Povedený bluesrockový dýchánek

A jak se mohla zhruba stovka diváků přesvědčit hned po několika tónech, tato parta má žánr vepsaný nejen ve svém názvu, ale hlavně v krvi. Co předváděl trutnovský kvintet na pódiu bylo jedním slovem strhující, a pokud snad pro někoho byl bluesrockový žánr malou neznámou, tuzemské těleso mu začalo tajemství a vnady daného stylu mistrovským způsobem odhalovat. Instrumentální výkony byly předvedeny s chirurgickou přesností a sledování jednotlivých hudebníků se stalo - i díky opět naprosto preciznímu ozvučení - bezmála filmovým zážitkem. Frontman Radek Kalenský vše okořenil jistým vokálním výkonem a výsledkem bylo další nezapomenutelné vystoupení, jež si klub Eden - respektive jeho principál Stanislav Pitaš - mohl připsat na svůj již notně bohatý seznam.

Po pauze, kterou mnohdy vyplňovaly uznalé debaty návštěvníků, nastoupila na scénu tributní kapela. Obecenstvo ihned zaujal charismatický, bezmála dvoumetrový frontman, jehož si Jack Moore "vyhlédl" - společně se zbytkem osazenstva - v sousedním Polsku. Zpěvák Szymon Pejski si brzy vynutil spolupráci obecenstva, když jej opakovaně a úspěšně pobízel pokynem "make some noise!". Ani bluesrockový set této kapely nepostrádal kvalitu, oproti tuzemské formaci šlo ale přece jenom více o "zábavový", nežli umělecký charakter vystoupení. Divákům to ale pranic nevadilo, naopak se začal zahušťovat prostor těsně pod pódiem, stejně jako počet pohybujících se - a mnohdy vyloženě "pařících" - osob. V tomto ohledu nejvíce zabíraly rytmicky zdynamizované songy, většina produkce se nicméně nesla v pohodové, často i poprockové rovině.

Když pak závěr vystoupení vygradoval v podobě dlouhé sólující pasáže, kterou nadnášely melodramaticky teskné a nasládle vyklenuté kytarové linky, odměnilo publikum kapelu spokojeným křičením a upřímným aplausem. Páteční večer se povedl a dá se předpokládat, že většina diváků návštěvy Edenu ani v nejmenším nelitovala.