Rozhovor s Edgar’s Hair nejen o Soulkostele

Petr Osoba

Pondělí, 16. října 2017

Sdílet na:

Minulý týden odstartovala týdenní turné po Česku nizozemská kapela Edgar’s Hair. Právě jim vyšla nová deska Jonathan’s Dive, kterou v rámci turné představují. Do Broumova dorazí v sobotu 21. října a turné zde uzavřou. Není se čemu divit: jeden z členů kapely, Hans Brussee, je majitelem Soulkostela ve Vernéřovicích a na Broumovsku je proto skoro jako doma. Na otázky odpovídal bubeník kapely Leon van der Leer, na Hanse Brusseeho zbyla poslední otázka.

Název Edgar's Hair neslo poslední album jedné z vašich předešlých kapel, I$I$. Můžeš popsat cestu od tohohle alba k vaší současné kapele stejného jména?

Když jsme současnou kapelu v roce 2009 zakládali, museli jsme hledat název. Protože jsme všichni měli poslední album I$I$ v oblibě, vybrali jsme si právě jméno Edgar's Hair. Zároveň si myslíme, že to pasuje k naší muzice. Chtěli jsme dělat hudbu částečně jako jam, aby skladby pokaždé zněly trochu jinak, čehož se při hraní pořád držíme. Takhle to máme rádi, hlavně kvůli překvapením, která nám to při společném hraní přináší, ať už je to na koncertech nebo i na zkouškách.

Jonathan's Dive je první album, které jste jako Edgar's Hair nahráli. Album vychází z novely Jonathan Livingston Racek od Richarda Bacha. Proč jste si vybrali právě tenhle námět?

Protože je to klasické dílo, které se nám líbí – hlavně kvůli ideálu někoho, kdo dělá něco jiného než ostatní. Racek Jonathan je pták, který nelítá kvůli shánění potravy jako zbytek hejna, ale pokouší se o perfektní střemhlavý let. V sedmdesátých letech už téma hudebně zpracoval Neil Diamond, ale my jsme k tomu přistoupili jinak. Drsněji a ostřeji, tak jak si myslíme, že by to udělal Jonathan.

Album jste nahráli s řadou hostů. Jak se s tím vypořádáte při koncertech?

Při nahrávání jsme použili hodně nástrojů, protože nám to pomohlo k lepšímu vyjádření. Při koncertech to vyřešíme jednoduše, budou s námi hrát další tři muzikanti. Dá nám to možnost zapojit další perkuse, kytaru, zvuky a zpěv. Zvuky samplujeme pomocí loopstationu a když to okolnosti dovolí, budeme pracovat s kvadrofonickým zvukem.

Je to výzva, vydat v roce 2017 konceptuální album?

Když jsme nápad dostali, tak jsme neměli žádnou deadline a příprava desky nám zabrala hodně času. Bylo ale perfektní pracovat tímhle stylem, protože nás nic netlačilo a měli jsme dost času na rozhodování. Myslíme si, že výsledek stojí za to. Trošku těžší bylo najít label, který by byl ochotný vydání desky podpořit. Nakonec jsme se rozhodli vydat ji na vlastním labelu, který jsme založili.

Jste z nizozemského Leidenu. Jaká je hudební scéna ve vašem městě? Taky na nizozemskou scénu jako celek není z Česka moc vidět – jsou nějaké kapely, které by stály za doporučení?

Moc do toho nedělám, abych se přiznal. Hudební scénu v posledních letech hodně proměnil internet a možnost stahování. Mám opravdu moc rád kapely, které vydávají vinyly a dají ti ten pocit, že držíš něco konkrétního v ruce. Přesně z tohohle důvodu můžu doporučit stoner rockovou kapelu Toner Low – jsou to blázni do vinylů.

Poslední otázka míří na Hanse. Jsi majitelem Soulkostela ve Vernéřovicích. Co si dnes s odstupem času myslíš o nápadu koupit starý zničený kostel v česko-polském pohraničí?

Když jsem ho před čtrnácti lety koupil, vůbec jsem si neuměl představit, jak to bude v budoucnu. Měl jsem nějaké plány, jako třeba hrát tam muziku bez toho, aby to rušilo jiné lidi, nebo sdílet kostel s dalšími zájemci. Nyní to tak v podstatě funguje, přestože si myslím, že kostel by mohl být využívaný víc. Ale krok po kroku se to zlepšuje, Soulkostel se stává známým mezi kreativními lidmi, kteří mají fajn nápady. No a kdybych si před nákupem uměl představit všechnu tu práci, kterou jsem tady musel odvést, tak bych měl o nákupu přinejmenším pochybnosti.