Lenka Dusilová vyprodala sál Kreslírny

RENÉ HERZÁN

Středa, 20. listopadu 2013

Sdílet na:

Zájem o zpěvačku Lenku Dusilovou byl včera tak veliký, že sál Kreslírny bývalého klášterního gymnázia v Broumově byl beznadějně vyprodán. Lidé seděli i ve dvou přilehlých místnostech a přenos koncertu se vysílal i v klášterní kavárně Café Dientzenhofer.

"Byl to úžasný večer plný emocí a melancholie, s hity jako Baromantická, Vlčí oči nebo Muka. Koncert si i přes hlasovou indispozici velmi intenzivně prožila i sama interpretka. Bouřlivé ovace a vynucení tří přídavků svědčily o spokojenosti návštěvníků koncertu," řekl po koncertě jeden z diváků Petr Müller.

V souvislosti s broumovským koncertem na Lenku Dusilovou zavzpomínal i hudební kritik, Broumovák, Jaroslav Špulák: "Lenka Dusilová je osobnost, kterou jsem měl možnost sledovat od jejích rockových začátků. Když na prahu devadesátých let zpívala ve skupině Sluníčko, byla to normální divoká holka, která na pódiu nikdy nešla pro nějaké to neslušné slovo daleko, nicméně posluchače si získávala tím, že prostě uměla zpívat a byla výrazná.

Nezapomenu na to, jak mi jednou vynadala za recenzi, ve které jsem napsal, že neumí hrát na kytaru. Přitom ona na tom tak dřela, a kdo ví, třeba ji tenhle názor přiměl makat na sobě ještě víc. Nikdy potom jsem už neměl důvod něco takového konstatovat. Když později vešla s Davidem Kollerem do kapely Pusa, bydlela v domě, kde sídlila redakce mého domovského časopisu Big Bang! Není důležité, s kým tehdy zrovna chodila, důležitější je, že to byla dobrá sousedka ze sklepa. Z něho totiž byl vystaven její byt. Pokud se nepletu, měla malá okna těsně pod stropem, možná je tam ale vůbec neměla.

Potom začala jezdit do Ameriky a propadla muzice. Šťastný to pád. Od té doby je s ní sice všechno trochu složitější - například si často myslím, že jsem ji při rozhovoru naprosto pochopil, aby mě z toho omylu další větou snadno vyvedla, nicméně její umělecké výkony a postoje mám moc rád. Tím spíš, když přesně ví, co chce, co dělá, jak by to mělo vypadat a co říká. Co na tom, že mi někdy ujde souvislost... Poslechnu si to klidně dvakrát."

Foto Jan Záliš