Ztrátu sladkostí vždy nahradím dvojnásobným počtem golfových míčků
V Páteční štafetě odpovídá golfista Jaroslav Beran.
.jpg)
Tomáš Svoboda: Chtěl bych se zeptat Jaroslava Berana: Jardo, už řadu let vedeš a trénuješ mladé golfisty v Broumově. Jak ses vlastně ke golfu dostal ty a co bychom podle tebe měli dělat pro to, aby si ke golfu našlo cestu více dětí? Dnes o jejich pozornost soupeří hlavně mobily, sociální sítě a počítačové hry. Co je podle tebe klíčem k tomu, aby děti raději vyrazily na golfové hřiště, než zůstaly u obrazovky?
Jaroslav Beran: Tomáši, děkuji za předání štafety, i když otázkou týkající se získávání dětí pro golf jsi mi pěkně „zavařil“. Odpověď není vůbec jednoduchá a shrnout to do několika odstavců bude těžké.
Jak jsem se ke golfu dostal já? V létě 2001 vystavoval v Trutnově své obrazy Jan Kanyza. Máme ho rádi a chtěli jsme si s manželkou něco koupit. Jenže na stolečku u dveří leželo několik letáčků! Jeden z nich informoval o otevření golfového hřiště v Mladých Bukách. A to byla přesně ta sobota, ten den! Závěr? Pár kilometrů a najednou ráj. Vymazlený zelený pažit, opravdový green, krásný driving a další plochy potřebné k tréninku všech golfových dovedností. A k celé té nádheře hrál na dudy opravdový skotský hráč v kiltu. A bylo to. V pondělí do Poděbrad, kde byla tenkrát nejbližší šance něco koupit, a už mě měli.
Děti a dostat je na golf? Už hodně dlouho mě to trápí, makám na škole Hradební s vybavením do tělocvičny, posouvám laťku trenérské práce stále níž a níž, jen abych zapálil nějakou další dušičku. Dokonce i na hřišti pouštím ty malé „golfisty“ až k samé hraně tolerance, jak to jen jde.
U nás na Grosshofu mají děti stejné podmínky jako jinde. Neomezený počet tréninkových míčků, půjčení potřebných holí i ostatních pomůcek, hra na hřišti, prostě cokoliv, co jako trenér potřebuji pro mládež, dostanu. Náš sport je opravdu nádherný, ale spoustu těch bonusů, které přináší –krásnou přírodu, klid, respekt k soupeři i k hřišti, tu nepřebernou škálu variant a možností řešení hry – vnímají hlavně dospěláci. Děti to zatím moc nezajímá.
Kolik dětí do deseti, jedenácti let ví, co je bezvadné a jestli to chtějí dělat? Když je ve škole zpovídám, dozvídám se, že vítězí kolektivní sporty, nebo „chodí tam i kamarád“, anebo další varianta – s čím se setkávají doma, to je strhne taky. Moje zkušenosti z Grosshofu jasně ukazují, že udržíme dítě u golfu, když to dělá i táta nebo maminka nebo prarodiče. Právě golf dává tu šanci, že si stejnou jamku může společně zahrát i celá rodina, každý má své odpaliště a „finále“ je na greenu.
Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Mnoho oslovených osobností už tady přede mnou pojmenovalo celou řadu pozitivních akcí a programů, které na Broumovsku běží, vše mohu podepsat i já. Často se mi stává, že si k nám na Grosshof přijedou zahrát moji přátelé z různých regionů a když je nahoře na hřišti, u odpaliště jamky číslo 4 „otočím“ dokola, zírají jako blázni. Už jsem i dostal vynadáno, že jsem to nenabídl dříve. A fotka Vašeho krásného Broumova, po skončení hry, na 9. greenu, je prostě nádherná a všichni chtějí to město a klášter za tou vlajkou mít. I náhodní návštěvníci Broumova, kteří si k nám přijdou o dovolené jen na malou „ochutnávku golfu“, vždy je protáhnu až sem, ať vidí, jak to tu máme hezké. A o Adršpachu, Teplicích, Hvězdě, Broumovských Stěnách nebo Ostaši, na který se dívám i teď při psaní tohoto textu – co ještě dodávat.
Jaký je váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Tady se musím trochu „začervenat“. Moje kulturní zážitky se poslední dobou „stáhly“ na sledování aktivit Police Symphony Orchestra. Poslední krásnou akcí bylo 5. července Police z ulice – krásné odpoledne a podvečer. Ale opravdu poslední největší kulturní zážitek byl letos 10. května koncert Hradišťanu v kostele Nanebevzetí P. Marie u nás v Polici. Tam se setkal snad celý náš „výběžek“ a stálo to za to.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i váš jídelní prohřešek?
Svíčková, jednoznačně svíčková. Kdekoliv pohlédnu na jídelní lístek, a je tam, mám vybráno! A jídelní prohřešek, ten bych mohl zkopírovat od přítele Tomáše Svobody. Čokoláda v jakékoliv podobě, a i s tou koledou to mám podobně. Malé děti už doma nemáme, ale jsem „schopen“ z koledy připravené pro koledníky zobnout něco menšího. Na svoji obhajobu – vždy nahradím ztrátu dvojnásobným počtem golfových míčků, které mají stejný úspěch u dětí a jsou zdravější.
Kdybyste se mohl kohokoli z Broumovska na cokoli zeptat, koho a na co byste se zeptal?
První polovina mého života od 16 do 53 let patřila velmi intenzivně motorkám a autům v Automotoklubu Police nad Metují. A tak bych se rád zeptal předsedy „našeho“ AMK Petra Dostála: Petře, jak se podařilo dostat klubový tým na jubilejní 100. ročník Six Days Enduro 2026 v Portugalsku, čím teď spolek žije a jak se AMK daří?
