Prostor kavárny Herzog si zaslouží obnovit

Text a foto Michaela Mašková

Pátek, 27. června 2025

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá fotograf Jan Záliš, který se chystá obnovit slávu bývalého Café Herzog.

Lenka Zálišová: Ráda bych se zeptala svého synovce Honzy Záliše, co ho přimělo k nápadu přivést původní Café Herzog znovu do života.

Jan Záliš: Vzděláním jsem kuchař, číšník, nejdříve jsem byl kuchař, pak číšník a poté jsem si dodělal dvouletou nástavbu s maturitou. V oboru mám praxi, po škole jsem to nějakou dobu dělal. Později jsem se rekvalifikoval na fotografa a grafika. Fotografii mám moc rád, nejraději krajinu a architekturu. Díky focení jsem si začal architektury více všímat a vadilo mi, že spoustu domů na náměstí je svým způsobem mrtvých, jsou v nich jen prodejny. Mám zkušenost z Nizozemska, kam 30 let jezdíme za známými, kde to na náměstí vážně žije – spoustu restaurací a kaváren, lidé si spolu povídají… Podle mě by se lidé měli takto setkávat a povídat si.

Když jsme si postupem času vytvořili e-shop na fotopotřeby a dodávali zboží z domu, začal mi být za čas prostor malý, a tak jsem oslovil město kvůli tomuto prostoru, kde mám dnes prodejnu. To bylo asi před devíti lety. Přitom mě začalo zajímat, zda město uvažuje o opravě vrchního prostoru, kde kdysi bývala kavárna Herzog. Prostor byl už asi dvacet let prázdný poté, co se odstěhovala ZUŠ. Bylo mi to líto. Pamatoval jsem si z dětství, že to byl krásný prostor s krásným výhledem. Je škoda, že to město neopravilo, ani se nesnažilo najít nějaké nájemce. Takový prostor si to nezaslouží. Nejen tato budova, ale i další domy na náměstí, které jsou krásné a je škoda, že se tady nic neděje. I když je pravda, že část domu s kinem byla opravena v rámci nějakého projektu. Takže díky tomu, že jsem vyučený v oboru mě napadlo, že by se to mohlo obnovit. Je to však běh na dlouhou trať.

Každopádně hlavním podnětem bylo to, že mám rád architekturu a shodou okolností jsem se dostal do tohoto prostoru. Myslím, že všeobecně si to tento prostor zaslouží. Byl bych rád, aby lidé, kteří chodí neustále okolo – a já se s tím setkávám opravdu denně – měli kam jít. Sice jsem někde četl, že je v Broumově hodně kaváren, ale za mě to tak není. A kavárny vnímám jako místo všeobecného setkávání.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Považuju se za vesničana, velké město mě ničí. Těší mě tady spoustu věcí. Je potřeba vnímat, kolik se tady toho děje a nenaříkat pořád. Mám také moc rád zdejší krajinu a klid, turisté sem sice jezdí, ale člověk je zase tolik nepotkává. Když jdu se psy za dům na procházku, potkáváme jen málo cyklistů či pěších. Klid je obrovsky důležitý, čím je člověk starší, tím více vychutnává prostředí okolo sebe. Je mi líto, že si tady lidi toho neváží, odhazují odpadky apod. Bylo by skvělé, kdyby tady lidi více drželi při sobě. Vím, že je to složité kvůli poválečné historii, je cítit, že kořeny tu nejsou hluboko.

Těší mě též obrovská nabídka kulturních akcí, hudební zážitky všech stylů. Mám hodně rád Bigboš v Křinicích, protože to je malá akce, všichni se tam známe. Moc rád chodím i na Malé letní divadlení. Zkrátka, je tady kam jít a proč tady žít. To je důvod, proč tu s rodinou žijeme.

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?

V poslední době se mi hodně líbila výstava plakátů Types and Shapes polského umělce Tomasze Jędrzejka v LokArtu. Pravda je, že jsem kvůli práci jinak dost vytížený. Určitě se těším na již zmiňovaný Bigboš jako na budoucí kulturní zážitek. To je moje srdcovka. Hodně jsem si též užil Vinum et Cetera v klášterní zahradě, to mám taky moc rád. Sice nebylo dobré počasí, ale i tak akce v zahradě má pěknou atmosféru. Ještě je vlastně pěkná výstava Časy se mění v Muzeu Broumovska. 

Rád bych ještě zmínil jarní setkání v knihovně, kde vzpomínala pamětnice paní Hanellore Erber. Bylo obrovsky zajímavé poslouchat, jak se tady žilo, jak byl život jednotvárný a jednoduchý, nikdo odsud neodjížděl, neodcházel, jedly se asi čtyři jídla… Trochu mě mrzí, že jsem se o tyhle věci nezačal zajímat, když jsem byl mladší. Vnímám, že je škoda, že se příběhy původních obyvatel nezačaly sbírat dříve. V minulosti se o tomhle tématu na Broumovsku nemluvilo, bylo to tabu.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

To je úplně jednoduché – mým oblíbeným jídlem jsou chlupačky se zelím a je mi jedno, jaké maso k tomu je. Prohřešek mám však veliký. Letos jsme díky kavárně začali testovat vaječný koňak, ten pravý, vařený s opravdovými ingrediencemi jako je smetana, vanilka, žloutky… Nikdy jsem na to nebyl, alkohol ani moc nepiju a sladké moc nemusím. Teď mám ale problém, protože bych ho mohl pít pořád! Když otevřete lahev, tak už ani nevíčkujete. Správný vaječňák se totiž prý pije z lahve!

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?

Rád bych se zeptal manželky mladého pana doktora Langera Jelizavety Langerové, jež přišla před několika lety na Broumovsko a kterou znám jako zákaznici mého obchodu: „Jak se vám žije v Broumově a jak jste tu spokojená?“