Berte věci s humorem, vzkazuje mladým pan Jiří
Na jaře proběhly dvě návštěvy šéfredaktorky Našeho Broumovska Michaely Maškové v hodinách češtiny na Gymnáziu Broumov. Studentky a studenti druhého ročníku se v nich věnují publicistice. Po teorii přišla na řadu praxe a studenti vyrazili do města uskutečnit rozhovory s různými lidmi. Navštívili rovněž Centrum denních služeb Stěnava, kde se potkali s panem Jiřím (64), broumovským rodákem, který se s námi podělil o střípky ze svého života.
Co jste dělal za práci, než jste odešel do důchodu?
Nejprve jsem se vyučil prodavačem na středním odborném učilišti a potom jsem taky dělal školníka.
Tady na gymnáziu?
Ne, v Teplicích nad Metují. Také jsem tam myl nádobí, a to jsem rok neměl vůbec žádné prázdniny.
Co máte nejradši na Broumovsku?
Především vycházky po okolí, rád fotím.
Jak vzpomínáte na své rodiče?
Můj tatínek byl nejprve učitelem a potom ředitelem na středním odborném učilišti. Učil mě literaturu, vždycky mi se vším pomáhal. Vedl nás taky k zeměpisu – proto jsem měl ve škole nejradši zeměpis, dějepis, občanskou nauku. Do občanské nauky jsme si vždycky museli přinést výstřižky novin, a proto jsme museli povinně odebírat stranický tisk.
Táta pocházel ze Šumavy, narodil se, myslím, ve Vimperku. Nevím, jestli to tam budete znát, ale dědu měl v zapadlé vesnici, ta se jmenuje Výrenice.
A co vaše maminka?
Ta pochází z Plzně. Maminka tu nejdřív pracovala v jeslích. Taky se nám dost věnovala a i já se věnoval jí.
Na dovolenou jsem jezdil na Šumavu. Jeden brácha je v Žilině, dělal letce, chodil na vysokou školu dopravní v Žilině. Tam si taky našel nevěstu, jmenuje se Kateřina a má s ní děti.
Vy máte děti?
Ne, já jsem svobodný.
Co vás dělá šťastným?
Pobyt tady ve Stěnavě, protože tady jsou nejlepší pečovatelky. Taky mě baví dělat fotky, píšu na facebook poznámky a každý si je potom čte.
Cítíte se v Broumově bezpečně?
Cítím, mám tady kamaráda Petra Faltu.
Čím se dá dosáhnout štěstí? Co vás konkrétně činí šťastným?
Zaprvé pobyt ve Stěnavě a zadruhé, že se můžu spolehnout na kamarády a výlety s nimi. Taky, že se můžu spolehnout na své vlastní bratry. To mi taky přináší štěstí.
Co byste vzkázal mladé generaci?
Aby si nebrali některé věci tak vážně a brali je trochu s humorem. To jsem se naučil z jednoho televizního seriálu, ten neznáte. Jmenuje se Alf, přehrával jsem si ho na kazetě.
Co si myslíte, že bude po smrti? Jste věřící?
Kdybych to měl říct jako věřící, jakože jím jsem, tak bych řekl znovuvzkříšení.
Článek vznikl jako výstup workshopů kulturní publicistiky pro veřejnost a studenty, které pořádal zpravodajský web Naše Broumovsko za podpory Královéhradeckého kraje.
.jpeg)