Ádr Boulder Session: Skvělé výkony i návrat ke kořenům
„Pro mě je to jen zábava. Máme radost z toho, že se to lidem líbí, a to nás vždycky utáhne, abychom dělali další ročník,“ říká o své motivaci Mája Nyč, zakladatel a organizátor boulderových závodů AIX Ádr Boulder Session. V sobotu 21. 3. se v Adršpachu odehrál jubilejní, desátý ročník a zúčastnilo se ho 148 závodníků, kteří na závody přijeli z celé země. Absolutními vítězi se stala Michaela Hornychová a Marek Jeliga.
V kvalifikaci se lezlo ve dvou prostorách, a to v Horním Adršpachu ve sportovním areálu a v Dolním Adršpachu na boulderovce Adrboulder, v níž se z důvodu malé prostorové kapacity prostřídávali skupiny lezců. Závodníci se ráno ve sportovní hale registrovali a rovnou mohli začít lézt, k dispozici měli 21 boulderových cest. Každá z nich byla zakončena označeným chytem, který pro lezce znamenal top (vylezenou cestu), to si mohli závodníci zapsat do webové aplikace počítající pořadí. Zároveň si zapisovali zóny, jimiž byly označená místa na trase boulderu. Závodník tedy nemusel celou trasu vylézt, díky zóně si i tak mohl připsat body k dobru. Posledním faktorem, který určoval pořadí, byly pokusy, kterými se lezec cestu pokusil „topnout“ nebo alespoň dosáhnout zóny. „Cesty byly moc zajímavé, moc dobře se mi však nelezlo, protože jsem byla nemocná, ale ani to mi nezkazilo náladu. Potěšilo mě, že jsem i přes nemoc a ibalginy neskončila poslední,“ hodnotí kvalifikaci Natalie Vugrincová, závodnice, která přijela z Brna a závodů v Adršpachu se účastnila poprvé.
Finále je jisté
Do finále postoupilo nejlepších 14 závodníků a závodnic. Mezi nimi i Michaela Hornychová (HO Ostaš) a Marek Jeliga z Prahy, kteří postoupili z první příčky kvalifikace. Marek jako jediný ze závodníků zdolal všechny topy. Dalšími postupujícími v mužské kategorii byli například Pavel Kratochvíl, Lukáš Uhere a Lukáš Ďurech, jež měli všichni stejný výsledek, ale lišili se množstvím pokusů. V kvalifikaci žen o první příčku bojovala Michaela Hornychová s Eliškou Novotnou z Liberce. Obě měly stejné výsledky, ale Michaela se na přední pozici dostala díky menšímu množství pokusů. Dalšími byla například Eliška Paděrová a Barbora Petrlíková.
„Trošku jsem se lekla, když jsem zjistila, že už mám patnáct topů v kvalifikaci a byly třeba dvě hodiny od startu, takže jsem byla jako že aha, tak asi finále jistý. Ale samozřejmě byly bouldery, co jsem si chtěla ještě dolézt,“ vypráví Míša Hornychová, výherkyně letošního závodu v ženské kategorii, která v kvalifikaci nakonec dolezla 19 boulderů.
S děravými lezkami
Finále začalo ve čtyři hodiny odpoledne a bylo složené ze tří boulderových cest pro ženy a tří pro muže. Průběh byl specifický oproti jiným závodům, kde závodníci nevidí trasy, které mají lézt do chvíle, než jsou na řadě a následně mají omezený čas na to trasu zdolat, nebo nezdolat. V Ádru to probíhá tak, že závodníci sice nejprve nevidí danou trasu, ale následně nemají omezený čas, ale na místo toho mají omezené pokusy. Potom, co dolezou první pokus si mohou sednout a sledovat ostatní, jak trasu lezou, než na ně dojde zase řada.
Marek celý závod lezl s prolezenými (děravými) lezečkami, jelikož jsou prý jeho nejlepší, ale ještě si je nedal opravit, a tak hned na prvním boulderu ve finále vymýšlel způsob, jakým by mu to nejméně vadilo. Způsob všechny přítomné ohromil, jelikož se pro to, aby se dostal na další chyty od startu v letu celý otočil čelem od stěny. Tuto chvíli sám uvádí jako pro něj nejzajímavější moment.
Ze všech stran se ozývalo „Pojď, drž to!“ a pokřik zároveň nabíral na intenzitě, když se závodník blížil topu.
Finále závodu se vyznačovalo velmi podpůrnou atmosférou, neboť v malém prostoru fandili i všichni, kdo se účastnili kvalifikace. Ze všech stran se ozývalo „Pojď, drž to!“ a pokřik zároveň nabíral na intenzitě, když se závodník blížil topu a ústilo velkým potleskem a vřavou. Zároveň se ozývalo „Škoda!“ a povzdechy v celé místnosti, když závodník nedolezl a spadl. Jeden divák se při pádu závodníků pravidelně chytal za hlavu. Atmosféru ocenil i vítěz závodů v kategorii muži Marek Jeliga: „Přijel jsem kvůli atmosféře. Je to zajímavější a zábavnější závod než ty dnešní poháry, který jsou, co se týče atmosféry, na cestě úpadku, jsou tam jenom trenéři a rodiče dětí a ty děti, co závodí. A jinak tam vlastně není atmosféra jako tady.“
Jasné vítězství
Po skončení finále, ve kterém Michaela vylezla jako jediná z žen všechny topy a Marek měl takové skóre, že i u něho bylo všem jasné, že závod vyhrál na celé čáře, následovalo vyhlášení v lezecké restauraci Qadr.
Vyhlašovalo se všech sedm závodníků z každé kategorie. První tři vyhráli peněžní odměnu, která byla jednou z velkých lákadel pro účastníky. V kategorii ženy byla, kromě již zmiňované vítězky Michaely Hornychové, na druhém místě Eliška Paděrová a na třetím místě Eliška Novotná.
V kategorii muži rozhodovalo na prvních třech místech počet pokusů, jelikož si všichni tři zapsali plný počet topů. Marek na tři topy měl čtyři pokusy, jelikož první cestu lezl dvakrát. Na druhém místě se umístil Štěpán Potůček s šesti pokusy a na třetím Pavel Kratochvíl se sedmi pokusy.
Po vyhlášení následovala tombola a party s kapelami. Dobrá nálada a nadšení závodníků, které se neslo finálem, pokračovalo a díky hudbě jen zesilovalo.
.jpg)
Návrat ke kořenům
Závod vznikl před deseti lety, když si Mája Nyč s Karlem Šnajdrem postavili na trénink malou bouldrovku, aby mohli trénovat přes zimu, kdy nemohli lézt venku. Pak je napadlo, že by mohli udělat malý lokální závod. „Na prvních dvou ročnících byli lidi, který jsem všechny znal, a i tak nás tady bylo třeba skoro čtyřicet, což bylo super,“ vzpomíná Mája. Následně se k nim přidal Lukáš Jánský, kterého Mája popisuje jako velmi cílevědomého člověka. A rozhodlo se, že závod zvětší. „Na třetí ročník jsme tady měli od Aixu (výrobce struktur a chytů, pozn. red.) takovou mobilní kostku, byl to jeden profil, nebo vlastně jeden vícehran. Z každé stran, byly tyhle ty všechny profily, co jsou teď při závodu uvnitř, ale zabíralo to hrozného prostou. Pak jsme to rozšířili, dali jsme profily normálně po stěně, rozkouskovali jsme to,“ dodává organizátor.
Letos jsme si říkali, že už se vrátíme ke kořenům a prostě si to užijeme.
První ročníky zároveň cesty stavěli Mája s Karlem sami. Dnes už jim to staví stavěči z Prahy v čele s Vilémem Chejnem. „Každý rok někoho napadlo něco nového co do závodu přidat. A měli jsme snahu se vždycky tak nějak překonat. Pak už jsme cítili trošku povinnost udělat něco nového. Třeba z jedné kapely jsou dvě, z jednoho místa na kvalifikaci jsou dvě. Pak jsou nějaký chyty, který jsou třeba prezentovaný tady poprvé. To jsme měli loni. Prostě vždycky se snažíme mít něco nového, tento rok máme nový elektronický systém zaznamenávání vylezených cest pro závodníky a webovky. To je neskutečná úleva, dřív to bylo na papírech a ručně jsme všechno počítali. To máme díky Pavlu Kratochvílovi, který se nám sám nabídl, že systém vytvoří (loňský vítěz závodu, pozn. red.),“ popisuje Anna Havelková, členka organizačního týmu. A dodává že tento rok nechtěli vymýšlet v rámci závodu nic velkého: „Letos jsme si říkali, že už se vrátíme ke kořenům a prostě si to užijeme.“
Autorka je spolupracovnicí redakce.
