Ohlasy na koncert Ivana Ženatého

Jindřich Horkel

Středa, 25. srpna 2010

Sdílet na:

8. koncert jubilejního ročníku hudebního festivalu „Za poklady Broumovska“ proběhl v sobotu 21. srpna, tentokrát v kostele Sv. Jiří a Martina v Martínkovicích. Interpretem byl jediný muzikant, vynikající houslista Ivan Ženatý. Jeho houslový recitál zaujal a uchvátil a u přítomných posluchačů zanechal trvalý a nesmazatelný zážitek z téměř hodinového koncertu.

Hudební síní byl tentokrát kostel, který se svým původem trochu vymyká z plejády kostelů, ve kterých se zde většinou festivalové koncerty konají. Nebyl postaven žádným z Dientzenhoferů, ale italským stavitelem a kameníkem Janem Křtitelem Allem a zasvěcen byl ještě na konci 17. století za opata Tomáše Sartoria, dvěma svatým. Příběh svatého Martina je většinou známý, o sv. Jiřím víme zejména skrze legendu, díky které se zobrazuje s kopím, zabodnutým v těle draka. Jako pokaždé, i v úvodu tohoto koncertu poděkovali přítomní potleskem sponzorům a partnerům, bez jejichž podpory by se festival nemohl nikdy uskutečnit. Kdo si ještě nestačil v programu všimnout, dověděl se, že se dnes bude jednat o houslový recitál Ivana Ženatého, protože pianista náhle onemocněl. Přesto zůstaly mikrofony před oltářem zapnuty, neodjelo ani auto Českého rozhlasu Hradec Králové, a celý koncert byl s laskavým svolením interpreta a díky partnerství pořadatele a Čro HK natočen. Nahrávka bude využita k archivním a propagačním účelům pořadatele. Zajímavá byla informace pana faráře Lanžiho, který připomněl, že se podařilo získat „ministerské“ peníze na opravdu v Martínkovicích a od města Broumova příspěvek na údržbu kostela v Heřmánkovicích. I když se jedná jenom o statisícové částky, přece jen je to úspěch a pro řadu posluchačů i trochu zadostiučinění, že nejenom oni svými dobrovolnými příspěvky na každém koncertě, ale i „instituce“ se přidávají k záchraně těchto nenahraditelných památek. A organizátoři si mohou jistě právem přisvojit myšlenku, že i pozornost úřadů a jejich zájem o kostely je jedním z plodů pořádání festivalu.

Na otázku, položenou jedné z návštěvnic koncertu, paní J.K., zda je z Broumovska nebo přijela zdaleka, odpověděla „jsme odtud, z opačné strany Broumovské kotliny, bydlíme zde již více než 30 let, přišli jsme tu kdysi za prací“.

Jak jste do Martínovic přijela? „Autem, s manželem a se zetěm, dcera má dnes službu. Když jsou koncerty ve Vižňově nebo v Heřmánkovicích a počasí dovolí, jezdíme všichni na kole.“

Takže nejste letos na prvém festivalovém koncertu? „ Vynechali jsme jen jeden. Loni také, před tím jsme byli na všech deseti.“

Budete festival svými návštěvami i nadále podporovat? „Zcela jistě. Vždyť je to neopakovatelná příležitost pro všechny, kdo tu žijeme, vidět a slyšet dokonalé interprety a krásnou muziku. Ty všechny programy o narychlo vyhnaných „superstar“ v televizi, které například panu Ženatému nesahají pílí, o umění nemluvě, ani po kotníky, už nejsou ke koukání. A pak takový koncert jako dnešní, je balzámem na duši. A kdyby nebyl festival, kde bychom to mohli vidět? I když mám hudbu ráda, do Prahy bych nejezdila ani jednou za měsíc, natož každý týden, jako tady“. Jistěže jsme za projevený názor paní J.K. upřímně poděkovali.

Ivan Ženatý hrál svůj recitál jak to má být, bez přerušení, nedal posluchačům příležitost k potlesku, i když díky jeho mistrovství a úžasnému přednesu několikrát už už zvedali ruce. Bylo to úžasné vystoupení a jak koncert kulminoval, když si diváci vyžádali ještě dva přídavky, naskýtala se otázka, kde je vrchol houslistova umění. Ještě při mohutném závěrečném potlesku byla na tvářích lidí vidět radost, nadšení, u některých i slzy dojetí, slzy, kterými se jejich duše vymaňoval z nesmírné přemíry krásy a úchvatných zážitků z houslového recitálu Ivana Ženatého. V myslích posluchačů nakonec natrvalo zakotvilo přesvědčení, že jsme dnes slyšeli určitě jednoho z nejlepších houslistů.

Tak příště v Ruprechticích a potom závěrečný koncert Štefana Margity v Božanově. Již dnes trochu můra pořadatelů. Největší hudební síň na Broumovsku. Ale bude stačit? Dostanou se všichni návštěvníci alespoň do dveří?

Jindřich Horkel, foto Jan Záliš