Police Symphony Orchestra za dva roky trvání nejen že vyprodává sály v okolí, ale loni byl i na úspěšném zahraničním turné v Dánsku

Návštěvníci dalších plánovaných koncertů tohoto 55členého souboru se mají nač těšit. 23. února hraje v Červeném Kostelci, 16. března Pardubicích, v dubnu možná v kostele v Polici nad Metují, a pak třeba i v Broumově nebo na sklonku léta s Martou Kubišovou v Praze.

Jak Petra Soukupová zdůraznila, letošní repertoár je opět velice zajímavý a naprosto netradiční. Střídá se filmová, taneční, muzikálová i operetní hudba a další žánry, takže si zřejmě každý posluchač najde to své.

Petra, kromě toho, že je s bratrem vedoucí tohoto velkého hudebního tělesa, studuje v septimě broumovského gymnázia a hraje v orchestru ZUŠ Police. Ještě chodí doučovat děti do Masarykovy základní školy, protože jak říká: „Baví mne práce s dětmi, baví mne něco pro ně vymýšlet a mám ráda takovou tu dětskou vděčnost, která mnohdy mezi dospělými chybí.“ A ještě s úsměvem dodává: „a byla to pro mne výzva, a výzvy mám ráda“.

Svými texty se zúčastnila projektu MF DNES Studenti čtou a píší noviny, ve kterém postoupila do finále o zájezd do Bruselu. Také se již připravuje ke studiu na HAMU - „talentovky" jsou již v lednu příští rok. Nemyslím si, že na příklad o historii hudby vím až tolik. Chtěla bych vědět víc. Mám také další kroužky. Někdy se sama divím, kde čas beru, ale je ho ještě tolik, abych našla i trochu pro sebe. A vlastně pro sebe je všechno, co ve volném čase dělám - ještě aby ne.“

Orchestr sám o sobě podle Petry je dnes stabilní přibližně 55členné hudební těleso. Trápí ji, když přicházejí muzikanti se zájmem s nimi hrát a ona je musí odmítat. „Již máme, dá se říct, stop stav, už bychom se nikam nevešli, kdyby nás bylo víc. Pódia, jeviště, autobus, to všechno nás omezuje.“ Vedle stálého dirigenta Miroslava Srny diriguje také mladý Jakub Šaroun s Dobrušky, student klavíru na Pardubické konzervatoři.

Před odjezdem do Dánska přišel narychlo a úspěšně zvládl repertoár zpěvák Filip Hořejš z Humpolce, který studuje zpěv na pražské konzervatoři a stále zpívá s orchestrem. Pro tvorbu aranžmá skladeb, které hrají, má orchestr také trvalé zázemí, ke kterému patří archiv Václava Hybše, což hned tak některý orchestr určitě nemá. Dále pak Vladimír Popelka (bývalý šéfdirigent TOČRu-orchestr Českého rozhlasu), Rudolf Koudelka, Jan Valta nebo i americký skladatel Daniel Leo Simpson.

Na závěr jsme si ještě s Petrou povídali o zázemí orchestru, do kterého patří na předním místě její a Jakubovi rodiče. „Podporu rodičů určitě máme. Kdyby nám na začátku řekli‚ no, co to máte za plány, to není ve vaší kompetenci, tak by to šlo daleko hůř. Dali nám právě tu naději, a jistotu, že někdo za námi stojí. Řekli nám‚ tak ukažte, co ve vás je‘, a tak jsme to odstartovali. Je to super.“ A ještě dodala: „Nevím, jak by se zachovali jiní rodiče, ale podpora našich rodičů byla veliká a stále trvá.“

O čem si myslíte, že spolu budeme hovořit za deset let? „No to je otázka. Já myslím, že zase o orchestru. Myslím, že za deset let bude pořád, pořád se lidé budou scházet. A tomu věřím. Doufám, že stále budu „mamkou“ orchestru. Také se asi nezmění, že nám rodiče stále ještě budou fandít... Ale já až tak do budoucna nemyslím. Samozřejmě mám vize, ale teď hlavně řeším současnost a jak můžu ovlivnit budoucnost. A za deset let? Doufám, že bude o čem povídat.“

Foto Radek Fiedler a Martin Kábrt