Práce v nezisku není jen o nadšení, ale o hlavně vysoké profesionalitě
V Páteční štafetě odpovídá Josef Thér z MAS Stolové hory.
.jpg)
David Chmelař: Zeptal bych se bývalého dlouholetého místostarosty města Hronov Josefa Théra na jeho působení v Místní akční skupině Stolové hory: Na co jsi v rámci působení v této organizaci nejvíce pyšný?
Josef Thér: Ptáš se, na co jsem pyšný? Odpověď je jednoduchá: na své kolegyně a kolegy. Práce v neziskovém sektoru se sice často spojuje jen s nadšením, ale v pozadí je to především o vysoké profesionalitě. Jsem vděčný za tým, který mám kolem sebe.
Společně zvládáme neuvěřitelně širokou a náročnou agendu dotačních titulů, což vyžaduje preciznost a naprostou spolehlivost. K tomu všemu navíc přidáváme kreativitu při našich akcích pro veřejnost. Celý tým stojí na pevném a zkušeném jádru, které je pro mě zárukou, že vše šlape, jak má. Zároveň je skvělé sledovat, jak rychle u nás nově příchozí kolegové nasávají naše tempo a jak přirozeně do týmu zapadají.
Právě tato kombinace profesionality, pracovitosti a kreativity nám umožňuje proměňovat složité projekty v realitu, která pomáhá lidem, firmám i spolkům v našem regionu. Jsem pyšný na to, že nepracuji jen se zaměstnanci, ale se skutečnými parťáky, na které je spolehnutí i v těch nejvypjatějších termínech. To považuji v dnešní době za nesmírně důležité.
Když se podívám na konkrétní výsledky, naše čísla mluví jasně. Díky dobře zpracované strategii jsme získali více než čtvrt miliardy korun na projekty v zemědělství, infrastruktuře, zaměstnanosti či životním prostředí. Realizovali přes 550 akcí podporující rozvoj vzdělávání na Náchodsku a pořádáme kulturní a spolkové akce, které posilují soudržnost našeho regionu.
MAS Stolové hory jsme zakládali v roce 2012 jako jednu z posledních v kraji. Za těch 14 let jsme se ale vypracovali mezi organizace, od kterých se ostatní učí a pro které jsme inspirací. A za tím vším stojí právě ti lidé, o kterých jsem mluvil na začátku.
Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Broumovsko má své specifické kouzlo – mám pocit, že zde život plyne trochu jiným, možná o něco klidnějším tempem. Možná se to tak zdá jen nám, kteří zrovna překročíme hřeben Broumovských stěn, ale ten rozdíl je znát okamžitě.
Když se na zdejší krajinu podívám očima biologa (přeci jen učím přírodopis), je to prostě nádhera. Fascinuje mě ta přírodní a geologická pestrost, která se táhne od Javořích hor přes Broumovskou kotlinu až k samotným Stěnám. Pořád je tu co objevovat. S manželkou sem velmi rádi a často vyrážíme na kolech. Když za námi přijedou kamarádi z Hradecka, už dopředu vědí, že každý náročný výšlap bude spravedlivě odměněn fantastickým výhledem do krajiny a cestou dolů nějakým parádním single trailem.
A když vyrazíme jen tak pěšky s naším psem, nejvíc si užíváme ten všudypřítomný klid. Je tu mnohem méně lidí než v exponovaném Ádru nebo Teplicích, což z Broumovska dělá místo, kde si člověk v přírodě opravdu vyčistí hlavu.
Jaký je váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Vlastně se ani nemusím dlouho rozmýšlet, ty zážitky jsou dva a každý z jiného soudku. Tím prvním byl koncert Michala Prokopa & Framus Five v Undergroundovém klubu Eden. Jeho muziku poslouchám už od vysoké školy, takže slyšet ho po letech zase naživo byl pro mě i pro partu kamarádů opravdu skvělý večer.
Tím úplně nejčerstvějším zážitkem je pro mě nedělní setkání na podporu našeho prezidenta, které jsme pořádali přímo na hronovském náměstí. Moc mě potěšilo, kolik lidí si k nám našlo cestu a přišlo nás podpořit. Bylo to velmi příjemný podvečer, během kterého jsem se potkal i s Davidem Chmelařem – tedy právě s člověkem, který mi položil úvodní otázku v této Páteční štafetě.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i váš jídelní prohřešek?
I když sám u plotny stojím rád, své úplně nejoblíbenější jídlo jsem paradoxně ještě nikdy sám nevařil. U nás doma je to totiž jídlo sváteční – celá rodina ho máme na Štědrý den k obědu. Jsou to chlupaté knedlíky s houbami z našich vlastních nasušených zásob.
Přiznám se ale, že si tuhle dobrotu musím v průběhu roku nejdřív zasloužit. Vaří ho buď moje manželka Pavli, nebo mamka, a většinou ho udělají pořádný hrnec. Pak jsem schopný ty knedlíky jíst klidně celý víkend. Vlastně ‚jíst‘ není to správné slovo – já se jimi regulérně a s velkou chutí přecpávám!
A pokud jde o můj největší jídelní hřích? Tam mám naprosto jasno. Čerstvý vajíčkový chlebíček, ten mě prostě nikdy nezklame. To je moje slabost, které neodolám.
Kdybyste se mohl kohokoli z Broumovska na cokoli zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Zeptal bych se architekta Petra Samuela Zudy. „Petře, jak vznikla nebo vznikala myšlenka, že váš letní hudební festival „Bez Šance Fest“ má charitativní přesah?“
