Talent mám snad po dávných předcích
Pondělí, 1. července 2024
.jpg)
Jedna z hlavních cen prestižní soutěže Šikovné ruce našich seniorů míří do Broumova! Získala ji umělkyně Angela Horáčková.
Angela Horáčková je nájemnice domu pečovatelské služby a pravidelná návštěvnice Centra denních služeb Stěnava, které je umístěno v téže budově. Paní Angela, které je těžko uvěřitelných 71 let, je zároveň talentovaná umělkyně. Maluje obrazy, píše básně, vyrábí hliněné figurky a šperky nebo kreslí atraktivní motivy na trička. Její výrobky už dlouho udivují pracovníky Centra, a tak je napadlo paní Angelu přihlásit do prestižní soutěže Šikovné ruce našich seniorů, která se každoročně koná pod záštitou Ministerstva práce a sociální věcí ČR. Angela Horáčková zde dosáhla obrovského úspěchu, když dokázala zvítězit v kategorii Ruční práce. Porotcům se líbily její hliněné figurky a motivy na tričkách. Paní Angela si osobně vyzvedla ceny na slavnostním vyhlášení, které proběhlo 21. května v Lysé nad Labem. Nadanou umělkyni jsme požádali o krátký rozhovor.
Dosáhla jste významného úspěchu. Jaký z toho máte pocit?
Jsem překvapená, vůbec jsem to nečekala. V soutěži bylo mnoho krásných výrobků, moc si vážím toho, že si porotci vybrali zrovna ty moje.
Zúčastnila jste se předávání cen v Lysé nad Labem, jak se Vám tento ceremoniál líbil?
Líbil se mi moc, a to proto, že jej uváděl můj oblíbenec Alexander Hemala, kterého jsem naživo viděla poprvé.
Píšete básně, malujete obrazy, motivy na trička, vyrábíte šperky nebo hliněné figurky. Kdy jste v sobě objevila tento mnohovrstevnatý talent?
Musí to být po dávných předcích, protože máma ani táta to neměli. Tento takzvaný talent ve mně rozpoznal můj kamarád sochař z Jičína, začal mě učit pracovat s hlínou, vyrábět keramické figurky a malovat. Od té doby už jsem se tvořit nebála. Bylo to v poměrně pozdním věku čtyřiceti let. Pak jsem si našla manžela, který je herec, výtvarník, loutkař, básník a hudebník. S ním jsem se mohla umělecky realizovat. Měli jsme společné výstavy. Mám radost, že všechny moje děti se v nějaké formě umění věnují. Dcera je výtvarnice návrhářka, má profil na Fleru pod přezdívkou Kristýnek, syn je doktor přírodních věd, ale také rád tvoří.
Co Vás ze všech uměleckých oblastí baví nejvíc?
Konkrétní preference nemám. Jde o momentální náladu. Buď mám chuť tvořit na papír, nebo na látku. Většina básní vznikla především v období zamilovanosti (smích).
Dětství jste prožila v Praze, poté jste bydlela ve vesnicích Podkost a Čálovice u Sobotky. To je nádherné místo a zároveň rodiště několika významných básníků. Oslovil Vás některý?
Určitě to bude Fráňa Šrámek. Přes Čálovice údajně chodil do lesů v místech, kde stojí náš barák. Rád navštěvoval Údolí Plakánek, což je krásná přírodní oblast, kterou mohu jenom doporučit. Sobotecká krajina mi vůbec přirostla k srdci, a líbí se tam i našim filmařům. Mnohokrát u nás točili, měla jsem možnost vidět například pana Menšíka, který v jedné scéně musel na rameni tahat mrtvého berana. Bylo vedro, záběr se nedařil, tak herec mrštil zvířetem o zem se slovy: „Já se vám na to můžu vybodnout, ten beran příšerně smrdí, to se nedá vydržet!“. Dalšími básníky, kteří mě velmi ovlivnili, byli Josef Jindra a Václav Šolc. Ten se znal s mým mužem a na našich společných akcích předčítal básně.
Kdy jste se přestěhovala do Broumova?
Bylo to před dvěma lety. V červenci jsem měla úraz. Ležela jsem na „eldéence“, pan primář se poté spojil s vedoucí pečovatelské služby paní Hovorkovou, která mi našla byt v domě.
Na závěr se vrátíme k Vaší umělecké činnosti. Tvoříte ještě v současnosti?
Ano, píšu básničky pro lidi a podle potřeby maluji trička.
Můžeme si Vaše výtvory někde pořídit?
Občas prodávám zboží na trzích, když jsem byla v nemocnici, oblékla jsem sestřičky a paní primářku, která měla tři trička. Motivy byly podle jejich výběru. Mé výrobky najdete také na stránkách Fleru, kde mám profil pod přezdívkou andělíček.
Autor je spolupracovníkem redakce.
