"Některé uličky Broumova si nezadají se Stínadly," říká komiksová autorka Štěpánka Jislová

Kateřina Ostradecká

Středa, 13. března 2019

Sdílet na:

Počátkem března zavítala do Literárního domku v broumovském klášteře česká ilustrátorka a komiksová autorka Štěpánka Jislová, která své krátké komiksové příběhy publikovala v řadě domácích i zahraničních sborníků. S komiksem Strom vyhrála v roce 2013 soutěž CZ.KOMIKS. Svou tvorbu představí spolu s německým spisovatelem Stephanem Gräfem na Literárním Café, které se uskuteční v úterý 19. března od 17:30 hodin v Městské knihovně Broumov.    

V Broumově jste už téměř dva týdny - překvapilo vás tu něco?

Duch města je rozhodně zajímavý. Všimla jsem si, že je z velké části tvořen opravdu rozlehlými budovami a na druhé straně pitoreskními uličkami, které by si nezadaly se Stínadly. Po bližším přezkoumání se ukázalo, že část domů je prázdná, v kontrastu třeba s barevným náměstím. Zajímalo by mě, jak se tady žije, jak vypadá každodenní život. Ještě nemám prozkoumanou část města kolem autobusového nádraží, ale mám v plánu se tam vydat. Potřebuju si totiž někde zacvičit.

Na čem v Literárním domku pracujete?

Pracuji na knížce s pracovním názvem Rok (bez) vlasů, kterou píše Tereza Drahoňovská. Vypráví její osobní příběh s alopecií, nemocí, která pacienta postupně zbaví veškerého tělesného ochlupení. Jedná se o autoimunitní poruchu, jejíž příčiny je velmi složité objevit. Komiksová knížka bude mít přes sto stránek a probírá i témata českého ezo-byznysu s nadějí nebo symbolickou funkci (ženských) vlasů.

Je pro vás klášterní prostředí inspirující?

Broumovský klášter je pro mě rozhodně inspirující! V první řadě se mi už velmi zalíbil Literární domek, zařízený v jednoduché kombinaci červená-bílá-dřevo. Líbí se mi, že mám 'pro sebe' i klášterní zahrady a nádvoří. Hned na začátku jsme si s přítelem udělali nádherný výlet na Hvězdu, takže podíl na spokojenosti má i místní krajina.

Už jste se stihla seznámit s německým spolu-rezidentem z domku?

Stihli jsme to hned na začátku! Stefan se ve vedlejší místnosti zabývá psaním, ale věnuje se i kresbě a malbě. Je pravda, že většinu času ho vnímám jako proužek světla pode dveřmi jeho pokoje, ale snad časem najdeme příležitost se pořádně seznámit.

A jak vzpomínáte na rezidenční pobyt v Kalifornii? V čem pro vás byl přínosný?

V první řadě to byl zajímavý kulturní šok do sbírky. Státy jsem do té doby znala, stejně jako většina, pouze ze seriálů a televizních zpráv. Hodně mě zaskočilo, jak vypadá kultura individualismu v praxi. Např. skutečně každý má auto, tím pádem pokrytí MHD je minimální a v dálničním pruhu pro sdílená auta nejede nikdo, zatímco vedle vozy o jednom člověku tvoří zácpu. Hlavním přínosem pro mě byl klid na práci a podnětné prostředí. Měla jsem pro sebe pracovnu v jedné z fakult Chapmanské Univerzity a místní profesoři mě aktivně zapojovali do své výuky a života na kampusu.