V Zeleném domečku v Polici nad Metují představuje svou tvorbu výtvarník Lukáš Cinkanič

Expozice výstavy nabízí dvě technické polohy výtvarného rukopisu Lukáše Cinkaniče. V obrazech často pracuje s citací témat barokních andělíčků – ať už jsou roztržitě něžní, či nepřítomně "jiní" a přesto víc jsoucí, než reálné bytosti světa. Autor si dovolil odlehčit těžké barokní téma třeba vpasováním autoportrétu nebo andílkovou grimasou, nutící návštěvníka k úsměvu. K tomu dále nabízí naprosto civilní témata: stříhání vlasů, zátiší nebo portréty. A tato civilní témata jsou nosným prvkem expozice: dokončují nedopovězenou větu, kterou k návštěvníkovi promlouvají andílci. Dokončují výtvarné sdělení autora. Tedy sdělení jednoho z nejmladší výtvarné generace. Té generace, které je často vyčítán čas strávený u počítače a která vyrůstá od malička v těsném sousedství moderních technologií. A ke cti autora lze říct, že nemá strach ukázat návštěvníkům svůj subjektivní pohled na svět.

Druhou představovanou polohou jsou grafiky, většinou vzniklé v posledních šesti měsících. V nich pracuje autor výhradně s civilními náměty. Mnohdy až s náměty, o nichž by se dalo říci, že jsou banální. Ale i ten nejbanálnější námět se v zorném úhlu pohledu výtvarníka Lukáše Cinkaniče mění v umělecký artefakt s jasným a čitelným sdělením. Ať už budeme uvažovat o hale nádraží, pohledu do schodišťové šachty nebo portrétu bezdomovce. Grafiky, často ve velkých formátech, doplňují celou expozici v jednolitou komplexnost pohledu mladého výtvarníka. A vzhledem k tomu, že celá instalace výstavy je jeho prací, je čistota autorského sdělení vlastně nedotknutá jinou rukou či jinou myšlenkou.

Z celé expozice lze číst trochu nerozvážnosti, ale na druhou stranu i odvahy. Koktejl těchto dvou poloh vlastně charakterizuje mládí všeobecně a v tomto pohledu je výsledná expozice nadčasová. Její aktuálnost ale podtrhuje skutečnost, že ač se andílek líbivě usmívá, nebo schodiště zůstává opuštěné, oboje je naplněno napětím ústícím ve sdělení, že existuje pouze jeden svět. Jeden svět, ve kterém žijí všechny generace a všechny se navzájem setkávají a jejich životy jsou často propletené. Stejně jako malby a grafiky v expozici výstavy 377 nakonec vytvářejí komplexní reálný svět. A z této reality pak vyvstává výtvarné dílo Lukáše Cinkaniče, které tak trochu Holanovsky předhodil návštěvníkům, aby je "to všechno" nechal přežvýkat a posoudit už samotné.

Výstavu podpořili: Město Police nad Metují, Muzeum papírových modelů, Zelenina Suchomel, Vinotéka Sodomková, Květinářství U Petry, BB kavárna a spolek Apeiron. Speciální poděkování: Martin Cibulka, Kapitol a. s.