V Polici nad Metují byla zahájena výstava Jarmily Šenkové Vteřiny života

Fotografka Jarmila Šenková nabízí autentický pohled na vteřiny života. Není omezena subjektivním "já", její vteřiny života spíš připomínají drobná setkávání s životem jako takovým. A každé toto setkání může být jejím osobním satori či chvílí, která v důsledku může ovlivnit celý další život. Nejen její, ale všech aktérů. Tušená krása těchto chvil spočívá právě v jejich možnosti. Setkání může, ale nemusí cosi odstartovat. Může se stát výrazným bodem v životní ose člověka, stejně tak se ale může stát zapomenutou vteřinou, která existuje pouze ve virtuální paměti fotoaparátu a díky tomu pak zprostředkovaně v expozici výstavy. Dá se tvrdit, že autorčiny Vteřiny života přestaly se svou akrobacií a staly se opravdovými. Ve variaci na Cocteauovo tvrzení lze tedy říct: "Je snadné být opravdovým, když člověk přestane být akrobatem."

Opravdovost sdělení J. Š. paradoxně spočívá v tom, že její Vteřiny života přesáhly definovanou dobu a zobecnily život jako takový. Vteřiny života v expozici výstavy přestaly být vázány prostorem a časoprostorovými souřadnicemi & stávají se součástí Univerza.

Vteřiny života J. Š. jsou zádumčivé, omamné, možná i trochu unavené; na druhou stranu ale září svou čistou jistotou opravdovosti a díky tomu i svobodou života jako takového, který v kteroukoliv chvíli něco může, ale nemusí. Stejně jako každý, i J. Š. se během svého života setkala se všemi čtyřiadvaceti ctnostmi a neřestmi života. I jejich stopy jsou v expozici zastoupeny. Dotváří její komplexnost a opravdovost, jsou – obrazně řečeno – dokončením spirály, jako jednoho z nejelementárnějších tvarů ve Vesmíru.

Život jako takový nepřináší pouze krásu, na první pohled dokonce ani nemusí vypadat moc hezky. Ale v jeho syrovosti je právě jeho neopakovatelná krása. J. Š. poodhrnuje oponu líbivosti a dává nahlédnout za ni. A právě ve zprostředkování této možnosti spočívá síla jejího pohledu. Vteřiny života J. Š. jsou opravdové, tak opravdové jak jen mohou být.