Poezie a služba druhým

Přítomno bylo dalších několik lidí, doprovod autorů a pár posluchačů z Broumova. Všichni si však „čtení" užívali a přednášející básnířky a básníky odměňovali potleskem.

„Dny poezie" v Broumově po celou dobu organizuje a vlastně i pořádá paní učitelka, dnes v důchodu, Věra Kopecká. Letos ji již pomáhali její přátelé z Česka i z Polska, od začátku až donedávna však ležela celá tíha organizace i přípravy na jejích bedrech. A že se nejednalo už od počátku o akci ledajakou, svědčí Sborníky básní, vždy vkusně sestavené, doplněné pečlivě volenými ilustracemi, včetně téměř profesionální sazby. A to všechno dělala většinou paní Kopecká vždy sama a bez předem zaručené finanční pomoci. Kromě příspěvku od Městského úřadu v Broumově v posledních letech, který snad pokryl náklady na vydání Sborníku, na jakoukoli byť minimální odměnu pro paní Kopeckou ani pomyslet, zůstalo všechno ostatní na ochotě známých a kapse autorů básní.

Přitom co práce, tvůrčího úsilí a času je potřeba jenom na sestavení a vydání sborníku básní autorů z celé republiky a v posledních letech i ze zahraničí, jak náročné je sehnat ubytování, zajistit stravování, najít prostory pro autorská čtení a pro společné básnické dílny, které jsou nedílnou součástí „Dnů poezie". A to vše za podmínky, aby to bylo velmi, velmi levné, protože náklady na ubytování a stravu si hradí účastníci sami. Básníci v dnešním světě (ostatně to asi nebylo nikdy moc jiné) zdaleka neoplývají bohatstvím.

Když si toto všechno uvědomíme, připočteme k tomu fakt, že to vše ještě nedávno dělala paní učitelka Kopecká při svém náročném povolání učitelky, nezbývá než se s uznáním poklonit. Obdivovat a děkovat, že lidé jako je paní Kopecká mezi námi žijí. Vždyť jak by vypadal svět, kde by všichni mysleli jen na sebe a nic nedělali. A je velká škoda, že nepřijdou podpořit alespoň projevením zájmu a účastí ty, kteří mají vůli a sílu se doslova obětovat.

Vzpomínám na svoji paní učitelku na základní škole, která vždy, když k nám na vesnici přijel kdokoli zahrát, zazpívat, předvést divadelní představení, vzala nás a šla se s námi podívat a poslechnout si. Ještě dnes na její laskavou oběť – nejen že s námi šla, ale také nás měla k tomu, abychom se náležitě oblékli (nezapomeňte si vzít kapesník, abyste tam nepopotahovali a nerušili) a také se přiměřeně chovali – vzpomenu třeba na koncertech „Za poklady Broumovska". A vzpomněl jsem si i v Kreslírně při čtení básní, z nichž většina přinášela do duší přítomných to, co může dát jenom skutečné umění. Nebylo tam ani jedno dítě se svojí paní učitelkou nebo panem učitelem nebo aspoň s maminkou nebo tátou. Bylo mi z toho trochu smutno.

O to víc těší být svědkem, jak jeden člověk dokáže přivést do Broumova více než 40 lidí nejen z celé republiky, ale získat si přátele v cizí zemi, pozvat je a sám se o ně postarat tak, že se jim tu skutečně líbilo a byli spokojení.

Obdivuhodná je paní Věra Kopecká a já jsem upřímně rád, že bydlím v Křinicích jako ona, a že si někdy udělá čas na kus řeči. Jsem jí vděčný, že ochotně spolupracovala na aktivitách „Střediska Ruce", které v Křinicích pár let docela fungovalo, a jsem jí vděčný i za její nádherné fotografie, kterými vedle svých básní doslova vlévá do duší pohodu a krásu. I za její výstavy fotografií v Česku i v Polsku, také paličkování a jiné, což snad přesahuje rámec normality. Avšak díky za to.

A právě při takových krásných setkání s člověkem, který obětuje kus svého života, aby zkrášlil život druhým je snadné si uvědomit, že pomáhat druhým a dělat i pro ně svět krásnějším, jako paní Kopecká, je posláním nás všech na této Zemi. Je dobré, že jsou lidé, kteří to nejen vědí, ale mají sílu uskutečňovat. Nádherní skvělí lidé jako paní Věra Kopecká, básnířka, fotografka, paličkářka, poslední dobou i malířka.