Tancem můžu vyjádřit sama sebe, je to pro mě svoboda a volnost
Narodila se v Hradci Králové, ale od narození žije v Broumově. Sarah Prouzová (21) studuje předškolní a mimoškolní pedagogiku na vyšší odborné škole v Praze a vloni v září převzala taneční obor na ZUŠ Broumov. Od té doby je doslova v jednom kole.
.jpeg)
Ve 20 letech jste převzala taneční obor na ZUŠ Broumov. Jak náročné to pro vás bylo?
Začátky byly trochu náročnější, protože jsem praktická sestra, takže to pro mě bylo úplně nové. Poznávala jsem sama sebe z nového úhlu a musela jsem často vyjít z komfortní zóny. Ale časem si to všechno hezky sedlo, naplňuje mě to a dělá mi to velkou radost. Jsem vděčná za to, že to takhle dopadlo.
Jak k tomu došlo?
Předtím tam byla slečna Barbora Hovorková, která měla autonehodu. Oslovila mě, jestli to za ni můžu převzít, takže jsem začala fungovat jako záskok. Teď od září jsem hlavní vedoucí tanečního oboru.
Měla jste někdy pocit, že vám kvůli věku rodiče nebo kolegové nevěří tolik, jako kdybyste byla třeba o deset let starší?
Ze začátku to možná bylo trochu složitější, protože mě ještě tolik neznali a nevěděli, co ode mě můžou čekat. Časem se to ale úplně změnilo. Viděli, že mě to opravdu baví, že se snažím, pořád se učím, a hlavně že dětem chci něco předat. Postupně tak získali větší důvěru a dnes už ten věk podle mě vůbec není téma.
Co vás na práci s mladými tanečníky baví nejvíc? A co je naopak nejtěžší?
Nejvíc mě baví asi to, že opětují energii. Já něco dám, oni to přijmou a zase to předají zpátky. Nejtěžší je asi nastavení hranic. Tím, že jsem mladší a žákyně mají třeba sedmnáct nebo osmnáct let, tak je potřeba občas vymezit hranice, kdy něco už stačí a dáváme stopku. To bylo ze začátku asi nejtěžší.
Kolik dětí chodí na taneční obor?
Momentálně je to 113 dětí, což je docela velké množství. Nově teď máme i devět kluků, za což jsem ohromně ráda – že se nebojí a nemyslí si, že by šlo o nějaké ztrapnění. Navíc přinášejí úplně jinou energii, a to je super. Učíme základy klasického baletu, ale to třeba jen jednou, dvakrát za měsíc, kdy nás doprovází pan korepetitor na klavír. Jinak se věnujeme současnému moderní tanci – contemporary. Učím i základy akrobacie. Teď nově mám posilu, kolegyni slečnu Nikolu Semerákovou, která učí street dance, aby děti měly trošku pestřejší náplň a rozhled, co všechno se dá v tanci dělat. Máme devět skupin rozdělených podle věku anebo podle toho, jak jsou pohybově nadané.
Máte za sebou s dětmi už třeba nějaké úspěchy?
Minulý rok jsme vyhráli 1. místo na Hronovském jablíčku s choreografií Lovci. To bylo krásné završení školního roku. Jinak jsme se zatím do ničeho nepouštěli, máme to v plánu na tento rok.
Jak jste se vy sama dostala k tanci?
Už to dělám odmalička, asi od tří let, kdy jsem docházela do ZUŠky. Mamka mě tehdy přihlásila na balet. Drží mě to dodnes. Je to součást mého života. Chodila jsem tam skoro každý den, ještě za Heleny Ogriščenkové. Mám neuvěřitelné vzpomínky na tu budovu a celkově na všechny ty roky.
Co vás na tanci baví?
Asi nejvíc ta volnost a svoboda. Můžu při tanci vyjádřit sama sebe, svoje emoce a náladu, aniž bych přemýšlela nad tím, jestli je ten pohyb správně nebo špatně. Právě to se mi na tanci líbí – že neexistuje jen jeden správný způsob, jak se hýbat. Každý to může cítit jinak a každý do toho může dát něco ze sebe. A zároveň je to pro mě způsob, jak na chvíli vypnout, odreagovat se a prostě si užít pohyb.
Jaký je podle vás největší rozdíl mezi tím, když člověk sám tančí, a když má vést a motivovat ostatní?
Když člověk sám tančí, je tam volnost, hýbete se podle sebe. Pokud mám naopak někoho vést a je to větší skupina dětí, tak ty kroky musí být u všech stejné, aby to ladilo. Té volnosti už tam je méně.
Jak se vám jako mladému člověku žije na Broumovsku?
Tím, že tu jsem odmala, tak to tady mám moc ráda. Miluju zdejší přírodu i to, že můžu jít kdykoliv ven a všechno tady je kousek. To mě baví nejvíc. Co se mi už tolik nelíbí, je třeba to, že večer tady pro lidi nic moc není. Přijde mi, že po deváté večer už se tady člověk nikde moc nenají, podniků je málo. Přitom turistů, kteří by to ocenili, je tady určitě dost.
Sledujete dění na Broumovsku i mimo kulturu a tanec? Zajímá vás například komunální politika?
To upřímně moc nesleduju.
A když si chcete odpočinout, kam vedou vaše kroky?
Hledám třeba další taneční inspiraci na vystoupení na YouTube nebo náměty na choreografie. Docházím na různé open classy a sleduju jiné učitele, jak pracují s dětmi, co vyučují a podobně.
Zároveň chodím na HAMU na kurz CŽV Taneční a pohybová výchova, kde se zase můžu dál vzdělávat a získávat nové zkušenosti. Když zrovna netančím nebo se nevzdělávám, chodím si třeba zaběhat do posilovny nebo ven s kamarády.
Kdybyste měla možnost rozhodnout o jedné věci, která by se na Broumovsku měla zlepšit, co by to bylo?
Za mě určitě větší bezpečnost. I od našich holek ze ZUŠky vím, že je třeba někdo obtěžoval, mluvil na ně na náměstí, tak to by se mělo nějak změnit.
Rozhovor je součástí projektu podpořeného Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky ve výzvě pro lokální média.
