trutnově a poté v dalším kole, a to ve finále v Praze. Společně s Julčou Krejčovou získali druhou cenu, tudíž sportovní terminologií získali titul vicemistra ČR ve hře na trubku. Když táta vidí, co jeho syn dokáže v devíti letech, je neskutečně dojatý, hrdý a plný emocí. I druhý syn Štěpán hraje na hudební nástroj, a to kontrabas. Jen absolutně nechápu, kde se v synech bere hudební talent.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i váš jídelní prohřešek?
Jídlo, to je trošku problém. Asi jsem trošku vybíravý a nesním všechno. Jídel mám rád spousty, ale v současné době spolu se syny upřednostňujeme Pavlišovský řízek. Víc bych to asi ne rozváděl.
Tento rozhovor bych uzavřel tím, že jsem obyčejný člověk, pro kterého je Police a okolí srdeční záležitost, prostě vším. Při každém příjezdu do Police si říkám, Ostaš viděti, doma býti. Police nad Metují je můj život.
Kdybyste se mohl kohokoli z Broumovska na cokoli zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Štafetu bych předal panu učiteli ze ZUŠ v Polici nad Metuji Josefovi Fialovi. Pane učiteli, co je vaším hnacím motorem v životě mimo hudby?
