Tenhle kraj mám rád i pro jeho drsnost a určitou náročnost
V Páteční štafetě odpovídá Jaroslav Harviš z Křinic.
.jpeg)
Eliška Šrytrová: Ráda bych se zeptala Jaroslava Harviše, jestli je rád, že se vrátil na Broumovsko?
Jaroslav Harviš: Můj návrat na Broumovsko byl vynucen vážnou rodinnou situací. Po studiu jsem zůstal v Praze a na Broumovsko pravidelně dojížděl každý víkend. Ze dne na den se situace otočila o 180°, musel jsem zůstat tady, abychom udrželi provoz restaurace, kterou již přes šest let provozujeme, a do Prahy, kde mám stále ještě práci, jsem začal jen dojíždět.
Když se nyní podívám zpátky, dá se říci, že jsem rád. Tady jsem vyrůstal, mám zde přátele a v rodných Křinicích je prostě hezky. V Praze jsem žil přes třicet let, takže to nebyla jen krátká životní zastávka – byl jsem zvyklý na úplně jiný způsob života. Návrat na Broumovsko proto byl docela velká změna. Ale právě tenhle kraj mám rád i pro jeho drsnost a určitou náročnost. Člověk tady nemá všechno automaticky po ruce, musí se umět postarat sám o sebe a často si spoustu věcí zařídit vlastními silami. Je to svým způsobem výzva – a asi právě proto nám život tady vyhovuje. Navíc jsem tady poznal svou současnou manželku, která se mnou nyní pracuje na většině věcí společně a vzájemně jsme si velkou oporou.
Co vás těší na životě na Broumovsku?
Těší mě, že tady má člověk možnost být skutečně součástí místa, kde žije. Když je potřeba něco udělat, pomoci nebo zorganizovat, většinou nestačí čekat, že to udělá někdo jiný. Člověk se musí zapojit sám. To mi vyhovuje. Baví mě podílet se na životě v Křinicích a jejich rozvoji, pomáhat tam, kde je zrovna potřeba. Také proto jsme se před čtyřmi lety s dalšími podobně smýšlejícími lidmi rozhodli změnit poměry v obci, kdy jsme už nechtěli jen přihlížet, jak a kam je obec vedena. To se podařilo a za čtyři roky volebního období jsme, myslím, Křinice posunuli mnohem dál a učinili z nich hezké místo k životu. Samozřejmě mám rád zdejší krajinu, prostor a klid, který je po třiceti letech života v Praze úplně jinou zkušeností.
Jaký je váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Jednoznačně letošní dožínky v Křinicích. Nejen kvůli samotné akci, ale i proto, že jsme se na její přípravě hodně podíleli. Bylo za tím spoustu práce, navíc na novém místě, takže o to větší radost jsme měli, když se všechno povedlo a lidé si dožínky užili. Pro mě je právě tohle možná nejhezčí druh kulturního zážitku – když člověk není jen divákem, ale může být i u toho, když něco společně vzniká. Všechny nás těší, že lidé zase našli do Křinic cestu a rádi na naše akce chodí.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo a jaký je váš jídelní prohřešek?
U mě je problém vybrat jedno oblíbené jídlo, protože mám rád skoro všechno. Pokud ale mám přiznat svoji slabost, je to jednoznačně sladké. Tam se moje jinak poměrně pevná vůle většinou rychle vytrácí. Největší jídelní prohřešek je ten, že začínám "hodovat" večer většinou tak po 23. hodině, trvá to vždy dost dlouho a bohužel je to také vidět.
Kdybyste se mohl kohokoli z Broumovska na cokoli zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Rád bych se zeptal naší paní starostky, Blanky Strnadové, co jí dalo, ale spíše co jí všechno vzalo starostování v Křinicích za uplynulé čtyři roky?
