Přednáška o violoncellu a violoncellistech

Pavel Frydrych

Středa, 5. května 2021

Sdílet na:

Přednáškový cyklus k projektu Wihanův rok představí spoustu věcí, které se „děly“ kolem Wihanova života, zazní mnoho jmen z historie české hudby a samozřejmě nesmí scházet ani představení violoncella, jako jednoho z nejznámějších hudebních nástrojů. A právě představením violoncella bude v květnu Wihanův rok pokračovat. Do Police nad Metují přijede 6. května violoncellista, pedagog na Pražské konzervatoři a AMU a člen tria Bergerettes Tomáš Strašil.

Tomáš Strašil studoval Pražskou konzervatoř ve třídě Pravoslava Sádla a AMU u Rudolfa Lojdy. Během studií na AMU se zúčastnil několika mistrovských kurzů (Elias Ariscuren, Josef Chuchro, Evžan Rattay, František Smetana a další). Získal ocenění na soutěži O cenu Beethovenova Hradce (1990, 1990) a Prix Mercury v Semmeringu (Rakousko, 1994). V letech 1994-2000 působil jako koncertní mistr v Sukově komorním orchestru. Spolupracuje s mnoha orchestry u nás i v zahraničí (Filharmonie Hradec Králové, Komorní orchestr Národního divadla, Praga Camerata, Severočeská filharmonie Teplice, Gifu Symphony Orchestra, Thailand Philharmonic Orchestra, Filharmonia Sudecka a další). Pravidelně spolupracuje s dirigentem Gudni Emuilssonem. Pro Český rozhlas nahrál skladby Antonína Dvořáka, Niccoly Paganiniho nebo Luboše Sluky. V abonentní řadě Thailand Philharmonic slavil úspěch s Violoncellovým koncertem Antonína Dvořáka, který autor dedikoval Hanuši Wihanovi.

Tomáš Strašil hraje na nástroje Zanetto di Brescia (1686) a Andreas Carolus leeb fecit Viennae (1818, č. 3). Soudobou hudbu interpretuje častěji na nástroje mistra Radka Herouta (2003, 2007).

Přednáška začne představením hudebního nástroje viola da gamba, který je považován za předchůdce dnešního violoncella. Ta prožila své zlaté období v době renesance a baroka zejména ve Francii. Ale třeba Johann Sebastian Bach věnoval viole da gamba svůj 6. Braniborský koncert. Od pozdního baroka pak začaly být gamby vytlačovány modernějšími nástroji houslové konstrukce, jako jsou viola či violoncello.

První moderní violoncello vyrobil v Cremoně v roce 1572 Andrea Amati. Dalšími významnými výrobci jsou Giovanni Paolo Maggini nebo legendární Antonio Stradivari. Na rozdíl od dnešních nástrojů neměla tehdejší violoncella přibližně do roku 1800 bodec a musela se držet pevně mezi koleny.

Dnes se violoncello drží mezi koleny, ale o zem se opírá bodcem a horní část se drží vedle levého ucha. V minulosti se považovalo za neslušné, aby ženy hrály tímto způsobem, a proto měly nástroj opřený o zem vedle nohou…

Na závěr jen malou perličku. 20. května 1920, necelé tři týdny po smrti Hanuše Wihana otiskly Lidové noviny tuto zprávu: Dědicům nedávno zemřelého virtuosa na cello, Wihana, nabízí londýnská firma hudebních nástrojů za cello zesnulého 1 mil. K.

Wihanovo violoncello vyrobil v roce 1756 Bartolomeo Tassini a dědicové ho do Londýna neprodali. Wihanova rodina měla nástroj ještě koncem 50.let a potom jej koupil pedagog a violoncellista orchestru Národního divadla, v lednu 2019 zesnulý prof. Viktor Moučka. Aktuálně je Wihanovo cello k prodeji – nabízí ho firma Tarisio fine instruments & bows. Cenu si netroufnu ani odhadnout...

Patronem projektu Wihanův rok je violoncellista, pedagog a člen tria Bergerettes, pan Tomáš Strašil.

Wihanův rok pořádá Muzeum papírových modelů a Město Police nad Metují. Projekt dále podporují: Národní muzeum, ZUŠ Police nad Metují, Myco Medica – vitální houby, Agentura pro rozvoj Broumovska, spolek Apeiron, Státní okresní archiv Náchod, Obec Slatina nad Úpou, Mezinárodní společnost Oskara Nedbala Tábor, Květinářství U Petry a Zelenina Suchomel.

Dobrovolné vstupné bude použito na údržbu hrobu Hanuše Wihana na Olšanských hřbitovech v Praze.