„Překvapilo mě jeho celoživotní vegetariánství,“ říká o Emerichu Rathovi herec Martin Legerski

KATEŘINA OSTRADECKÁ

Středa, 22. srpna 2018

Sdílet na:

"Oživlý" Emerich Rath bude znovu lyžovat, boxovat a zpívat, a to při reprízách divadelní inscenace Cesta Emericha Ratha, která o prázdninách vznikla v broumovském klášteře.

Reprízy původní české hry se uskuteční 9. a 10. září od 19 hodin v klášterním sále Dřevník. Vstupenky jsou již v předprodeji – online na webu kláštera nebo v pokladně prohlídkového okruhu.

Hlavní postavu inscenace, česko-německého sportovce, olympionika a vášnivého trampa, který část svého života strávil v Broumově, ztvárnil herec Martin Legerski z Ostravy.  

Kudy vedla vaše cesta ke spolupráci na Cestě Emericha Ratha?  

Je to jednoduché, byl jsem osloven poté, co dva přede mnou oslovení herci (možná jich bylo víc) odmítli z nedostatku času, respektive - chtěli své volno věnovat rodinám. Já mám divadelní prázdniny (pracuji v Divadle Loutek Ostrava), rodinu a děti zatím nemám a v termínu zkoušení jsem neměl domluvené žádné "hory", tak jsem to se zájmem vzal. Kontaktoval mne nejprve můj kamarád a bývalý spolužák z DAMU Kryštof Nohýnek, který se na inscenaci také herecky podílí. 

Znal jste postavu Emericha Ratha už před tím, nebo to bylo vaše první „setkání“?

Jméno Emerich Rath jsem před tím slyšel, ale aby se mi vše spojilo, musel jsem si mnohé vyhledat na různých internetových portálech. Největším množstvím informací mou mysl následně zahltil režisér představení Petr Lanta. Dnes jsem samozřejmě znalcem života Emericha  Ratha.

Překvapilo vás v jeho příběhu něco?  

Překvapilo mě možná to jeho celoživotní vegetariánství, které mi do té doby jaksi nesedělo. Dále mne překvapilo a mile potěšilo to, že se vždy hlásil k naší české (československé) státnosti a češství, ač sám byl německé národnosti. I to, že nebyl odsunut, protože ukrýval za protektorátu žida. To, že nebyl odsunut, mu však mnoho štěstí po 48. roce nepřineslo.

Jak vzpomínáte na 14denní zkoušecí maraton v broumovském klášteře?

Bylo to vysilující. Někdy byly zkoušky i  dvanáctihodinové (s pauzou na oběd a krátký odpočinek). Přiznám se, že z profesionálního divadla to neznám. To, že tomu věnuje člověk  14 dní v kuse od rána do večera, jej zcela pohltí a nedovolí mu myslet na jiné věci. To "nedovolí mu myslet na jiné věci" se mi však docela hodilo. Pročistilo mi to hlavu.

Byl to velký stres, naučit se tolik textu za tak málo dní?

To ani ne. Jsem zvyklý učit se mnoho textu. Problémem byly spíše neustálé změny a úpravy textu, takže jsme často žadonili, aby se tak již nedělo.

Pracujete v současné době i na jiných projektech?

Mám divadelní prázdniny, ale pracuji na projektu představení o životě Leoše Janáčka, které by se mělo realizovat v příštím roce. Takže další životopisný příběh, kde si nejspíše zase zahraji titulní postavu. Bude to divadelně multimediální představení spojené se stínohrou.