Broumov musí vědět, jak se chce dál rozvíjet, říká architekt Lukáš Ehl

Martin Jirka, foto a návrhy archiv L. Ehla Neděle, 8. listopadu 2026

Sdílet na:

Na adresu staveb, které architekt Lukáš Ehl spolu se svým kolegou Tomášem Koumarem vytvářejí, nešetří ostatní architekti chválou. Potvrdilo se to i na letošním vyhlášení Ceny za architekturu, kterou společně získali. Broumovský rodák a městský architekt v Červeném Kostelci Lukáš Ehl sice dlouhodobě žije v Praze, k Broumovu ho však váží i zakázky, na nichž se zde podílel. Jak vnímá rozvoj města i řešení bývalého Měšťanského pivovaru?

Zleva Lukáš Ehl a Tomáš Koumar.

Lukáši, vy jste spolu s kolegou Tomášem Koumarem získali v polovině září ocenění Architekt roku. Jaký to mělo dopad na vaši práci?

My si toho ocenění velmi vážíme. Udělili nám ho kolegové architekti, které uznáváme a těší nás, že nám ho předávali zrovna bratři Chalupovi, kteří ocenění získali vloni.

Změnilo se to, že po nás najednou všichni chtěli rozhovory a komentáře. To je ale taková milá povinnost, která k tomu patří.

Spolu s Tomášem Koumarem jste pokračovatelé studia architektky Aleny Šrámkové. Jak se propisuje její odkaz ve vaší práci a jaké jsou vaše domy, dají se nějak vystihnout?

Potom, co jsme získali ocenění Architekt roku, se nás na to hodně lidí ptá. A já myslím, že kolegové architekti, kteří psali slovní hodnocení k té ceně, to výborně vystihli. My ty věci děláme tak, jak cítíme, že je to správné a jsme moc rádi, že to ostatní vnímají. Nepřemýšlíme o tom, ale tvorba v duchu pokračování racionální moderny nám je vlastní. A v tom vidíme i pokračování myšlení paní Šrámkové.

Každý dům by měl být sám o sobě silný v tom, jak působí na své okolí a na své uživatele. Ale přitom má zůstat obyčejný, pravdivý a pokorný. To je velice důležitá otázka v naší práci, jak zůstat pravdiví v tom, co děláme a jak to vyjádřit konstrukčně, materiálově a typologicky. Aby třeba bytovka vypadala jako bytovka, a ne jako parník. Dnešní doba je úplně ulítlá, protože jde postavit téměř všechno. My se držíme při zemi a máme rádi obyčejné věci. Ale je potřeba v té obyčejnosti stále hledat krásu. A to je na té naší práci nejtěžší. Aby ten dům byl důstojný, silný, nadčasový a krásný…

Fakulta architektury.

Máte nějakou vaši stavbu opravdu rád?

Určitě je to fakulta architektury v Praze. Je to i tím, že se tam častěji vracím a pokaždé si ověřuju, jestli všechna ta rozhodnutí, která jsme museli při projektování udělat, byla správná. A teď s odstupem času vidím, že ano, že byla správná. Že ten dům nezestárnul a nezestárne. Že bude takový, jaký jsme ho chtěli mít.

Na čem v kanceláři právě pracujete?

Naším dlouhodobým projektem je Nové výukové centrum pro 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, který vzešel z vyhrané soutěže před třemi lety. Teď připravujeme projekt pro stavební povolení.

Dále začínáme zpracovávat projekt pro stavební povolení na nové žákovské prostory pro střední uměleckoprůmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích s malířskými a sochařskými ateliéry, galerií, zázemím a multifunkční halou. Oba příklady jsou veřejné zakázky a domy velkého měřítka.

Z těch menších zakázek můžu zmínit právě dokončenou rekonstrukci zahrady Panského domu v Uherském Brodě, kde jsme postavili kovový altán, který slouží například pro folklorní vystoupení, vysadili nové stromy a umístili sochy od Ivany Šrámkové. Mimochodem podobné jeviště nyní řeším jako městský architekt v Červeném Kostelci pro účely folklórního festivalu.

Červený Kostelec je Broumovu blízko geograficky i velikostně. Dají se vysledovat podobné rysy a výzvy?

Do výběrového řízení na pozici městského architekta jsem šel s tím, že mi je Kostelec po zkušenosti s Broumovem blízký právě svou velikostí. Je to území, kde vládnou přehledné vztahy. A musím říct, že i v komunikaci s vedením města to opravdu funguje dobře. To je důležité, aby bylo možné zajistit kontinuitu projektů, a aby neskončily po jednom volebním období.

Dá se to říct i o Broumovu?

Nemám přímou osobní zkušenost, protože se na to dívám zvenku, ale zato dlouhodobě. A myslím, že tam panuje určitá nejistota, jak s městem pracovat. Daří se to dobře neziskovým organizacím a díky podpoře místních podnikatelů. Ale město samotné zaostává a nemá o svém rozvoji úplně jasno. Aspoň tak mi to v minulosti přišlo. Dobře je to vidět na příkladu bývalého Měšťanského pivovaru. Dodnes se neví, co by tam mělo být, a přitom je to hodně důležitý dům, který by se rozhodně neměl bourat. Je součástí historie, která je v Broumově všemi tak ceněná. Ale myslím, že broumovský městský architekt na tom pracuje, a že mu na tom velmi záleží. Tak to jsem moc rád.

Důležité je, aby město vědělo, co chce a dokázalo se na tom shodnout. Perfektně to funguje třeba v Litomyšli. Sice se tam po volbách mění politici, ale nikoho z nich nenapadne běžící projekt zastavit. Projekty zpracovávají tak, aby byli připraveni, když se naskytne nějaká příležitost v podobě dotace a mohli ji využít.

V pivovaru by mělo být něco, co bude nejen dobře fungovat, ale aspoň z části se také samo uživí.

Dal by se říct nějaký recept, jak v případě pivovaru postupovat?

To je těžké... Ten dům svou konstrukcí z podstaty představuje pro budoucí využití určité omezení. A bylo by potřeba najít takovou náplň, která charakter domu nezakryje a nezničí, aby mohl promlouvat tak, jak je ustrojen.

A taky je důležité podívat se na příklady jiných průmyslových staveb, které se podařilo rehabilitovat a najít pro ně nové využití. Město se musí rozhodnout, kterou cestou jít. Nejlepší by bylo, kdyby to vědělo už před tím, než se uspořádá soutěž nebo výběrové řízení. Kdyby v tom nemělo jasno, nabízí se vyhlásit ideovou soutěž a v prvním kole soutěže prověřit možnosti jeho využití. Na ten dům už byla zpracovaná řada studentských projektů, ze kterých se dá vyjít. Také architekt Petr Všetečka se tomu dlouze věnoval a mohl by s přípravou pomoci. Především však město musí vědět, jaké využití tam chce. Mělo by to být něco, co bude nejen dobře fungovat, ale aspoň z části se také samo uživí.

Vnímám, že to pro vás je téma i přes to, že žijete dlouhodobě v Praze. Nelákalo by vás do té debaty vstoupit?

Přiznám se, že dění v Broumově zas tak dobře nesleduji. Přijedu párkrát do roka a za tu krátkou dobu toho moc nestihnu. Projdu si vždy nové výstavy v klášteře, občas se potkám s kamarády a třeba se dozvím i něco nového. Ale nikdo mě ke spolupráci zatím neoslovil. Já bych se tomu nebránil. Vždycky se dá ten čas najít, když je vůle.

Naše kancelář už s Broumovem spolupracovala. Podávali jsme nabídky na zpracování projektu zázemí u volejbalového hřiště nebo řešení parkovacího domu pod hradbami. Dokonce jsme se před pár lety účastnili soutěže na návrh přístavby základní školy Hradební na Kostelním náměstí.

Návrh dostavby ZŠ Hradební na Kostelním náměstí.

Některé z těchto záměrů v Broumově nikdy nebyly prezentované veřejnosti...

No, právě… Investiční odbor si to řídil sám a tehdejší starosta do toho nijak nevstupoval. Jsem rád, že současné vedení je otevřenější a najali si městského architekta, to je dobrý signál. Jen je potřeba ho podporovat a nenechat pracovat samotného. Ono je důležité, aby byl architekt s městem v co nejužším kontaktu. Já do Kostelce přijedu ráno a celé dopoledne strávíme se starostou a místostarostou a povídáme si o plánovaných záměrech. Samostatnou práci začínám většinou až po obědě.

Spolu s kolegou Koumarem jste se účastnili urbanistické soutěže na zástavbu Spořilova. Jaké z toho máte pocity, když se na tu vznikající část města podíváte dnes?

Je to rozvojová plocha, která podle mého zacelí prázdný prostor, město dosáhne své hranice a bude ukončené. Od soutěže jsem tam nebyl, viděl jsem to jen ze sídliště a přišlo mi, že to území se vyvíjí podobným způsobem jako lokalita s rodinnými domy vedle. Jsou to jen pozemky s komunikací, nic víc. U takových projektů vždycky záleží, jestli tam vznikne také nějaký veřejný prostor. A to jsme se v našem návrhu snažili nabídnout. Vedle klasické uliční sítě jsme navrhli stezky pro pěší a sdílený veřejný prostor, který tomu místu měl dát charakter. Vždy funguje skvěle, když chodec nemusí jít po ulici s auty. Zlepšuje to prostupnost územím, a navíc to jsou příjemná místa. V Červeném Kostelci taková propojení a vazby jsou a vždy to doporučuji, aby města ve svých záměrech na stezky pro pěší nezapomínala.

Proč by parkovací dům nemohl být i na malém městě?

Zmiňoval jste, že jste podávali nabídku na zpracování návrhu parkovacího domu pod Střelnicí. Jaký máte názor na tento záměr? A jak vnímáte plány na napřímení ulice Vančurovy za kostelem sv. Ducha?

K obchvatu nemám žádné podrobnější informace. Smyslem té stavby by mělo být zklidnění dopravy v centru. A pokud se Broumovu bude dařit i nadále, bude čím dál více navštěvovaným městem a turisté přijedou autem, které budou potřebovat někde zaparkovat. Město by mělo mít plán, jaké plochy jim nabídne.

Parkovací domy se u nás moc nestaví, ale když už se postaví, tak je to dobře, protože auta zmizí z ulice a ten dům může být i dobře ztvárněný. A proč by nemohl být i na malém městě?

Návrh dostavby ZŠ Hradební na Kostelním náměstí.

Chtěl byste závěrem něco vzkázat do Broumova?

Určitě bych chtěl pochválit město, že si našlo svého architekta, partnera a odborníka, se kterým může vést dialog o svém směřování a těším se, že se městu ve spolupráci s městským architektem podaří stavební záměry dobře připravit a zrealizovat. Doufám, že se podaří vyčistit vztahy a najít názorovou shodu s ostatními aktéry ve městě a že se podaří vybudovat důvěru, bez které žádná spolupráce nemůže fungovat. V tom Broumovu velice fandím!

Autor je spolupracovníkem redakce.
Článek byl podpořen z fondu České komory architektů na podporu regionálních aktivit PRAK.