Na výstavě Petra Stibrala se návštěvník ocitá uprostřed lesa

Jakoby se autor snažil dokázat, že napohled nemožné se může stát možným. Že stačí jen jít za svou představou a nebát se vykročit neprošlapanou cestou. Ve Stibralově Lesní práci potom uprostřed lesa levituje hromada "(ch)roští"; nebo se téměř megalitické kruhy z větví o průměru 11 metrů vznášejí v pětimetrové výšce. Člověk, ať už návštěvník výstavy nebo kdokoliv, kdo zabloudil do lesa, se v tu chvíli střetává s něčím, co v první chvíli nedokáže pochopit ani definovat. Logické vysvětlení naráží na životní zkušenost, která něco takového vylučuje. A právě reakce člověka při střetu s neznámým a nepochopitelným, byla jedním z podnětů pro vznik Lesní práce, jak přiznává sám autor.

Ovšem výsledek landartové realizace může být vnímán i jako prostor určený pro meditaci. První setkání lze připodobnit k zenbuddhistickému satori, tedy náhlému procitnutí (nebo jak to nazval Jack Kerouac "kopnutí mezi oči" či "pecce do tejla"). Petr Stibral se projevil jako básník prostoru, který s neuvěřitelně poetickou citlivostí připravil scénu, a teď už jen záleží na divákovi, jakou hru bude s autorem hrát, či zda na ni chce vůbec přistoupit.

Franz Kafka napsal, že s tím, na koho jsme zapomněli, se opět můžeme seznámit. Petr Stibral landartovým projektem Lesní práce připomíná něco podobného. Ukazuje, že les je místem tajemným a kouzelným. Místem s nadpřirozenou mocí, která se tu a tam zviditelňuje, aby ukázala svou sílu imaginace a následně "propustila" okouzleného návštěvníka zase zpátky do světa měst, tramvají a internetu, kde naplno platí přírodní zákony. Ale návštěvník po návratu do reálného prostoru už ví, že tomu tak nemusí být vždy. Nese si sebou zkušenost, že existují věci na první pohled nepochopitelné a nevysvětlitelné, které svou krásou, svou prostou existencí v reálném čase a prostoru, připomínají, že tajemství lesa není pouhou frází. Odnáší si znovunabytou zkušenost, že les je místem, kde mohou žít bludičky či elfové a vrací vědomí člověka ke kořenům dětství, kdy tyto věci a bytosti byly součástí našeho světa.

Stibralovo vnímání prostoru přesahuje vymezený půdorys obyčejné hry. Z filosofického hlediska klade jednu z nejzákladnějších otázek o definování reality a skutečnosti. Může básnická imaginace sochaře ovlivnit náš pohled na svět kolem? Existuje vůbec hranice mezi snem a jeho reálnou podobou? Z projektu Lesní práce lze vyvodit, že sochař dokáže ovlivnit náš pohled na svět a stejně tak lze tvrdit, že hranici mezi snem a realitou lze překračovat, aniž by došlo k narušení fyzikálních zákonů.