Pronikat do dětské fantazie je obohacující

Michaela Mašková, foto archiv V. Hrubé

Pátek, 8. září 2023

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá řezbářka Věra Hrubá.

Libuše Kyralová: Využiji tuto příležitost se zeptat paní Věry Hrubé z Broumova, loutkářky a krásné ženy. Věro, jistě máš nějaký nesplněný loutkářský sen, co bys chtěla vyřezat a jak jsi se dostala k tvoření?

Věra Hrubá: Milá Líbo, děkuji za předání Páteční štafety. K tvorbě loutek jsem se dostala přes vnoučata, loutky jsem začala vyrábět pro ně. Chyběla jim postava šíleného vědce do jejich hry, a protože dřevo jsem milovala, kam až moje paměť sahá, zkusila jsem to ze dřeva. S výsledkem jsem byla tehdy spokojená, na začátek to byla prostě dobrá volba, protože šílený vědec může úplně klidně vypadat šíleně a vy to můžete vydávat za záměr. Každopádně, tahle příhoda je již patnáct let stará, od té doby mám za sebou také řezbářský kurz, a hlavně řadu zkušeností.  Dnes je doba rychlá a uspěchaná, ale čas strávený s dětmi nad oživlými dřevěnými postavičkami plyne tak nějak pomaleji. Je nádherné a obohacující pronikat do dětského fantazijního světa a pozorovat nečekané rozvíjení notoricky známých příběhů i příběhů zcela nových a překvapivých. Dělám něco, co mě baví, naplňuje, udržuje čisté mysli, umožňuje relaxovat a odpočívat a vyčistit si hlavu. Kromě loutek pro děti jsem si vyzkoušela i výrobu dřevěných šperků. Nyní jsem se zaměřila zejména na šperk z důvodu malé náročnosti na objem materiálu. Nesplněným snem je konečně dokončit velkou loutku Harlekýna.

Co Vás v poslední době potěšilo?   

Určitě na prvním místě mě těší, když přijedou mé děti a vnoučata. Také se mi moc líbil víkend strávený v Šonově na „ARTFEST ŠONOV“, který již druhým rokem pořádal šonovský kovář Ondřej Klír. Jde o tvořivé setkání kovářů, sochařů, malířů a řezbářů otevřené všem milovníkům umění a řemesel. Skvělé bylo vystoupení dětského pěveckého sboru Mifun, který nás svými písněmi roztleskal i dojal.

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslala?

Jednoznačně Broumovské stěny, jsou nádherné a divoké, mám je moc ráda. V některých dnech tam nepotkáte živou duši. Mám je prochozeny křížem krážem. Miluji třeba Zaječí rokli. Jako mladá holka jsem lezla a skály mám ve svém srdci pořád. Dnes se tam už nedostanu tak často, ale když přijedou děti, tak se k jejich výletům ráda přidám.

Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?

Jsem velký čtenář, čtu ráda. Poslední knihou je román od Štěpána Javůrka Sudetský dům, je to již třetí kniha od tohoto autora. Předtím to byly romány Nebe nad Perninkem a Chaloupky. Jde o poutavé příběhy o obyvatelích Krušných hor. Také mám ráda detektivky, pro mě jsou především neskutečný relax, únik od reality, kam za mnou nemůžou žádné starosti.

Kdybyste se mohla kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptala?

Děkuji a využiji této příležitosti zeptat se pana Aleše Lundiaka, jaké to je vidět Broumovsko z výšky, neboť mě výšky vždy lákaly.