Klokaní albín Dáreček zahýbal životem celé rodiny
Už přes rok se stará o malého albíního klokana, kterého pojmenoval „Dáreček“. Náhradní klokaní „otec“ Martin Kryštof Kubák ze Stárkova mu dvakrát zachránil život a řadu absurdních a vtipných příhod, které život s Dárečkem přináší, už brzy zvěční v nové knize „Když vám do života spadne klokan".
.jpeg)
Jak se stalo, že ti do života spadl klokan?
Když jsme se s rodinou přestěhovali z Prahy na vesnici, tak jsme chovali klasická hospodářská zvířata – slepice, králíky, husy. Když už toho bylo moc, tak jsme se rozhodli pro změnu. Zjistili jsme, že se i u nás v Čechách dají chovat klokani – konkrétně klokan Bennettův rudokrký, který dokáže poměrně dobře žít v našich klimatických podmínkách. Jsou to zvířata, která nemají ráda teploty nad 25 stupňů, naopak milují sníh, takže když nasněží, tak se pak rádi válejí ve sněhu.
Začali jsme tedy chovat klokany, samce a dvě samice. A přes to, že se tvrdí, že se špatně rozmnožují, tak u nás se jim evidentně dařilo a náš klokaní kmen se začal postupně rozšiřovat.
A přímo k Dárečkovi ses dostal jak?
Jeho máma, klokaní samice, měla úraz. Ona byla takový kliďas, ale ostatní jsou hodně plaší, a když byla bouřka, tak ji někdo kopl do zad a způsobil jí zranění páteře, kdy malého vyhodila z kapsy a na nás bylo se rozhodnout, jestli to necháme na přírodě, anebo ho zkusíme zachránit. A já jsem se rozhodl pro druhou možnost. Bylo to hodně náročné, ale povedlo se to. Samici jsme bohužel museli po týdnu nechat uspat, ale Dáreček svůj boj vyhrál a už rok s námi žije doma.
Co obnáší taková péče o malého klokana a co bylo ze začátku nejtěžší?
Nejtěžší bylo zajistit náhradní mléko, protože jediný dodavatel je v Holandsku, takže jsme hned objednávali „klokaní sunar“, který má různé varianty. Míchá se speciálně podle toho, jak staré mládě je. U klokana je hrozně těžké poznat, jak je vlastně starý. Rodí se přibližně po třiceti dnech, kdy taková malá fazolka přeleze do samičí kapsy, kde se k máme přicucne a téměř pořád pije. To, že tam nějaké mládě vůbec je, se dá zaznamenat až po třech čtyřech měsících, kdy už je větší. V šesti měsících začne vykukovat z kapsy. Dárečkovi, když se tohle stalo, byly nějaké čtyři měsíce, takže kromě jiného neměl ani vyvinutou termoregulaci, museli jsme ho kojit po dvaceti minutách ve dne v noci a obecně vše co nejvíc přizpůsobit jeho normálnímu fyziologickému prostředí, ve kterém by jinak vyrůstal.
Jak jste nahradili samičí kapsu?
V chovatelských potřebách jsme koupili kapsu na štěňata a všude – včetně práce – jsem ho nosil s sebou. Postupně jak rostl, tak jsme nechávali kapsy šít.
Jaké byly reakce okolí?
Ono je to takové těžko identifikovatelné zvíře, když ještě nemá pořádně srst. A navíc Dáreček je albín, takže byl hodně dorůžova. A teď vám najednou z kapsy kouká něco šlachovitého s dlouhým drápem nebo dlouhým ocasem. Anebo vykoukne holá hlava, u které nevíte, jestli je to malý tyranosaurus nebo velký potkan. Půlka lidí byla zvědavá, co to je, anebo trochu vyděšená, protože ze začátku to zvířátko bylo spíš ošklivé než roztomilé. Pak byli i nadšenci, kteří to poznali na první pohled a hned se k nám hrnuli.
Jak vypadá tvůj běžný den s klokanem?
To se poměrně vyvíjelo. Nejdřív probíhalo všechno jenom podle klokana, protože když se kojí po dvaceti minutách ve dne v noci, tak člověk nemá moc šanci řídit si vlastní život. Ze začátku, jak jsem ho musel hodně zahřívat, tak se mnou byl i v posteli, protože potřeboval fyzické teplo. Pak jsem ho odstavil vedle postele a když měl hlad, tak začal strašně vřeštět – klokani vydávají hrozně divné zvuky, takže nás to ze začátku vždycky vyděsilo, než jsme si na to zvykli.
Postupně jsme prodlužovali intervaly krmení, ale bylo to pořád divoké zvíře, které jsme chtěli co nejdříve vrátit do přírody. Bohužel to vycházelo špatně na zimu, takže doma zůstal déle, než původně měl. Už je mu rok a čtvrt a neustále teď řešíme osamostatňování, protože je na mě velice fixovaný. Jak je to divoké zvíře, tak nemůže volně běhat po bytu, protože by všechno zlikvidoval, takže má vyklizenou jednu místnost, kde žije. Postupně se ho snažíme zvykat na venkovní prostředí a spojovat ho s ostatními klokany. Předpoklad je, že půjde do výběhu, kde bude mít dvě samičky tak, aby mohl začít žít klasický klokaní život.
Čím se Dáreček živí a jaké laskominy má rád?
Máme speciální krmivo – granule pro klokany. Jejich složení přesně neznám, nicméně vím, že mají vysoký obsah vlákniny, vitamínu E a selenu a oproti tomu nízký obsah tuku, bílkovin a cukru. Ale kdybych to shrnul, tak v ostatním je to (odborníci prominou) přerostlý králík. Má rád seno, listy, větve, jablka, miluje mrkev. Prostě vegetarián (smích).
.jpeg)
Překvapilo tě na něm něco, co jsi o klokanech vůbec netušil?
Asi úplně všechno. Najednou se ocitnete v situaci, kdy máte mládě klokana a základní chovatelské ponětí o tom, že je to údajně nenáročné zvíře na chov. A ve chvíli, kdy na vás to zvíře začne být fixované, tak se to změní tak trochu v noční můru. Člověka pak překvapí úplně všechno – v takovém improvizovaném odchovu mláděte musíte jít do detailu a přizpůsobit tomu úplně všechno, protože vlastně nahrazujete klokaní mámu. Bylo to ale jednodušší o vlastní zkušenost alespoň pozorováním, že už jsme naštěstí pár klokaních mláďat v rámci chovu zažili a mohli to okoukat.
Je to spíš plaché, nebo akčnější zvíře?
Klokani jsou hodně plachá zvířata, která málokdy přijdou až k člověku. Tím, že je Dáreček odchovaný člověkem a mě bere jako svou mámu, tak je ale na lidi zvyklý. Ze začátku jsem s ním navštěvoval Domovy seniorů nebo školky, aby tam v rámci aktivizace měli nějaký hezký zážitek se zvířetem. Měl jsem to postavené jako takovou malou besedu na dvacet minut, podle toho, kam jsme mířili. Většinou byli všichni dost překvapení a děti z toho měli opravdu zážitek.
Dají se Dárečkovy příhody někde sledovat?
Když jsem měl Dárečka asi týden doma, tak jsem dal na profesní síť LinkedIn příspěvek „Ve dne ředitelem, v noci kojící klokaní matkou“. Mělo to poměrně velký dosah, což mě přivedlo na myšlenku, že Dárečkovi založím sociální sítě, takže teď má svůj Facebook i Instagram „darecek.klokan“. Tam dávám fotky i videa. S odstupem času jsem si uvědomil, že život s klokanem přinesl spoustu absurdních a vtipných situací, takže jsem se rozhodl, že začnu psát knížku „Když vám do života spadne klokan“.
.jpg)
Jak bude pojatá a v jaké jsi fázi?
Bude to takový humoristický deník, ve kterém shrnu příhody, které jsme zažili. Blížím se k půlce knížky a akutálně zjišťuji možnosti různých nakladatelství, ale zatím to vypadá, že se vydám vlastní cestou. Protože je vydání knihy poměrně finančně náročné, tak jsem se rozhodl oslovit Honzu Šádka, což je skvělý pop-artový umělec, který se věnuje zejména kreslení pastelkami. A Dárečkovi nakreslil podklady pro merch, který je možné zakoupit na Dárečkově webu, a podpořit tak vydání knihy.
Jak Dárečka přijala rodina?
Museli ho přijmout (smích). Dáreček zahýbal životem celé rodiny a bylo to náročné. Já sám jsem téměř nespal, byl jsem protivný, což samozřejmě ovlivnilo náladu celé rodiny. Ale všechno jsme nakonec zvládli a nyní se nám snad podaří jeho osamocení.
Původně jsme ho chtěli dát se dvěma dalšími samicemi na zámek do Nového Města nad Metují, kde mají zahrady se zvířaty. Jak na mě byl hodně fixovaný, tak odloučení bohužel vůbec nezvládl a museli jsme ho zachraňovat podruhé. Absolvovali jsme veterinu, kapačky a podobné „radosti“. Nakonec se ho povedlo zachránit a teď se ho snažíme osamostatnit nějak postupně. Věříme, že se to již podaří a bude si vesele žít svůj klokaní život i přes ty rušné začátky.
