Starosta Šonova Vladimír Grusman podruhé absolvoval extrémní cyklistický non-stop ultra maraton Isoma 1000 miles Adventure 2017

RENÉ HERZÁN

Středa, 26. července 2017

Sdílet na:

Starosta Šonova u Broumova Vladimír Grusman na počátku července absolvoval už podruhé extrémní cyklistický non-stop ultra maraton Isoma 1000 miles Adventure 2017 napříč Slovenskem a Českem po hřebenech hor. Za 11 dní a 20 hodin ujel 1619 kilometrů s celkovým převýšením přes 40 kilometrů. Se svým parťákem Karlem Smékalem dojel na děleném 20. - 21. místě ze 159 startujících.  

V loňském roce se startovalo v Hranicích u Aše. Kde letos?

Oproti roku 2016 se závod jel opačným směrem, start byl na Slovensku v Nové Sedlici 2. července 2017 v 15 hodin. Po prvních 25 asfaltových kilometrech přišly na řadu první kopečky, kde se začaly vytvářet první skupinky bajkerů. Cíl byl tentokrát v obci Skalná u Chebu.

Kudy závod vedl?

I letos nás závod vedl po hřebech slovenských a českých hor. První na řady přišly Vihorlatské vrchy, následoval Slovenský ráj, Nízké Tatry, Velká a Malá Fatra, pohraniční Bílé Karpaty, Vizovické a Hostýnské vrchy, Jeseník, Kralický Sněžník, Orlické hory, polské Stolové hory, domovské Broumovské stěny, Vraní hory, Krkonoše, Jizerské hory, Lužické hory, krásné České Švýcarsko a finálové Krušné hory. Oproti roku 2016 se změnily vrcholky, kam nás trasa závodu zavedla. Na Slovensku to byla přečerpávací vodní elektrárna Černý Váh, tři velké a dva malé brody. Nejzrádnější byla řeka Laborec, kdy po vydatných deštích byla hladina řeky hodně vysoko a drtivá většina závodníků raději zvolila 20 kilometrů dlouhou objížďku přes nejbližší most a řeku Váh u Trenčína, která se ve správném místě dala bezpečně přebrodit. Nejvyšší bod "mílí" zůstal stejný, jen jsme si na vrchol Krížnej vystoupali (spíše vyšli) z druhé strany.

Jak obtížná byla trasa po Čechách?

V Čechách zůstaly oblíbené Dlouhé stráně v Jeseníkách (přečerpávací vodní elektrárna), Kralický Sněžník, v Broumovských stěnách nově Vodní zámky po trase závodu MTB Sudety a ve Vraních horách drsná trasa ve šlépějích závodu MTB Trilogy (ta byla hodně technicky náročná). Nově jsme se dostali do krásných zákoutí Krkonošského národního parku a v Jizerských horách jsme si bezvadně užili jednosměrné Singltreky pod Smrkem. Hodně nepříjemný byl Děčínský Sněžník, kde na vrcholu hodně foukalo, a byla nízká oblačnost s minimální viditelností. Krušné hory dostály svému názvu a nocování v přístřešku pod vrcholem Klínovce při 5 stupních Celsia příliš příjemné nebylo.

Loni jste se nebránil jet některé úseky ve dvojici.  

Od prvního dne závodu jsme se míjeli se svým budoucím parťákem Karlem Smékalem a od třetího dne jsme nástrahy tratě závodu a medvědy zdolávali až do cíle společně. Fyzicky a výkonnostně jsme na tom byli stejně a vzájemně jsme se doplňovali a podporovali. U mě byla výhodou loňská znalost tratě závodu a různé "Kopkoviny" (pozn. redakce: hlavním pořadatelem je Jan Kopka), o kterých neměl Karel ani tušení. Denně jsme se snažili ujet alespoň 150 kilometrů, budíček byl ráno v 5 hodin a spát se šlo po 22. hodině.

Měl jste tentokrát nějaké technické problémy s kolem?

Při zdolávání Šluknovského výběžku se Karlovi porouchalo kolo a nezbylo nic jiného, než dojet do 10 kilometrů vzdáleného Rumburku do cykloservisu. Zde se ukázala lidská podpora a ochota mílařům pomoci a bez jakékoliv odměny nás místní borec dodávkou do cykloservisu odvezl. Vlakem jsme se vrátili zpět na trať závodu. Sice jsme ztratili půl den závodu, ale pokračovali jsme společně dál k cíli a dojížděli ostatní bajkery, kteří nás předjeli. Na mém bajku dva dny před cílem vypověděla službu pravá vidlice, což mě znejistělo a odevzdaně jsem doufal, že i s touto technickou závadou dojedu a dojel. V půli trati jsem vyměnil obě sady brzdových destiček a jiné potíže jsem se svým bajkem neměl, a to hlavní, bez defektu!

Jak se při závodech spí?

Za celou cestu jsme vzhledem k nočním přejezdům ubytování v penzionech nehledali, pod střechou v postýlce jsme spali jen 3x. Jinak jsme nocovali po různých přístřešcích a dvakrát jsem riskl spaní pod širákem. Dlouho jsem nezažil usínání pod hvězdnou oblohou. Úžasný a krásný. Mytí sebe a bajku probíhalo po různých říčkách a vodních nádržích. Neminulo nás několik bouřek, tak to bylo občas i se sprchou.

Závod je především dřina. Najde se však čas i na legraci? 

Na startu bylo mnoho nováčků a zkušených mílařů bylo minimum. S potěšením jsem poslouchal názory, plány a vize nováčků mílařů. Jen jsem si říkal, že skutečnost bude úplně jiná a také byla. Už po prvních dnech zjistili, že "míle" nejsou procházka růžovým sadem a že jsou skutečně drsné, těžké a nevyzpytatelné. Některé hlášky byly trefné a především zábavné. Neméně zábavné bylo setkávání se s místními domorodci v hospůdkách, kdy jseme vyprávěli odkud a kam jedeme a jaké trable a zážitky máme za sebou. Všude jsme sklízeli uznání a podporu. Asi nejlepší byla hláška na Slovensku, kdy nám místní občan sdělil, "…že pokud by medvědi měli zvonce, tak by zvonili jak ovce…", co jich po místních horách běhá. Místní se do hor moc neodvažují a bez malého minimaxu "pepřáku" už vůbec ne a my tam za bílého dne jedeme závod.

Závod jste absolvoval loni, tak proč zase?

Důvody, proč jsem jel "míle" i letos jsou, že trať závodu vede novými místy, poznání nových příběhů, zážitků, bajkerů, dokonalá psychická očista a odložení přebytečných tukových zásob (za celý závod – 6 kg). Velmi mile mne překvapila sledovanost a podpora v průběhu závodu. Velké poděkování patři Šonovákům, kolegům ze zaměstnání a obecního úřadu, rodině a přítelkyni a všem známým, kteří mne formou SMS povzbuzovali až do cíle. Na několik dní se závod 1000 mil stal hlavním tématem diskusí a sledovanosti. Za Broumovsko jsme jeli čtyři bajkeři. Z Martínkovic Jaromír Jirka a Jaroslav Šarda, z Adršpachu Petr Kohoutek, se kterým jsem přibližně 3 dny držel krok, a já.