Těší mě, že se lidé rádi vrací na místa, kde je jim hezky
V Páteční štafetě odpovídá Jana Simonová z Křinic.
.jpg)
Jaroslav Harviš: Rád bych se zeptal paní Simonové, jak se změnila práce knihovnice v Křinicích za cca 55 let, kdy vede knihovnu a jak se těší na 50. ročník Pochodu Hvězdeckým pohořím, kde byla u každého ročníku?
Jana Simonová: Knížky půjčuji od roku 1971. Tenkrát byla knihovna součástí místního národního výboru a já zde nastoupila a vedla administrativu obce. Tehdejší předseda MNV Martin Šleis mě pověřil, abych každé úterý, kdy byly úřední hodiny, půjčovala knížky, protože zrovna nebyl nikdo jiný. „Bude to jen dočasně, než někoho seženu ...". A asi proto, že jsem sama měla ráda knížky a hodně četla, zůstalo mi to do dneška.
Za půl století se změní hodně, ani v knihovnictví to není jiné. Tenkrát byly všechny knížky obce a dokupovaly se podle zájmu čtenářů, v počtu 3–5 knížek za rok, dnes funguje výměnný fond s okresní knihovnou v Náchodě, kdy se 3–4x za rok vymění již přečtené za knižní novinky. Ze začátku mi na evidenci stačila tužka a sešit, dnes je potřeba počítač s programem pro knihovny.
Co je nejsmutnější, počet pravidelných čtenářů se snížil o víc než polovinu. Nechci truchlit, a proto přejdu k druhé části otázky. Pochod Hvězdeckým pohořím je doslova křinická tradice. Začalo to nenápadně, jako většinou všechno. Zúčastnila jsem se tehdy Olivětínské pětadvacítky a přišel nápad, proč neudělat pochod v Křinicích, když máme hory tak blízko. Tehdejší složky národní fronty pod vedením Sokola se domluvily a pochod byl na světě.
Na první ročník se koupila dvě kila buřtů a coby účastníci šly, chtě nechtě, děti pořadatelů. V dalších letech se počty chodců zvyšovaly a rekordní počet byl asi 400 pochodníků. Dnes je při zápisech evidováno v průměru 120 účastníků. A to je to, co mě těší, že se lidé rádi vrací na místa, kde je jim hezky. Proto se příští rok půjde už po padesáté.
Jaký je váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Kulturu zažívám, vzhledem k zdravotnímu stavu, jen v Křinicích, a to jako spolupořadatel. Je to již zmíněný pochod Hvězdeckým pohořím, Křinické dožínky a Podzimní strašidlení. Jsou to akce, které Křinice zviditelňují, a to nejen na Broumovsku.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i váš jídelní prohřešek?
K oblíbenému jídlu se váže vzpomínka na moji první návštěvu Broumovska. Můj, tehdy ještě ne, manžel mne pozval na posvícení. A tak jsme z mé rodné Moravské Třebové jeli vlakem do neznámého konce světa. K obědu byl smažený řízek, knedlík a zelí. Tato kombinace mi přišla hrozná, nebylo však možné odmítnout, a tak jsem poprosila jen o jeden knedlík. Horší bylo, že poté, co jsem to snědla, bych si ráda přidala ještě další porci, klidně se třemi knedlíky, ale styděla jsem se. Když jsem tehdy přijela domů, ptala se mě maminka, co jsme měli k slavnostnímu obědu. Po mé odpovědi zalomila rukama: „A to jsem si myslela, že paní Simonová umí vařit..." Dnes beru jako prohřešek, že si k "pavlišováku" dám tři knedlíky a jeden na přidání.
Kdybyste se mohla kohokoli z Broumovska na cokoli zeptat, koho a na co byste se zeptala?
Ráda bych se zeptala Ivety Janatové z Křinic, jak se jí povedlo zpracovat letošní úrodu?
