S knihou si člověk vytváří vztah

Michaela Mašková, foto archiv L. Kyralové

Pátek, 1. září 2023

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá Libuše Kyralová, vedoucí Obecní knihovny v Šonově.

Vladimír Grusman: Rád bych se zeptal šonovské knihovnice Libuše Kyralové. Libuško, knihovnické činnosti se věnuješ už pěknou řádku let. Dokonce jsi za svoji činnost získala titul Knihovnice roku Královéhradeckého kraje.  Jak s odstupem času vnímáš čtenářský zájem a tištěné tituly a zájem o knihy samotné? Mají knihy šanci přežít dnešní digitální svět?

Libuše Kyralová: Milý Vláďo, děkuji za předání Páteční štafety. Na Tvou knihovnickou otázku ráda odpovím. Naši malou, leč hezkou Obecní knihovnu v Šonově vedu již přes 10 let. Čas plyne a nese s sebou změny. Jinak tomu není ani ve světě knih. Se smutkem sleduji, že se z knihovny úplně vytratili mladí čtenáři. Děti, které dříve chodily, dospěly a mladí čtenáři nepřicházejí. K tomu musím ovšem přidat fakt, že se v naší obci nenachází škola. Obcím, které školu mají, trochu závidím, děti tam prostě chtě nechtě dojdou. A pokud mají zapálenou knihovnici, je „zaděláno“ na další generaci čtenářů. Dalším „zlodějem“ čtení jsou sociální sítě a moderní technologie, sama vím, co času umí vzít. Ale abych nebyla jen negativní. I přes celospolečenský jev stavu „nestíhám!“ se v knihovně pravidelně objevují čtenáři. Nemám plno, ale průběžně po celý rok chodí. Čtečky odmítají, potřebují totiž cítit v rukou papír, cítit vůni té knihy, ohmatat si ji a nakonec přečíst. Ulovený kousek si opatrně uloží do tašky a mizí za dveřmi spěchajíce domů „ochutnat“ literární počin spisovatele. A tak to má být. Abych se tedy obloukem vrátila k Tvé otázce. Čtenářský zájem trvá, tištěné knihy také nevymizí. Já osobně také preferuji papírovou verzi, se čtenou knihou máte vytvořený vztah, vypráví Vám příběh…. Je to osobní záležitost. Věřím v tištěnou knihu, že tu bude s námi, i kdyby trakaře padaly. Samozřejmě i knihovny se přizpůsobují pokroku: dětské koutky, společenské hry, soutěže malých čtenářů, ruční práce, kulturní a společenské akce. Každá knihovnice a knihovna si své čtenáře láká, seč jim síly a nápady stačí.

Co Vás v poslední době potěšilo?

 Na prvním místě mě těší mé děti, má blízká rodina. Že jsme všichni zdraví, že se máme a máme se rádi. Nedávno mě také potěšilo splnění dávného snu. Mít včely. Již několik týdnů se potichounku chodím dívat na úly a pracující včelky. Kromě fascinující podívané nalézám klid a uvolnění. Zapomenu na úkoly a jen jsem, potichu odpočívám.

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslala?

To je zapeklitá otázka.  Broumovsko. Kam? Ať se vydáte do jakékoli obce, do jakéhokoli místa na Broumovsku, objevíte něco neopakovatelného. Preferuji přírodu, mé kroky míří do lesů a luk. Výhledy, barvy květeny, vůně přírody. Ale protože jsem holka z Křinic, tak nemůžu jinak než poslat návštěvu do Broumovských stěn. Existují i cesty méně turistům známé….

Jaká kniha leží na Vašem stolku?

Na stolku mám knihu od Miloslava Nevrlého: Karpatské hry. Vedle ní leží knížka Smysluplné vztahy od manželů Bartošových a pod postelí pro jistotu ještě schovávám Štědrý bylinářův rok od Zuzany Švédové.  Ostudně se musím přiznat, že čtu spíše nárazově, jak mi čas dovoluje.  Ale beru to jako další výzvu. Více číst a dobře číst.

Kdybyste se mohla kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptala?

Děkuji a využiji tuto příležitost se zeptat paní Věry Hrubé z Broumova, loutkářky a krásné ženy. Věro, jistě máš nějaký nesplněný loutkářský sen, co bys chtěla vyřezat?