Pomáhá uklízet město. „Jsem ráda, že jsem venku,“ říká Magdaléna Grundzová

M. Mašková, P. Kultová, foto L. W. Císařová Sobota, 20. září 2025

Sdílet na:

Představujeme příběhy lidí, kteří žijí a pracují v našem regionu, ale jejich hlas bývá málo slyšet. Paní Magdalénu Grundzovou jsme potkali na schodech u Dolní brány v Broumově. Seděla tam při krátkém odpočinku spolu s dalšími kolegy a uvolila se s námi chvíli porozprávět o svém životě.

"Nestěžuju si," říká na otázku, jak se jí v Broumově žije.

Možná jste ji potkali, když uklízí ulice. Jednašedesátiletá Magdaléna Grundzová žije v Broumově pět let, přišla sem tehdy za přítelem. Dnes bydlí sama v malém bytě v Olivětíně. „Jde to, nestěžuju si,“ odpovídá na otázku, jak se jí v Broumově bydlí.

Když se ráno v šest hodin probudí, dá si nejprve kávu a cigaretu. Potom uvaří, uklidí, postará se o domácnost. „Prostě normální den, všechno pořád dokola,“ říká. Někdy jede za dcerou do Police.

Volný čas tráví paní Magdaléna také nejčastěji doma, občas podnikne něco s vnučkou, ale není zvyklá dělat něco jen tak pro sebe – pro radost. Dívá se na televizi nebo na internet a podle toho, co zrovna vyskočí na obrazovce, čerpá informace o světě. 

Půl roku pracuje pro Technické služby města Broumova, věnuje se úklidu města. „Jsem ráda, že jsem venku. Pracuju od 8 do 14 hodin. Celkem třicet hodin měsíčně.“ Za svoji práci dostane měsíčně 860 korun.

Se svým základním vzděláním dříve pracovala v nemocnici a na statku. „Práce na Broumovsku podle mě je.“ Také měla v pěstounské péči syna svého přítele. Ten už dospěl a pracuje na stavbách. 

Sama paní Magdaléna má rodinu na různých místech: dceru a bratra v Liberci a České Kamenici, další dcera žije v Německu, protože si tam její manžel našel práci. 

Podle toho, co říká, si paní Magdaléna v Broumově moc nezvykla, přesto je tu místo, kde se jí líbí. „Chodím ráda na náměstí. Tam si můžu popovídat s nějakými lidmi,“ říká, i když je pro ni těžké pustit si někoho blíž k sobě. 

„Chci zpět do Liberce,“ odhaluje pak svůj sen. Srdce ji táhne nejen k rodině, ale také si myslí, že ve městě pod Ještědem se lidem žije lépe. Co potřebuje k tomu, aby si svůj sen o návratu splnila? „Sebrat se a odejít.“

Článek vznikl v rámci projektu „Příběhy přehlížených lidí na česko-polské hranici“ podpořeném Journalismfund Europe ve výzvě Pluralistic Media for Democracy.