Máme příležitost podchytit situaci včas

Michaela Mašková, foto archiv J. Staroby

Úterý, 13. února 2024

Sdílet na:

O citlivém přístupu ke krajině, spolupráci jako klíčové linii pro přípravu krajiny na přicházející klimatickou změnu i konkrétních opatřeních jsme hovořili s Janem Starobou ze Strategické rady regionu Broumovsko.  

Co je skupina Voda na Broumovsku?

Skupina Voda na Broumovsku je pracovní skupina založená pod Strategickou radou regionu Broumovska (dále SRRB) a má za cíl realizovat přírodě blízká opatření, která jsou navržená v různých strategických dokumentech pro Broumovsko. Tato realizace probíhá prostřednictvím komunikace s vlastníky, hospodáři, státní správou a postupně se všemi dotčenými orgány. Snažíme se s nimi vyjednávat finální podobu navržených opatření a vysvětlovat jejich důležitost. V neposlední řadě na ně sháníme finance a koordinujeme samotnou realizaci. Tak se nám například podařilo získat několik milionů korun na realizaci opatření v Broumově a Otovicích z Norských fondů. 

O jaké strategické dokumenty se jedná?

Úplně na počátku tady spolek Živá voda pod vedením Jiřího Malíka rozhýbal téma potřeby adaptace krajiny na klimatickou změnu. Díky tomu začala vznikat řada studií na územích obcí jako jsou Křinice, Heřmánkovice a další. Následně si SRRB zadala u neziskové organizace Beleco vypracování adaptačních strategií na dvou velkých místních územích v povodí Stěnavy, a to na územích Broumova, Velké Vsi, Otovic, Pěkova, Hlavňova a Ždáru nad Metují. Obsahem těchto studií je celá řada doporučení k realizaci přírodě blízkých opatření, která mohou zlepšit odolnost krajiny na klimatickou změnu. Opatření jsou v nich stovky a v tuto chvíli je těmito studiemi pokryto zhruba 30 procent plochy Broumovska.

V současnosti má SRRB za cíl podporovat vznik dalších takových studií v regionu, aby bylo území Broumovska co nejvíce pokryto a současně se zasazovat o jejich naplnění. Není to nic dogmatického, chceme především mít vypracovanou analýzu a z ní zvolit hlavní opatření na základě vlastnických vztahů a jejich důležitosti v krajině. Na ně je pak nutné navázat granty, díky nimž bude možné opatření realizovat. Řečeno lidsky, chceme mít konkrétní příklady dobré praxe, na jejichž základě chceme motivovat ostatní vlastníky, kteří jsou opatřením zatím méně nakloněni, aby viděli, že to má smysl a pozitivní vliv na krajinu.

Jak se vám to daří? Máte už nějaké příklady dobré praxe?

Začali jsme s tím, že jsme oslovili obce, analyzovali jejich pozemky a doporučili jim určitá opatření, která by se dala realizovat. Díky tomu, že se povedlo získat dotaci z Norských fondů, některá opatření se tady na broumovské straně aktuálně realizují. Dále se podařilo zorganizovat dvě úspěšné komunitní výsadby, kterých se účastnilo několik desítek místních obyvatel a na tento rok připravujeme další.

Jsou ještě nějaké další obce, s nimiž spolupracujete?

Za poslední půlrok jsme realizovali projekty na území Broumova, Otovic, Martínkovic a Vernéřovic. Výborná je spolupráce například s Odborem životního prostředí v Broumově. Celý proces realizace opatření vyžaduje součinnost se Státním pozemkovým úřadem a samozřejmě se Správou CHKO Broumovsko, na jejímž území se nacházíme. Rád bych řekl, že vzájemné nastavení této spolupráce je pozitivní. Zatím jsme více méně na začátku, ale věřím, že naše spolupráce bude fungovat a nadále se rozvíjet.

Jak rozumějí majitelé pozemků opatřením v krajině, která se snažíte prosazovat?

Obecně bych řekl, že je potřeba o tom s nimi mluvit. S jednotlivými hospodáři se scházíme a trávíme s nimi hodinu až dvě, ať už u nich v kuchyni nebo v kanceláři. U kávy nebo čaje si povídáme o tom, jaké mají problémy v krajině, čeho si všímají – kde dřív byla voda, kde je dnes sucho, kde se vytvářejí eroze a co by bylo dobré změnit. Samozřejmě ne všichni jsou tomu úplně přístupní a otevření, proto je naše práce opravdu mravenčí a vyžaduje hodně trpělivosti. Troufám si říct, že to je vlastně taková facilitační či mediátorská činnost, jejímž cílem je přivést všechny aktéry na společnou vlnu a k výsledku, na němž se shodnou.

Hospodářům jde o stav současné krajiny, a to především zemědělské půdy. Teprve ve chvíli, kdy se na tomto stavu shodneme, můžeme se teprve začít bavit o konkrétní podobě možných opatření. Cesta k tomu je tedy opravdu dlouhá.

Na co při tom narážíte?

V praxi se vlastně ukazuje, že spousta hospodářů a vlastníků pozemků by krajinu ráda proměňovala tak, aby byla klimaticky odolnější. Nemají na to však kapacity a peníze, a to je přesně úkolem naší skupiny. Vytváříme mezičlánek, který se snaží sehnat financování z různých zdrojů a umíme celý proces zaštítit tak, aby vlastník na začátku mohl mluvit do podoby konkrétního opatření a následně dal souhlas k jeho realizaci.

Mluvíme o globální klimatické změně a adaptaci na ni. V jakém stavu je podle Vás krajina Broumovska?

Broumovsko je krásná krajina, to vidí každý, ale možná ne už každý rozumí tomu, že nemusí být připravena na nějaké velké nadcházející sucho. Zatím jsme tady pořád takzvaně za vodou, protože se nás výrazné sucho díky skalám, které slouží jako takový veliký chladič, úplně netýká. Jinde v republice jsou na tom daleko hůř. Nicméně si myslím, že o to větší máme příležitost podchytit ještě situaci včas právě pomocí nastavení relativně jednoduchých principů. Můžeme se stát určitým vzorem pro ostatní oblasti v tom, jak může klimaticky odolná krajina vypadat.

Abych tedy odpověděl na otázku – jsou tady výborné příklady dobré praxe, nalezneme mnoho vykopaných tůní i zatravněných údolnic. Současně je tu však spousta míst, kde se stále tvoří eroze. Opakovaně se na nich pěstuje kukuřice, a přitom by stačilo poměrně málo, aby se tento stav změnil. Ale opět připomínám, že problém je spíše v nastavení mysli, v nastavení přístupu. Činnost naší skupiny Voda na Broumovsku je kromě osvětové také praktická – vysazujeme stromy, podporujeme vznik tůní, ale mnohem důležitější je podle mě otevírat s hospodáři téma budoucnosti místní krajiny.

Jakou budoucnost si představujete?

Důležité je překlopení hospodaření na zemědělské půdě a vztahu k ní na novou úroveň. Konkrétně tím myslím citlivější, šetrnější vztah k půdě. K tomu by samozřejmě pomohly legislativní zásahy ve formě změny dotačního systému, ale i podpora ochranných prvků v krajině, ochranné pásy okolo stromů, toků a vod a podobně. Dnes jdou zájmy krajiny často stranou, protože zemědělci jsou hnáni dotační politikou jedním směrem. V celém přístupu je vyžadována opravdu velká součinnost s legislativními změnami, o které spolu s dalšími organizacemi snažíme. Ať už je to Zelený kruh, Beleco, ale i Hnutí DUHA, Živá voda, Čmelák a podobně.

Pokud zde mluvíme o neziskových organizacích, má být změna přístupu ke krajině nastavena shora, nebo je důležitější, že vychází zdola?

Podle mě důležité, aby změna vyšla i shora, ale musí jít o to citlivěji. Chceme-li totiž něco měnit shora, musí to být komunikováno velmi citlivě a ve správnou chvíli. Změna přístupu zdola trvá příliš dlouho na to, aby byla možná v komplexním měřítku a potřebném čase. Nicméně otevírání tématu změny přístupu ke krajině vnímám jako velmi zásadní, protože se o tom, v jakém stavu je krajina, dlouho nemluvilo. Bere se jako samozřejmost, že zde máme zemědělskou půdu, na níž můžeme pěstovat a málokoho napadne, že třeba za dvacet let už nemusí být úplně jisté, že nám na ní něco vyroste. A proto je třeba šířit osvětu jakoukoli formou, ať už diskusí u čaje nebo prezentacemi či komunitními výsadbami. My se snažíme nacházet nové metody a prvky, jak lidi do tohoto tématu zatáhnout a otevírat ho. Příkladem mohou být komentované vycházky, sázení stromů s veřejností či komunitní kopání tůní, které dělá spolek Julinka a další aktivity.

Na Broumovsku působí několik skupin, které usilují o to samé, jak už byla zmíněna například Živá voda či Julinka. Spolupracujete i s dalšími skupinami z dalších částí země?

Ano. Spolupráce této komunity je velmi široká a vlastně všichni se snaží spolupracovat, i když ne třeba nutně ve všech oblastech svých činností. Koneckonců usilují o stejnou věc. Existuje například spolupráce s univerzitami na projektech, které pomocí umělé inteligence vytvářejí nejrůznější analýzy krajiny a návrhy konkrétních řešení pro adaptaci na klimatickou změnu.

Rád bych závěrem ocenil, že SRRB si dala za cíl postavit se k adaptaci regionu na klimatickou změnu koncepčně, strategicky a koordinovaně. Ukazuje se, že spolupráce s obcemi a dalšími organizacemi je klíčová k tomu, aby se to povedlo. Bez společné koordinace to nepůjde a vnímám ji jako klíčovou v celém procesu zvyšování odolnosti naší krajiny.