Jan Školník přišel do Broumova ve čtyřiadvaceti. Teď chce se svým týmem nabídnout službu městu
REKLAMNÍ POLITICKÉ SDĚLENÍ: Jak se člověk z Prahy ocitne v Broumově, proč se rozhodne zůstat a po více než dvaceti letech práce pro region vstoupit do komunální politiky? Rozhovor s Janem Školníkem o jeho cestě na Broumovsko, zkušenostech z podnikání i neziskových projektů a o tom, co chce se SPOLEČNĚ městu nabídnout. O poliklinice, školách, hlasu mladých i každodenní péči o Broumov.
.jpeg)
Jak se člověk narozený v Praze dostane až k tomu, že kandiduje coby lídr kandidátky do zastupitelstva v Broumově?
No, vede k tomu docela dlouhá cesta. Než jsem přišel do Broumova, měl jsem docela slibně rozjetou kariéru. Pak mě podnikatelská příležitost přivedla na Broumovsko, kde žiju prakticky celý svůj dospělý život a vychováváme tu s manželkou naše tři děti. Vedle podnikání se už přes dvacet let věnuji rozvoji regionu. A když jsem nyní přemýšlel, co dál, nabídnout své zkušenosti městu pro mě bylo volbou číslo jedna.
Když říkáte slibnou kariéru, co jste vlastně dělal a co vás přivedlo do Broumova?
Po první pracovní zkušenosti v obchodní firmě jsem byl rok a půl na zkušené v Německu, potom jsem otevíral první prodejnu bavorského potravinového řetězce Norma v Praze. Později jsem se podílel na rozjezdu a prvních letech fungování balíkové služby PPL a jeden školní rok jsem také učil na základní škole.
Pak ale přišel táta, který obchodoval s broumovským Vertexem, s tím, že je firma na prodej. Zeptal se, jestli bych nechtěl svoje zkušenosti využít k tomu, abychom ji zkusili koupit. Sehnat financování nebylo vůbec jednoduché, ale nakonec jsme továrnu ze sedmého patra našeho panelákového bytu v Praze koupili. A já se ve čtyřiadvaceti přestěhoval do Broumova, abych vedl dnešní HOBRU. Tehdy jsem neřešil, jestli tu zůstanu.
Jaké to bylo vyměnit Prahu za Broumov?
Byl jsem mladý a město i příroda mě okouzlily. A také jsem neměl moc času o tom přemýšlet, protože práce s firmou bylo opravdu hodně. Velmi brzy mě ale přizvali k diskusím o budoucnosti města a regionu. Poznal jsem skvělé lidi. Jediné, co mě trochu štvalo, bylo, že zajímavý nápad často zakončili slovy: „To by tady nešlo.“
S tím jsem se nedokázal smířit. Byl jsem plný energie a optimismu. S rodinou jsme založili spolek, získali důvěru a podporu dalších místních podnikatelů a začali zkoušet, co tady přece jen půjde. Nechci teď vyjmenovávat jednotlivé projekty. Věřím ale, že mnoho lidí potvrdí, že o Broumovu je za jeho hranicemi mnohem víc slyšet než dříve. A nejen kvůli jeho potížím, ale také díky tomu, co tu společně dokážeme uskutečnit a zorganizovat. Mám také radost, že sem jezdí inspirativní lidé a místní obyvatelé i studenti mají příležitost se s nimi potkávat.
Když o tom přemýšlím, to vše jsou věci, na kterých se dá stavět. Teď bych na ně rád navázal i v oblastech, které mají přímější dopad na každodenní život místních lidí.
Co vás ty roky podnikání a práce pro region naučily?
Poznal jsem, že dosáhnout větších změn není jednoduché, a to nejen tady. Třeba vybudování oddělení výzkumu a vývoje ve firmě vyžadovalo čas a vytrvalost. Vím ale, že zdánlivě nedosažitelné věci jsou možné, pokud máte jasný směr, chcete-li vizi, a ochotu pro ni každý den něco udělat. A to dost dlouho.
Totéž se potvrdilo při práci na neziskových projektech pro region. Tam navíc musíte získat důvěru a partnery pro plány, jejichž uskutečnění je ještě hodně vzdálené. Právě tahle zkušenost a vztahy, které při té práci vznikly, jsou pro mě velmi cenné.
Naučily mě také odpovědnosti za lidi. V HOBŘE, dalších firmách a organizacích, na jejichž vzniku a rozvoji jsem se podílel, dnes pracuje dohromady více než dvě stě padesát lidí. Za tím číslem vidím konkrétní lidi a jejich rodiny, které na tu práci spoléhají.
Budete mít na případné starostování při všech svých aktivitách čas?
K mé kandidatuře vedla dlouhá úvaha. Ne všichni to možná vědí, ale vedení firmy jsem předal svému bratrovi, vlastně rychleji, než jsme plánovali, právě kvůli práci pro Broumov. Předání dalších projektů kolegům připravujeme v souvislosti s mojí nabídkou městu už rok.
Pokud dostaneme důvěru, přizpůsobím tomu prostě všechny své závazky. Tuhle roli nelze dělat napůl a starosta ji také nemůže zvládnout sám.
Proč jste si z dalších možností vybral právě komunální politiku?
Hodně energie jsem věnoval kandidatuře na Evropské hlavní město kultury a potom přemýšlel, co dál. Vrátit se více do firmy a k podnikání? Věnovat se celostátní politice? Dostal jsem nabídky ke kandidatuře do Senátu i Poslanecké sněmovny, ale odmítal jsem je.
Nebo víc cestovat a sportovat, což by nejspíš přivítala moje žena. Dřív jsem se vrcholově věnoval rychlostní kanoistice a později třeba běhal maratony a jezdil i ty cyklistické.
Broumovsko si mě získalo a cítím, že mám co nabídnout. Nekandiduji proti někomu, kandiduji pro Broumov a lidi, kteří tu žijou. Spolu s kolegy ze SPOLEČNĚ jsem připraven spolupracovat se všemi, kdo o to budou mít zájem.
Co tedy chcete se SPOLEČNĚ městu nabídnout?
Ještě větší spolupráci a aktivnější roli města v jeho rozvoji. Současné vedení nedělá všechno špatně, ačkoliv někoho v předvolebním soupeření možná překvapí, že to říkám. Myslím, že město zvládá řadu drobnějších opatření i investic v rámci dostupných dotačních zdrojů. Zároveň jsem přesvědčený, že radnice může s naším týmem dostat nový drajv. Odvahu pouštět se i do náročnějších záměrů, které potřebujeme, přestože zajistit pro ně zdroje bude náročnější než hlídat dotační výzvy. Myslím, že cesty existují. Je potřeba pojmenovat, jaké jsou naše klíčové priority, a potom pro jejich naplnění vytrvale hledat partnery a prostředky.
Samotná témata nejsou nová. Rozdíl je v tom, jak o nich přemýšlíme, jaká řešení jsme připraveni hledat a jak je spoluvytvářet s lidmi ve městě.
Pro mě i kolegy ze SPOLEČNĚ je důležité hledat širší shodu napříč zastupitelstvem, ať už bude povolební koalice vypadat jakkoliv. Podstatné změny potřebují podporu, která vydrží déle než jedno volební období.
Jaká je vaše hlavní priorita?
Diskusi o prioritách jsme v týmu věnovali hodně času a jako hlavní prioritu zvolili zdravotní péči. Vedli jsme řadu rozhovorů s lidmi z ambulancí, nemocnice, pojišťoven i sociálních služeb. Chceme připravit moderní poliklinické centrum, kde na sebe bude péče navazovat a které nabídne dobré podmínky pacientům i zdravotníkům.
Nejdřív si potřebujeme ujasnit, jaké služby má centrum poskytovat a jak je propojit. Podle toho řešit vhodnou budovu a hledat partnery pro financování. Představte si polikliniku, která je bezbariérová, dostupná i autem, provázaná se službami nemocnice a nabízí dobré zázemí pacientům i lékařům, včetně těch, kteří svou praxi teprve začínají.
Z přípravných rozhovorů například vyplývá, že některým mladým lékařům nestačí nabídnout ordinaci. Potřebují také zázemí a oporu, protože vlastní podnikání pro ně není první volbou. Když tohle v Broumově dokážeme nabídnout, můžeme snáze získat třeba i zubaře. Neříkám, že to bude snadné nebo rychlé. Právě tyto rozhovory mě ale utvrzují v tom, že je to možné.
A jaké další možnosti pro Broumov vidíte?
Je jich hodně. A hlavně všechno souvisí. Mladý lékař potřebuje vedle odborného zázemí také kvalitní a dostupné bydlení. Pro jeho rodinu jsou důležité školy. Chceme je podpořit, aby měly prostor rozvíjet znalosti a dovednosti dětí i jejich charakter. Aby děti učily rozvíjet vlastní potenciál a připravovaly je na cestu do světa. To vše potřebujeme pro lidi, kteří už tu žijí, i pro ty, kteří by se sem mohli vrátit nebo přijít — lékaře, další potřebné profese či mladé podnikatele.
Důležité jsou také možnosti práce a podnikání. Příležitosti vidím v IT, ve využití nových technologií včetně umělé inteligence, ale i v tradičnějších oborech. Chtěli bychom hledat cestu k technickému středoškolskému vzdělávání a současně podpořit řemesla. Umím si představit, že bychom do Broumova přizvali vysokou školu nebo výzkumnou instituci a hledali společný záměr, který by přinesl nové příležitosti místním lidem a firmám.
Hodně mluvíte o mladých. Je jejich hlas slyšet?
Moje zkušenost je, že ne dostatečně. Pokud dostanu šanci, rád bych sestavil městskou radu mladých — poradní skupinu, která by se zabývala skutečnými otázkami města a přinášela vlastní pohled a návrhy. Vedení města by je bralo v potaz při svých rozhodnutích. Jde o to, aby mladí mohli ovlivnit podobu projektů, které se týkají jejich života a budoucnosti.
Máte nějaký, řekněme tajný, sen?
Ano, mám úplně konkrétní přání: na náměstí má být pekárna s čerstvým pečivem přímo z pece. Udělám, co budu umět, aby to nezůstalo jen snem. A to bez ohledu na to, zda se stanu starostou.
Co by pro vás znamenalo stát se starostou?
Přijmout odpovědnost za celé město, včetně lidí, kteří mě nevolili. Znamená to také přijmout větší veřejnou kontrolu a povinnosti spojené s funkcí, včetně majetkového přiznání. Dopady na rodinu jsme už společně probírali a připravujeme se na ně.
Jsem připraven ošetřit i své možné střety zájmů. Moje vazby jsou veřejně dohledatelné. Pokud půjde o příjmy moje, mých rodinných příslušníků nebo našich rodinných firem, nebudu se podílet na přípravě ani vyjednávání dané věci a nebudu o ní hlasovat. U dalších projektů, se kterými jsem spojen, bude moje vazba vždy otevřeně pojmenovaná a důvody rozhodnutí srozumitelné a kontrolovatelné.
Ale to nejpodstatnější je, že bych chtěl, aby lidé věděli, co děláme a proč, a mohli se zapojit. Součástí toho je dál být mezi lidmi, mluvit s nimi a naslouchat jim. Na to se těším. A chtěl bych, aby dobré projekty a spolupráce pokračovaly, i když na radnici přijde někdo další.
Říkáte, že máte program na více volebních období. Jak tedy dosáhnout konkrétních výsledků?
Máme dlouhodobý program, ale také plán, čím začít. Některé věci můžeme rozběhnout brzy, u jiných musíme nejdřív prověřit možnosti a získat partnery. I s tím je ale třeba začít hned.
Zároveň se nevzdáváme konkrétních věcí, o kterých s lidmi ve městě mluvíme. Každodenní péče o město musí fungovat. Člověk, kterému vadí rozbitý chodník, nemůže dostávat jen odpověď, že připravujeme budoucnost.
Je něco, na co jsme se nezeptali, nebo co byste chtěl sám říct?
Možná trochu s nadsázkou, právě v souvislosti s každodenní péčí, že bych si přál, aby volby byly každé dva měsíce. Město by pak bylo daleko upravenější. Pokud dostanu šanci, jsem sám zvědavý, co dnes brání tomu, aby taková péče fungovala soustavně.
Chtěl bych hledat způsoby, jak do okrašlování města zapojovat lidi, kteří mají chuť přiložit ruku k dílu. A zároveň zajistit systematickou a odbornou každodenní péči ve vyšší kvalitě než doposud.
Tento článek je reklamním politickým sdělením a splňuje nařízení (EU) 2024/900. Prohlášení transparentnosti je uloženo ZDE.
Odkaz na program Společně Broumov ZDE.
.jpg)