Mrak nad městem

Kateřina Ostradecká

Sobota, 10. srpna 2019

Sdílet na:

V sobotu 17. srpna v 16 hodin bude v Galerii Dům v broumovském klášteře zahájena vernisáž výstavy Jana Poupěte Mrak nad městem. Výstava, jejímž kurátorem je Petr Vaňous, potrvá do 30. září.

Tvorba Jana Poupěte je od počátku založena jako experiment. Autor reviduje přítomnost diváka-pozorovatele v prostoru. Zkoumá v tomto směru proměny vnímání navázané na vyvíjející se lidskou civilizační zkušenost (především technickou). Postupuje ve svém vývoji od tradičních malířských otázek spojených s iluzivní provázaností figury a prostředí interiéru/ exteriéru, přes reflexi otevřené krajiny, v níž překračuje její základní konstituční prvek - horizont, aby nahlédl prostor z výšky. Pohled na krajinu z tzv. ptačí perspektivy vnáší do problematiky přítomnosti člověka otázku měřítka. Vedle malířské problému obraz náhle probouzí také otázky čistě technické i filozofické (přítomnost v prostoru se zobecňuje). Zoomování povrchu země odkrývá nebo naopak skrývá detaily, které lze spojit s činností člověka (přehrada, silnice, křižovatka, pole, objekt). V jinak nastavené vzdálenosti se stává pozornost selektivní a lidská stopa mizí, nebo se redukuje. Ve vyšších polohách lze vnímat již pouze geologickou činnost v podobě krajinného reliéfu, který rozvlňuje samotný pohled na tuto scenérii, přičemž přítomnost člověka se pak odehrává pouze v tom, že situaci "spatřuje" a "vyhodnocuje". K tomu však vždy potřebuje určité technické a technologické zázemí, prostřednictvím kterého příslušné informace systémově vyhodnocuje. A právě zde se inspiruje Jan Poupě, kterého zajímá obraz především jako vizuální reference pohybující se v hraniční oblasti technické situace a malířské realizace. Do tvorby obrazu tak integruje celou řadu exaktních zkušeností z jiných oborů lidské činnosti a tím ji vyvazuje z pouhé formální hry.

Jmenuje-li se výstava Mrak nad městem, spatřujeme v tomto názvu především metaforicky založenou evokaci určitého proměnlivého vztahu. Vztahu, který je dynamický a odehrává se v zakřiveném gravitačním prostoru Země. Do definice tohoto vztahu vstupuje celé spektrum faktorů, jejichž systematizované upřesňování je možné pouze v jednom jediném zastaveném okamžiku (umělý stav experimentu), neboť jinak se situace „město-mrak“ okamžitě proměňuje v odlišnou konstelaci. Opustíme-li však toto striktně technické hledisko, lze klimatickou situaci vnímat také jako „změnu atmosféry“, jako ztemnění a následné vyjasnění oblohy při pohledu zespoda a jako proměnlivý pohledový filtr na urbanistický celek při pohledu seshora skrze mrak. Zatemnění a rozjasnění může být i vhodnou metaforou pro algoritmus lidské poznání obecně.

Malíř pro obrazové vyjádření současnosti hledá a nachází prototyp jakési neverbální alegorie, která je svou povahou integrační a je proto v sobě schopna nést autorovy zkušenosti s procesy vizuálního tvarování jako s momenty bezprostředního kritického poznávání. Tyto procesy jsou pak autorem zredukovány a ve vztahových principech zobecněny jako exempla. Tuto etapu autorovy práce lze nahlížet také jako určitou kritickou referenci vytvářející kontrapunkt, který nabízí alternativu k všepohlcujícímu a totalizujícímu "perspektivnímu" vnímání a s ním spojenému mašinismu vývojové akcelerace.

Jan Poupě (nar. 1988 v Praze), absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění (ateliér Malba I, Škola prof. Jiřího Sopka). V r. 2011 prošel stážemi v rámci AVU (Ateliér Hostujícího profesora, Silke Otto-Knapp; Ateliér Intermédia II, prof. Jiří Příhoda). V r. 2012 studijně pobýval na Bellas Artes, Universidad Complutense de Madrid ve Španělsku. V roce svého absolutoria AVU (2014) se stal laureátem 7. ročníku Ceny Kritiky za mladou malbu s přesahy. Galerie Kritiků v Praze mu uspořádala samostatnou výstavu nazvanou Solaris (2014) a doprovodila ji vydáním stejnojmenného autorského katalogu. V r. 2016 byl zařazen na prestižní přehlídku současné malby ve Vilniusu (16th INTERNATIONAL VILNIUS PAINTING TRIENNIAL ,Nomadic Images’). Naposledy jsme se s jeho dílem mohli setkat na kolektivních projektech Zaostřeno na neurčito (Praha, Topičův salon, 2017-18), Nultá generace (Jihlava, 2018) nebo OK / XII. Trienále malého objektu a kresby (Banská Štiavnica, Slovensko, 2018). V letošním roce (2019) má za sebou autor již dvě samostatné výstavy: Endless edge (Galerie Kvalitář, Praha) a Úběžníky, ke kterým chceme směřovat, se kroutí a okorávají (Idustra Art Gallery, Brno 2019).