Pořadatelé akcí musejí mít pod čepicí

Michaela Plchová, foto archiv T. Frödeho

Pátek, 5. srpna 2022

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá hudebník a jeden z organizátorů Broumovské kytary Tomáš Fröde.

Ptá se Klára Prchalová: Chtěla bych se zeptat spousty lidí na spoustu věcí, ale ráda bych oslovila Tomáše Frödeho. Tomáš je broumovským rodákem a spolupořadatelem hudebního festivalu Broumovská kytara, v prostředí hudebních festivalů se pohybuje více jak dvě dekády jako účinkující, pořadatel i jako návštěvník. A moje otázka zní: Tomáši, jak se ti jeví současná situace s pořádáním menších hudebních festivalů? Přijde mi, že v současné době je trend takový, že tyto festivaly bojují o přežití kvůli menší návštěvnosti. Je v silách pořadatelů, aby tyto akce s dlouholetou tradicí úplně nezanikly? Jaké mají možnosti? Máš nějakou vizi, jak by mohla vypadat příští Broumovská kytara?

Tomáš Fröde: Ahoj Klárko, nepoložila jsi mi vskutku jednoduchou otázku. Tohle je spíš na regulérní diskuzi. Ale pokusím se aspoň trochu stručně.

Aktuální situaci kolem pořádání akcí bych nazval jedním slovem: „zmatenost“. Dva roky covidu razantně zamíchaly kartami ve všech oblastech, ovšem kultury zejména.

V první řadě je těch akcí mnoho. Když pominu můj dojem z toho, že dnes každé město, obec, vesnice musí mít svůj festival či slavnost, tak jsou to v mnoha případech i ty přeložené akce z období covidu. Řeč samozřejmě není jen o festivalech, ale i koncertech, a to zejména zahraničních hvězd. Do toho je třeba si uvědomit, co se děje aktuálně teď, kdy ceny naprosto všeho letí nahoru, a tím jsme došli k příčině nebo alespoň jedné z nich. Realita současné doby: Návštěvník kultury si zatraceně dobře rozmyslí, za co utratí své peníze, na jakou akci půjde. A když máte jenom v regionu několik desítek akcí, je jasné, že všechny běžný milovník hudby prostě navštívit nemůže. Musel by být zatracený boháč. Ono to není samozřejmě jenom o vstupném, ale také o nějaké cestě tam a zpět a hlavně o pití a jídle. Když jste na celodenním nebo dokonce vícedenním festivalu, jste v tom za tisíce.

A tak se děje to, že holt některé akce nedopadnou dobře, aniž by pořadatelé udělali něco vyloženě špatně. Nicméně zmiňuješ „menší“ akce. „Menší“ neznamená automaticky to, že dopadnou špatně oproti akci daleko větší. Naopak, menší akce má lepší kontakt se svými návštěvníky, může zaujmout úplně něčím jiným než jen hudebním programem za statisíce, často hraje roli prostředí, ve kterém se akce koná. Lidé se tam, kde se cítí dobře, vždy rádi vrátí. Vlastně se mi nabízí zmínit festival BIGBOŠ Křinice, který byť s „nevelkým“ hudebním programem, láká rok od roku víc a víc lidí, je tam skvělá atmosféra, areál statku je vlastně ojedinělý, přístup pořadatelů k návštěvníkům skoro až rodinný.

Broumovská kytara se letos nevydařila podle představ možná právě proto, že jsme kromě (ve vší skromnosti myslím si pěkného, barevného line-upu) nenabídli návštěvníkovi nic navíc. Plus několik dalších faktorů, kdy se do termínu Broumovské kytary například „navezly“ další akce. Opravdu by se o tom dalo napsat mnoho, téma sponzoringu je třeba další příběh sám o sobě atd. Ať ale odpovím na tvé poslední dvě otázky: Pořadatelé mají vždycky možnosti a mají jich spoustu, jen musí mít trochu pod čepicí a snažit se dělat věci co nejlépe.

Vizi Broumovské kytary ještě úplně nemám. Jediný hnací motor k tomu, aby se příští rok uskutečnil další ročník festivalu (ať už v jakémkoliv rozsahu), je ten, že jsme si jako pořadatelé kdysi slíbili, že to dotáhneme do třicítky. Jsme už kousek od ní, tak by stálo za to něco na příští rok vymyslet.

Co Vás v poslední době potěšilo?

Ze všeho nejvíc asi můj vlastní život! Oženil jsem se s holkou, kterou miluji, s naším tříletým synem je čím dál větší legrace, mám spoustu práce kolem hudby, což je prostě životní potěcha. Jo a taky naprosto geniální album Jacka Whitea – Fear of the Dawn, to mě moc potěšilo, dejte si ho!

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslal?

To už tu nejspíš zaznělo mnohokrát, tedy rozhodně by měli vidět broumovský klášter a nakouknout do zdejší přírody. Přiznám se, že nevím, jak je to s Adršpachem, zda se tam v sezoně dá vůbec dostat.

Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?

Leží tam teď zhruba 4 knihy. Tři jsou moje: autobiografie Lemmyho Kilmistera z Motörhead, Dave Grohl – The Storyteller a Barmské dny od George Orwella. Ta čtvrtá kniha je tuším Tlapková patrola a je mého syna!

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptal?

Opravdu spoustu let se znám s Arnoldem Vodochodským, je to můj životní přítel. Zažili jsme toho mnoho na cestách mojí kapely, kdy Arnold byl jedním z doprovodu. Vlastně jsem se ho chtěl několikrát zeptat, proč vlastně zůstal věrný Broumovu, nezvedl kotvy a nešel do většího města. Arnold je totiž typově člověkem, který rád poznává svět, nové věci a chutě života. Ptám se ho proto, že v jeho odpovědi dost možná zazní důvody a argumenty, na které mnoho Broumováků už zapomnělo, a to proč je vlastně skvělé žít v Broumově.