Pokec s předsedou polického Spartaku Karlem Klimešem

Jak se máš? Co rodina?

Ahoj. Jako každý člověk v této době. Tak nějak jinak. Doufám, že se situace co nejdříve zlepší a budeme zase normálně žít. A doma? Díky rodině a jedině díky domovskému zázemí se tato doba dá přečkat. Fakt je ten, že teprve když je opravdu něco mimořádného, si člověk uvědomí své životní priority. Oba kluci jsou zdraví, takže v tomto směru spokojenost.

Začal jsem netradičně, protože možná jen pár lidí si uvědomilo skutečné životní priority. Ale pojďme k fotbalu, jak se v Polici trénuje v době nouzového stavu?

Netrénuje se. Jsem v kontaktu s trenéry, a hlavně se sekretářem Jirkou Kollertem, a co nejdříve musíme zorganizovat zimní přípravu, hlavně tedy pro mládež. Na stránkách KFS Královéhradeckého kraje sleduji program dohrávek podzimní soutěže mužské kategorie, ale z tak brzkého začátku, a hlavně na umělce, hmm, nejsem toho příznivcem. Alespoň to bude pro všechny stejné.

Máte luxusně rozjetý krajský přebor, ozývaly se hlasy, že Police chce postoupit do divize. Nemáte obavy, že se dlouhá herní pauza projeví na výkonnosti hráčů?

Divize... Za toto slovo můžu já. Před sezónou jsem přemýšlel, co napsat k předsezónnímu rozhovoru. Každý, kdo mě zná, ví moc dobře, jaký mám postoj k nadřazenosti některých jedinců z řad rozhodčích, delegátů i funkcionářů KFS HK. Člověk je tvor, který dělá chyby, ale doslova nesnáším aroganci některých jmenovaných. Tak jsem si řekl, KFS HK už čtyři roky nezajistil účastníka do vyšší soutěže, a vyšší místa na to poukazují. Vyhlásíme tedy ten nejvyšší cíl, KFS bude spokojen že má někdo ambice, a v klidu nás nechají být. Ale že tato šance bude takto rozehrána, to by mě nenapadlo. Nebudeme si nalhávat, už od jakživa platí, že KFS nemá rádo tento výběžek (Broumov, Police). Výkonnost je spíše otázka pro realizační tým A mužstva, ale myslím, že kluci jsou natolik zkušení, že si poradí. A ať to dopadne, jak chce, hlavní moto stále platí. Fotbalem se bavit.

Koukám, že máš pifku na řídící orgán. Co ty a kauza Berbr?

Nechci vypadat jak nějakej ubrečenej malej kluk, ale kladný postoj k těmto lidem fakt nemám. Jak jsem již zmínil, rozhodčí může během zápasu něco pokazit, jsme přece jen lidi, ale někdy ta arogance, nadřazenost... to mě ubíjí... A díky nám, oddílům, může svaz pořádat soutěže. Kauza Berbr? Nebudu po bitvě generál, ale konečně! Doufám, že to je ten první signál k očištění našeho fotbalu.

Vraťme se k začátku rozmachu polického fotbalu. Spartak se roky potácel v 1. B třídě. Kdy nastal ten zlom?

Musím to rozdělit na tři části. 1. Stabilizace. 2. Záchrana krajské soutěže a postup do 1. A třídy. 3. Stav k výročí 100 let fotbalu v Polici. Na každém z těchto milníků jsou lidi, kteří mají zásluhu, že jsme momentálně tam, kde jsme. Jmenovat je ale nebudu, možná bych na někoho zapomněl, a to bych opravdu nechtěl. Každý z těchto lidí ví, že jsem měl a mám slova uznání. Někteří už v Polici nepůsobí a když to shrneme, všem za to děkuji.

Hodně nebo nejvíc záleží na penězích?

Také. Je plno aspektů, které potřebuješ. Ale první jsou lidi, kteří jsou polické kopané oddáni. Zní to už skoro jak fanatismus, ale je to tak. Momentálně jsou úkoly v oddíle nastaveny tak, že každý má svůj úkol. Prostě to nejde dělat ve dvou, čtyřech lidech. Moc dobře vím, jak nás některá veřejnost vnímá. Budiž, každý má na to právo, ale toto je jediná možnost, jak ukázat mladým, především polickým klukům, jak to může vypadat a fungovat. Protože budoucnost se staví pro polické hráče. Až čas ukáže, jestli se tento krok povedl.

V létě jsme zaregistrovali tvé odstoupení, co se změnilo?

Je to tak. Po polické pouti toho bylo už na mě moc a rezignoval jsem. Skutečně jsem byl pevně rozhodnut. Necítil jsem, že po těch letech už dokážu ukočírovat dění v polické kopané. Zlom nastal po schůzi Spartaku, kdy mi byla projevena důvěra. Cítil jsem podporu hráčů, trenérů a funkcionářů. A jak říká manželka, jiného blbce by nesehnali. A má pravdu. Jsem prostě člověk, který propadl fotbalu. A zvlášť polickému Spartaku. A pokud jsem jmenoval ženu, tak jedině Ladě a své rodině můžu poděkovat, že mi prokazuje takovou volnost pro moje působení ve fotbale. Asi mám i velké štěstí, poněvadž je z fotbalové rodiny, děda Erich Šimek, legendární trenér Police a otec Michal Šimek, bývalý hráč a brankář. Jedině opravdu své ženě můžu poděkovat, že si zvykla na život s bláznem do fotbalu. A ani už tolik nenadává, když jsem já a kluci na hřišti.

V tomto roce slaví fotbal v Polici 100 let. Tvé hodnocení.

Strašně mě mrzí, že nemohla proběhnout oslava tohoto významného výročí. Tak snad osud bude nakloněn a my budeme moct oslavit „100 a jeden rok“ v příštím roce. Polická kopaná a příznivci si to zaslouží. Jinak 100 let výročí je jistě výjimečný milník v dějinách města. Za tu dobu se událo mnohé a nezbývá, než všem našim předchůdcům, ale i současným lidem poděkovat za to, že můžeme navázat na to, co naši předkové vybudovali a snad tam nahoře jsou na nás pyšní. Pyšní na to, že i po 100 letech z tribun zní... SPARTAK POLICE...!