Trans Germany 2021
Pátek, 23. července 2021
.jpg)
Po dvou letech jsem se vrátil zpět na závod 1000 mil Trans Germany 2021. Vlivem covidových opatření se závod jel ryze po německém území, tedy polovina trasy byla pro mě neznámá. Pořadatelé pojali závod jako časovku jednotlivých závodníků a hromadný start nebyl.
Odstartoval jsem v sobotu 3. 7. 2021 v 5:30 hodin nedaleko od Basileje. Vydal jsem se vstříc dobrodružství a zdolání nástrah závodu. Už první den mne dostihl déšť a terén byl řádně rozmáčený. Stop od kol bylo v terénu více, tak jsem věděl, že přede mnou je několik borců. Déšť, vyjma jednoho dne, mě doprovázel po celý závod a na vybavení a kole to bylo postupem času znát. Na planině mě dohnala bouřka a plnou silou do mě bušila, schovat se nebylo kam. Postupně jsem dojížděl borce před sebou, kteří by si rádi se mnou povídali, ale mé jazykové znalosti stačily jen na přežití v Německu.
Každý den jsem doplňoval zásoby jídla a pití a ta šance byla převážně jen jednou za den. Nocleh jsem hledal aktuálně podle místa, kam jsem ten den dojel. Převážně jsem hajal v turistických přístřešcích, abych měl jistotu suché noci za nočního deště a bouřek. Trať závodu byla náročná, bylo mnoho kopců, které jsem neznal, a stezek, kde jednou za rok projedou jen mílaři a víc nikdo. Takhle skrytá stezka v trávě a v kopřivách se mi stala osudnou. V navigaci jsem ji přehlédl a při sjezdu z kopce po pěkné šotolinové cestě jsem vjel přímo do ohrady s ovcemi. Neušel jsem pozornosti čtyř pasteveckých psů a také majitelky ovcí. Tři psy se povedlo majitelce odvolat, čtvrtý si mně podal. Bránil jsem se kolem, přesto se mu povedlo mě kousnout do levého lýtka. Postupně jsem vycouval za ohradu a upaloval pryč.
Deštivé období nelibě nesly i mé tretry. Levá se úplně rozpadla, takže stahovacími páskami jsem ji „spojil“ do funkčního stavu. Postupem času stopy od kol mizely a tušil jsem, že mám před sebou už jen jednoho závodníka. Po 8 dnech a ujetí 1 679 km jsem v sobotu 10. 7. 2021 v 16:40 hodin dorazil do cíle na ostrově Rujána do Cape Arkona k majákům. Byl jsem druhý, kdo dojel do cíle ze 100 startujících závodníků. Konečné pořadí bude známé až po dojetí ostatních závodníků.
Kolo drželo a odpustilo mi řadu chyb. Měnil jsem jen brzdové destičky a poslední den spojoval přetržený řetěz. Domů jsem se vrátil řádně unavený a zdravotně léčím především nohy (achilovky) a otoky. Závod se mi líbil, jízda v mokrému písku byla podstatně lehčí než za sucha, zato v blátě, na mokrých kořenech a neskutečně se klouzajících kamenech to byl mnohem větší adrenalin. Už nyní přemýšlím o dalších dálkových výzvách.
.jpg)
