Uznání rodičům, učitelům, starostce, obdiv a poklona sourozencům Soukupovým

Jindřich Horkel

Pondělí, 18. ledna 2016

Sdílet na:

Do posledního místečka plné a už měsíc před koncertem vyprodané hlediště Kolárova divadla v Polici nad Metují. Pátý Novoroční koncert Police Symphony Orchestra, víc než 50 členného orchestru muzikantů, místních i z okolí, v sobotu 16. ledna poprvé s mezinárodní účastí.

Už nevím, proč jsem sem zašel před šesti lety na jejich první koncert. Pamatuji však, že mne okouzlil. Repertoárem, provedením skladeb a v neposlední řadě složením muzikantů. Převážně, nechť mi prominou, děti. Chlapci a děvčata valnou většinou z místní Základní umělecké školy.

Dnes, po šesti letech krásní mladí lidé, dívky a chlapci, mezi kterými omládl i nejstarší člen souboru Manfréd Koláčný. Všichni vystrojení, nejmladší z trojice Soukupových, Kája řečená Jackson, která hraje v orchestru na violoncello a dnes úchvatně zazpívala s orchestrem píseň Dream a little dream of me, má večerní róbu. A není v dlouhých šatech jediná. A sluší to moc všem. I těm "klukům", které pak v džínách na ulici nepoznáte.

Zdá se jako zázrak, že se v našem regionu daří sehnat muzikanty podle potřeby orchestru, obsadit jednotlivé nástroje, zvlášť když, jak jsem si všiml, občas někdo odejde. O životaschopnosti tělesa svědčí, že přicházejí další mladí krásní lidé a výsledek, hudba, kterou šíří, je čím dál lepší.

Třeba jen namátkou úvodní skladba Edvarda Griega Peer Gynt pod taktovkou Věry Vlčkové, nebo Turecký pochod W. A. Mozarta, o kterém vedle mne sedící posluchačka s uznáním řekla, že by se Mozart divil, co napsal; a další a další, všechny, byly vynikající. Ta poznámka o Mozartovi byla pochvalou neotřelých aranžmá, kdy i posluchač poslechem "vážné" hudby znuděný musí zpozornět a uznat, že je to krásné a inspirativní.

Mozarta dirigoval Josef Javora, mladý muž, který se připravuje ke studiu dirigování a hudební skladby v britském Birminghamu a jehož zakladatelka souboru Petra Soukupová poznala na svých studiích JAMU v Brně. Podobně jako slovenskou zpěvačku Lenku Turčanovou, která zpestřila koncert bravurním přednesem Ecstasy of Gold. O obou ještě ze světa asi uslyšíme. A až budou dirigovat a zpívat v Carnegie Hall, budeme si poklepávat na ramena, hrdi, že jsme je kdysi viděli a slyšeli v Polici nad Metují. Možná si jen málokdo vzpomene, že díky Petře Soukupové, která i tímto způsobem zúročuje své studium v Brně.

Také se křtilo první CD orchestru. Je zdařilé a věrně vystihuje jeho dosavadní umělecké zrání. Kmotry byli Jakub a Petra Soukupovi a jeden z mnoha fandů a spolupracovníků orchestru, dirigent i na tomto koncertě, Rudolf Koudelka. V nestřeženém okamžiku jsme si mohli všimnout, že oba sourozenci jsou stále stejně přirození, milí a skromní jako před lety. Ale také cílevědomí a dnes po zásluze hrdi na dílo, které se svými kolegy v orchestru a s desítkami dalších lidí, vytvořili. Když skvělá moderátorka Lucie Peterková, její projev na pódiu také za těch pár let vyzrál, jmenovala, kdo spolupracuje a kdo už s orchestrem zpíval, zazněla jména (ostatní nechť prominou) Marta Kubišová, Dalibor Janda, Václav Hybš, a místa jako Národní divadlo. A je toho mnohem víc.

A tak si představuji, jak příjemně po duši musí být rodičům "dětí", co hrály, "kteří jim to všechno zaplatí a ještě si koupí vstupenku a přijdou na koncert", jak vtipně řekla Lucie Peterková. Jakou odměnou je koncert řediteli Bořkovi a ostatním učitelům ZUŠ v Polici nad Metují. A všichni bychom měli blahopřát starostce města Idě Jenkové, že tenkrát tu mladou holku, která ji oslovila s žádostí o záštitu, nevyhodila. Ne nadarmo jsou občané Police na svoji starostku hrdi.

Osobně nemám vzory, je několik lidí, které obdivuji pro jejich tvořivost, schopnosti, lásku, kterou dovedou rozdávat. Patří k nim sourozenci Soukupovi. I jejich táta Petr Soukup, bez kterého, jak mi kdysi řekl Kuba, by tohle všechno nemohlo být. Jak by jinak mohli uskutečňovat svůj "dětský" sen? Jistě nejsem sám, kdo je všem jmenovaným vděčný a váží si jejich úsilí.

Letošní Novoroční koncert PSO byl zážitek. Až se nechce věřit, že ten koncert, a to všechno kolem, není jenom nádherný sen.

Foto Barbora Hrdá