Naučil jsem se nebrat věci tak vážně

Text a foto Petr Štěpnička

Čtvrtek, 12. září 2024

Sdílet na:

Letos v lednu se v domě Pečovatelské služby otevřel komunitní stacionář. Mezi potenciální klienty Centra denních služeb Stěnava – jak se stacionář oficiálně nazývá – patří senioři a osoby s chronickým onemocněním (včetně demence) a tělesným postižením od 18 let. O služby centra je velký zájem. Schází se zde mnoho zajímavých a výjimečných lidí. Jedním z nich je i Jiří Jůn, který do stacionáře začal docházet v červnu a stal se zde velmi oblíbeným hostem. Jirka do kolektivu okamžitě zapadl a zároveň jej rozsvítil svým neustálým úsměvem, dobrou náladou a všeobecným pozitivním přístupem, který je velmi inspirativní. Nejinak tomu bylo v případě rozhovoru, který Jirka poskytl pro Naše Broumovsko.

Jirko, jak dlouho žiješ v Broumově?

V Broumově žiji 62 let, takže od narození.

Líbí se Ti zde?

Líbí. Je zde krásná příroda, mám zde hodně kamarádů.

Nedávno jsi začal chodit do broumovského stacionáře, jak se ti tam líbí?

Líbí se mi zde moc. Jsou zde milí a přátelští lidé, nemůžu si to vynachválit. Nacházím zde klid a pohodu.

Jak často stacionář navštěvuješ? 

Třikrát týdně, v pondělí, středu a pátek, výjimečně i v další dny, pokud se pořádá nějaká akce.

Baví Tě aktivity, které se tam dějí?

Baví mě aktivity, cvičení nebo výlety, chodíme například na farmu Wenet. Nyní plánujeme túru na Ameriku, doufám, že to vyjde.

Máš ve stacionáři nějakou funkci?

Kdyby se to vzalo žertem, tak by to byl barman. Připravuji pro další klienty stacionáře nápoje. Mám k tomu vyhrazený malý stolek, kde si chystám lahve a skleničky. Dělat barmana mě baví. 

Ve stacionáři všechny ohromuješ obrovskými zeměpisnými znalostmi, jak jsi k tomu přišel?

Hodně ve škole. Tam mě bavil nejvíc dějepis, občanská nauka a právě zeměpis, z toho jsem měl vždy jedničky. Poté jsem pročítal různé atlasy a knihy. Táta mi koupil mapu světa, tu máme pověšenou v obývacím pokoji. Také jsem celý život cestoval s rodinou, navštívil jsem například Bulharsko, Rusko, Gruzii, Rakousko nebo Rumunsko. Byl jsem i v Drážďanech, to bylo ještě za komunismu. Nejvíc se mi líbilo v Bulharsku, bylo tam pěkné moře a dalo se tam snadno plavat. Před 40 lety jsem se zúčastnil v televizi zeměpisné soutěže a obsadil jsem třetí místo, což bylo těsně za postupem.

Jsou na Broumovsku místa, kam rád chodíš? 

Mám rád výlety na Ameriku, Hvězdu. Chodím tam z Police s kamarádkou a kamarádem Petrem Faltou. Teď chceme jít na Hrubou Skálu, ale záleží na počasí. Moc rád na výletech fotím, to mě naučil táta a příbuzní, díky nim fotografuji tak, jak fotografuji. Některé fotky bych ale ukazoval nerad, protože jsou trochu zkažené. Tak třetinu volného času trávím na naší zahrádce, která je sice malá, ale dá pořádně zabrat. Zahrnuje to pletí, zalévání, sekání trávy apod. Naposledy jsem sekal před 14 dny, to bylo těsně před odjezdem do Hradce na fotbal. Jsem velký fotbalový fanoušek, ale na takto velkém zápase jsem byl poprvé, a doufám, že ne naposled. Jinak občas navštěvuji zápasy Slovanu Broumov, kde dělám spolukameramana Petrovi.

Máš stále dobrou náladu, pořád se směješ, jak je to možné?

To nevím, hodně je to díky seriálu Alf, kde jsem se naučil věci nebrat tak vážně, protože to by mě zabilo.  O Vánocích, nebo když se mi stýská po tátovi, který měl narozeniny v prosinci a zemřel před dvěma lety, mi zase pomůže kniha od Františka Nepila. Tu jsem poprvé našel v místní knihovně, kam chodím pravidelně a rád.

Jsou nějaké věci, které Ti přijdou v běžném životě náročné? 

Něco musí zajistit máma, ale většinu věcí jsem schopen si obstarat sám. Chodím na nákupy nebo pro léky na polikliniku. 

Chtěl bys něco vzkázat lidem?

Zatím asi nic, jenom že se mají mít rádi.

Autor je spolupracovníkem redakce.