Povídání s herci z představení Divadelní Mr. Bean a jejich pohled na svět

JINDŘICH HORKEL

Čtvrtek, 22. června 2017

Sdílet na:

František Šedivý a Adam Budař, dva mladí herci, co svými komediálními představeními baví diváky v našem regionu už několik let. František Šedivý založil a se svými kamarády oživil ve Stárkově divadelní soubor Medvěd. S přítelem z Náchoda Adamem Budařem a s dalšími zahráli společně víc než 10 divadelních her, polovinu vlastní provenience, v několika desítkách repríz. Jako technik to s nimi celá léta "táhne" kamarád Vojtěch Šimek. Jejich humor stylu Mr. Beana prolíná všemi jejich divadelně tanečními scénkami.

Mají po maturitě, každý jde studovat jinam, ale divadlo spolu chtějí hrát dál. Před benefičním představením v Domově důchodců v Polici nad Metují jsme si však povídali o jejich životních preferencích.

Co je pro vás v životě důležité? Co vás baví?

Adam Budař: "Cestování po Evropě. Naposledy Brusel, Ukrajina, hned po maturitě Španělsko... Před rokem jsem si řekl, že by bylo fajn se každý měsíc proletět. Docela jsem to splnil. Loni jsem byl naslepo v Anglii. Nějaký základ mi půjčili rodiče s tím, že jim to potom vrátím.

A jak se říká, když člověk opravdu něco chce a jde si za tím, tak to dokáže. Našel jsem místo v jedné restauraci, takovém steakhousu, poměrně luxusním, a docela dost jsem si vydělal. Po návratu jsem mohl letět do Norska, do Švédska, znovu do Anglie. Vystačilo mi to na rok, občas jsem kvůli tomu nebyl ve škole. Za to mne neměli moc rádi, ale někdo to i pochopil.

Na druhém místě rodina. Když jsem byl v cizině sám, dost mi to vadilo. Řekl jsem si, že příště poletím s kamarády, s rodinou. Tu mám také na dost předním místě."

František Šedivý: "Adam má talent na jazyky. Základní konverzaci zvládne v sedmi jazycích – česky, polsky, jeho matka je z Poznaně, anglicky, norsky, mluví italsky, ukrajinsky, německy se také domluví. Já přemýšlím nad tím, že je třeba být s přáteli a vést nějaký občanský život – ne doma koukat do mobilu nebo do počítače. Na divadle mne baví, že jsem s těmi lidmi teď a tady, teď je ta chvíle, kterou si užíváte společně. A to je na tom krásné.

Smysl i potenciál divadla je i dnes veliký. Oba se snažíme natáhnout na představení i mladé lidi. Je těžké vzbudit zájem, ze sta mailů dostanete pět odpovědí. Ale i tak jsme sehráli desítky představení, zhruba polovina z nich byla benefičních. Třeba v Kostelci, v Žírči, v Polici. Moc mne divadlo baví. Protože se děje kolem nás spousta nepravostí, některé věci mi hrozně vadí, budu po maturitě studovat práva. Adam leteckého technika."

Slýcháme, že někdo cizí přijde a z našeho vydobytého blahobytu nám bude ujídat, bude chtít změnit naši kulturu. Máte strach? Cítíte imigraci jen jako ohrožení nebo i naději že bude jinak?

František Šedivý: "Já strach nemám. Spousta pěkných věcí se děje kolem a my to nevíme, protože média chrlí jenom to špatné."

Adam Budař: "Necítím nějaké ohrožení. Ti lidé, co přicházejí do Evropy, mají jinou kulturu než my, jsou zvyklí na něco jiného. Přitom jsou na podobné úrovni jako my. A naši lidé si myslí: "Aha, Sýrie, poušť, to je nějaký zapadákov. Tam jsou určitě hloupí, nemají žádné vzdělání..." Není to pravda. Lidé utíkají, aby si zachránili život, existenci svým dětem. Protože do jejich země přišla válka, kterou oni nechtěli."

František Šedivý: "Je jednoduché říct, je to nebezpečí, ohrožuje nás to. Ale je těžké se v tom orientovat, sehnat relevantní informace. A většině lidí se nechce. Třeba islámské náboženství je velmi široké. Spousta lidí, země od země jsou jiní. Třeba v Tunisu ženy ani nenosí šátky. A zde si lidi představují, jak nás miliardy muslimů chtějí pobít mačetami. To je nehorázný nesmysl, je to směšné. Úzká skupina využívá zkreslené interpretace koránu a vytvořila Islámský stát. Ale drtivá většina jsou normální lidé."

Jak vaši spolužáci?

Adam Budař: "Velká většina lidí kolem nás se zajímá, shání si informace. Jistě, možná desetina z nich to má jinak. Ale ti, co známe, jsou na tom podobně jako my. Přemýšlejí, kladou si otázky a hledají na ně odpověď."

Tak si myslím, že se není třeba bát o budoucnost. Adam s Františkem nejsou zdaleka jediní, díky kterým bude svět stále lepší.