Neumím si představit žít někde jinde
Už třiadvacet let bere den co den do ruky motorovou pilu a chodí kácet stromy do lesů po celém Broumovsku. Pokud zrovna nepracuje v lese, prohání se na endurovém kole s helmou na hlavě. Dřevorubec a cyklista František Žilák (45) z Police nad Metují má za sebou i mistrovství světa na Havaji. Jak na něj vzpomíná? A zažil nějaká vážnější zranění? Přečtěte si další rozhovor ze série Hlasy Broumovska.
.jpeg)
Kolik váží motorová pila, se kterou pracujete?
Kolem šesti až osmi kilo. Když je plná benzínu a oleje, tak spíš k osmi kilům. Jsou ale i slabší a lehčí pily, které používám k odvětvování, aby mě nebolely tolik záda. Se silnější pilou kácím, aby byl řez rychlejší.
Takže to není práce pro žádná tintítka?
Já nejsem žádný chlapák jako jsou jiní namakaní dřevorubci, ale tím, že odmalička sportuju, tak nějakou fyzičku mám a jsem schopen tu pilu udržet. Na záda je to velký nápor, ale díky sportu jsem docela zpevněný a snažím se sportem udržovat, abych mohl v lese fungovat.
Víte, co se s těmi stromy děje potom?
Když byl kůrovec, tak všechny stromy jely do Číny. Strkaly se do kontejnerů ve dvacetimetrových délkách. Tam ale nevím, k čemu je pak využívali. Dnes se používají třeba k výrobě nábytku. Je pak důležité, aby řezy a všechno ostatní bylo správně a kvalitně nakácené, aby to nebylo popraskané.
Když byl přetlak kůrovce, tak bylo všude přetěženo. V Hejtmánkovicích, kde se teď nacházíme, se dělají hodně probírky, které byly zanedbané, protože se honil hlavně ten kůrovec. Momentálně potřebujeme spíš silné dřevo na vývoz do Rakouska, na výrobu nábytku, anebo silnější kusy na dřevostavby, roubenky a podobně.
Liší se nějak vaše práce v průběhu roku?
Jsem venku celý rok. Zima je krásná v tom, že je všude čisto, dřevo se líp tahá, protože jezdí líp po zemi. I když je to zároveň nebezpečné, jak je všechno přemrzlé, klíny do stromů moc dobře nejdou… Člověk se hlavně musí dobře ustrojit a je to v pohodě. Samozřejmě nevydržíte s pilou šest sedm hodin jako v létě, ale tři čtyři hodinky, záleží na počasí.
Jak jste se k té práci dostal? Děláte ji celý život?
Dělám ji asi od roku 2003, což je nějakých dvacet tři let. Ale jinak jsem vystudoval úplně něco jiného – mám Střední policejní školu v Praze, kam jsem šel hlavně proto, že měli policejní klub a já jsem chtěl hrozně jezdit na kole a být v reprezentaci, což se mi nakonec nějakým stylem podařilo. Nebyl jsem žádný profík, spíš polo-profík.
Nakonec jsem si ale uvědomil, že nechci nikde „šlapat chodník“ u policajtů, takže jsem přičuchnul díky kamarádovi k dřevorubectví. Mezitím jsem si ještě odskočil na vojnu, ale pak už jsem u toho zůstal. Dodneška mě to baví.
Myslíte, že to budete moct dělat celý život?
To mi říkají všichni, že už bych si měl hledat něco jiného, ale ono to je těžký, když to děláte celý život, tak vás to baví a naplňuje. Každý den je jiný, musíte dávat bacha, adrenalin atd, protože kupa lidí už se z lesa nevrátila. Mám k tomu respekt. Ale celý život to asi dělat nepůjde a já zatím tápu, co by mě bavilo jiného, aby to bylo takhle naplňující.
Pocházíte z Broumovska?
Narodil jsem se v Broumově, ale pocházím jinak z Teplic nad Metují, kde jsem vychodil základní školu. Po střední škole v Praze jsem se vrátil zpátky a rodinu teď mám v Polici nad Metují.
Jak trávíte svůj volný čas?
Když nejsem zrovna v lese, tak lítám na kole, i závodně, už od deseti let. Pořád mě to baví, i když cítím, že síly ubývají. Člověk si to musí dobře rozvrhnout, aby všechno stíhal, včetně rodiny, která mě v tom naštěstí podporuje. I náš mladej začal trochu jezdit, a to je super.
Před tím jsem jezdil na kole v hokejistické helmě, to byly takové vtipné začátky.
V čem všem jste závodil?
Když mi bylo devět, deset let, tak se k nám poprvé dostala horská kola ze zahraničí. V roce 1993, to mi bylo dvanáct, jsem jel první závod na horských kolech, který pořádal Tomáš Čada v Teplicich. Už před tím jsem ale jezdil na kole v hokejistické helmě, to byly takové vtipné začátky. Ale postupně jsem se vypracoval, začal jsem jezdit horská kola cross country.
Pak jsem přešel na maratony a jednou mě přihlásili na mistrovství republiky v Hluboké nad Vltavou v terénním triatlonu. Tam se mi povedl dobrý výsledek a nominoval jsem se na mistrovství světa na Havaji. Sehnal jsem peníze a nakonec jsem se tohoto závodu účastnil celkem čtyřikrát. Byl jsem takový poloprofesionál, trochu jsem se tím i živil, i když jsem zároveň s tím už chodil do lesa.
Postupně mě ale začala zlobit záda, tak jsme vrátil k maratonům a následně k enduro závodům. Jezdím to dodneška, je to parádní disciplína, máte daný okruh třiceti kilometrů třeba, vyjedete na kopec a ten si sjedete. A měří se jen úseky z kopce dolů.
.jpeg)
Měl jste nějaké pády, vážnější zranění?
Když jsem byl mladší, tak se mi to vyhýbalo, asi jak jsem na tom byl fyzicky líp. Ale dva tři roky zpátky na Šumavě mi prasknul rám, přeletěl jsem přes řídítka a měl jsem pneumotorax, ležel jsem týden na jipce. To byl asi můj nejhorší zážitek. Pár pádů zažijete, ale máte integrální helmu a chrániče, takže to eliminujete.
Byl jste pak trochu opatrnější?
Ono se mi to stalo, když už mi bylo přes čtyřicet, a to už člověk zpomaluje tak nějak celkově. Teď o víkendu jsme jeli závod v Koutech nad Desnou – dřív jsem to jezdíval do desátého místa, pak do dvacátého a teď najednou už jsem kolem padesátého. Fyzička už není taková. Ale v závodech nastupuje mládí, což je dobře. Máme tu spoustu šikovných kluků, Kubu Pivničku, Jardu Berana, spoustu dalších nadějí…
Jak vzpomínáte na mistrovství světa na Havaji?
To byly úplně jiné podmínky, než když jedete světový pohár třeba tady někde v Rakousku. Vysoké teploty, efekt skleníku – špatně se vám dýchá, svaly se neokysličují tak, jak by měly. Je to úplně jiné závodění.
Příroda, kterou tady máme, skály, výhledy, to je fenomenální.
Pojďme zpět na Broumovsko – jak se vám tady žije?
Já jsem si ten kraj nevybral, tím, že jsem se tady narodil, ale postupem času k tomu vzhlížím velmi pozitivně. Příroda, kterou tady máme, skály, výhledy, to je fenomenální. Neumím si představit žít někde jinde.
A má podle vás žití tady i nějaká negativa?
Asi všude jsou nějaká negativa. Teď všichni kritizují v Polici, že tam jsou na tři sta metrech tři hřiště. My tam už kupu let usilujeme o traily a pumptracky pro děti a v tom se nic moc neděje. Až letos se to začalo trochu hýbat, když se podařilo sehnat dotaci z MASky, takže se v okolí Zděřiny a Police nad Metují udělají nějaké traily pro děti. Akorát tady je problém, že jsme v CHKO, kde se v lesích nikde nedá nic moc vytvářet.
Podívejte se na video, které jsme s Františkem Žilákem natočili ZDE.
