Z Austrálie na rok do Broumova: Studentka odjíždí nadšená

Petra Kultová, foto archiv A. Conallin

Středa, 12. července 2023

Sdílet na:

Australanka Abbey Conallin se stala vůbec první studentkou, která k nám přicestovala na pozvání místního Rotary klubu Broumov. Česko pro ni byla nejméně známá a kulturně vzdálená země. Po roce odjíždí nadšená, vděčná a mnohem zralejší.

Co tě vedlo k tomu, že sis ve svých šestnácti letech vybrala jako cíl ročního studijního pobytu Českou republiku a Broumov?

V rámci programu Rotary Youth Exchange jsem mohla volit mezi různými zeměmi jako třeba Švýcarsko, Německo, Itálie, Česká republika nebo Japonsko. O Česku jsme toho příliš nevěděla, ale tím pro mě bylo zajímavé, protože jsem chtěla poznat jinou, naprosto odlišnou kulturu od té australské. Na Česku se mi líbí nádherná příroda a kolik tu máte památek. Tahle země je plná historie. A nakonec jsem tu zažila mnoho šťastných chvil a jsem za svou volbu velice ráda.

Kdybys to mohla teď po roce shrnout, jaká je Česká republika tvýma očima? V čem se liší od tvého domova?

Předem jsem si mnoho informací nezjišťovala. Moje babička, která procestovala celou Evropu, si oblíbila Prahu, ale navštívila i Brno nebo Karlovy Vary. Právě od ní jsme čerpala před odjezdem nejvíc informací.

Moc se mi líbí všechny zvyky a tradice, které dodržujete. Austrálie je poměrně nová země a nemáme tolik historických tradic předávaných po generace, jako spíš těch rodinných. Užívala jsem si hlavně vaše Vánoce. U nás máme Santu Clause, dárky si dáváme jiný den a celé se to odehrává v době, kdy je u nás léto.

Dvojměstí, odkud pocházím, se jmenuje na Albury-Wodonga a leží na jihovýchodě země asi hodinu cesty od hor. Jezdíme tam lyžovat, proto jsem chtěla být někde, kde je sníh a tady se mi to líbilo. Na druhou stranu musím přiznat, že zdejší zima pro mě byla opravdu těžká. Trvala dlouho a nebyla jsem zvyklá na tak nízké teploty, protože u nás je i v zimě okolo šestnácti sedmnácti stupňů. Také jsem tu poprvé pochopila, jak počasí a nedostatek slunce dovede ovlivnit náladu. Před tím jsem vůbec neznala výrazy jako „sezonní deprese“.

Obecně jsem tu ale prožila neuvěřitelný rok, který mě hodně proměnil. Potkala jsem tu tolik skvělých lidí a naučila jsem se toho opravdu hodně. A také rodina Školníkových, u nichž jsme bydlela, byla naprosto fantastická. Brali mě na výlety, ukazovali mi různá místa a bylo vidět, že to dělají upřímně a rádi.

Co ses za ten rok naučila o sobě a o svém vztahu k okolí?

Myslím, že jsme se naučila být skutečně nezávislá. Vždycky mě bavilo dělat věci po svém, ale tenhle rok mě hodně posunul. Když jsme u těch rozdílů, máte tu skvělý systém veřejné dopravy. V Austrálii se používá málo a všichni jezdí svými auty. Tady jsem mohla díky vlakům a autobusům cestovat po vlastní ose a být svobodná. Moc mi to pomáhalo a byla jsem z toho nadšená.

Také jsme se naučila, že dovedu dělat společnost sama sobě a nevadí mi to. Člověk tak potká tolik různých příležitostí! Stačí jen vyjít ven a otevírat se věcem, což je také jedno z hesel Rotary klubu – nebát se říkat ano! Jako člověk jsme se změnila opravdu hodně. Když jsem přijela, byla jsem ještě malá holka, teď už se cítím vyzrálejší a samostatnější.

Chodila jsi rok na broumovské gymnázium. Jak moc se lišil styl výuky od toho, na který jsi byla zvyklá?

To byl asi jeden z největších rozdílů, s nimiž jsem se tu setkala. V Austrálii si můžete už v poměrně nízkém věku vybrat, čemu se chcete věnovat víc do hloubky. Povinné jsou základy ze všech předmětů, ale už ve čtrnácti, patnácti si volíte svoje zaměření. Pro mě to byla biologie, chemie, pokročilá matematika, základy podnikání nebo taky psychologie. Tady si může člověk vybrat cizí jazyk nebo zda ho zajímá víc výtvarná či hudební výchova. To ale nevnímám jako skutečnou možnost volby.

V Austrálii používáme během výuky hodně technologií. Každý student musí mít počítač a kdo si ho nemůže dovolit, díky vládní podpoře má možnost si ho alespoň půjčit. S počítačem a interaktivními dotykovými tabulemi se u nás pracuje v každé hodině. Tady ne, a to byl pro mě velký rozdíl. Víte, díky technologiím si můžete zvolit styl výuky, který vám vyhovuje. Někdo má vizuální, jiný třeba slovní paměť a podle toho si vybere druh cvičení a způsob, jak s ním bude pracovat. Samozřejmě třeba testy píšeme klasicky na papír bez počítačů. Řekla bych, že je to vyvážená kombinace online a offline světa. Myslím, že váš výukový systém funguje stále velmi dobře, ale vnímám, že Austrálie je nová země a rychleji pokročila do nové éry školství.

Kvůli jazykové bariéře jsem nemohla sledovat místní výuku, ale hodně jsme pomáhala v hodinách angličtiny. Naštěstí moje australská škola dává všechny výukové materiály, přednášky učitelů a cvičení z učebnic na web, takže jsem mohla na dálku držet krok. Až se vrátím, musím složit nějaké zkoušky, ale jinak budu moct pokračovat dál.

Jak jsi vnímala českou povahu, jak se k tobě lidé tady chovali?  

O Češích jsem předem neslyšela žádné stereotypy, jako se říkají třeba o Francouzích nebo Němcích. A musím říct, že jste opravdu velice, velice milí a pohostinní! Jsem zvyklá, že Australané jsou otevření, šťastní a možná více extrovertní. Tady byli někteří zpočátku spíš tišší, trochu plaší –⁠ možná se báli angličtiny. Ale jakmile jsme se poznali blíž, okamžitě se otevřeli. A také ve třídě jsem potkala skvělé spolužačky, s nimiž jsem se rychle skamarádila.

Moc děkuju Broumovu za skvělý rok a autenticky české prostředí! Bylo tu nádherně a můžete být na své město i svou zemi hrdí!