Broumovský boxer Jakub Šuda se připravuje na své první mistrovství světa

René Herzán

Sobota, 7. února 2015

Sdílet na:

Jakub se narodil v Broumově 26. března 1999. V roce 2010, ve svých 11ti letech, začal trénovat v nově založeném Boxing Clubu Broumov a v prosinci tohoto roku nastoupil ke svému prvnímu utkání v Hradci Králové na galavečeru boxu. V současné době má odboxováno 75 zápasů, studuje na střední škole v Praze a připravuje se na své první mistrovství světa.

Začínal jsi v roce 2010, myslel sis tenkrát, že se do čtyř let staneš dvakrát Mistrem České republiky?

Tak to jsem si určitě nemyslel. Domníval jsem se, že budu jen trénovat. Jenže potom jsem šel do ringu, hned na mém prvním mistrovství republiky jsem byl stříbrný a na dalších dvou zlatý. Do té doby jsem žádný sport nedělal, měl jsem dokonce nadváhu, a tak jsem následoval bratra, který začal trénovat box ještě dříve.

Kde všude po světě ses s boxem podíval?

Nejdál jsem byl na Mistrovství Evropy v ruské Anapě. A na další Evropě v irském Dublinu. Také na turnajích v Německu, na Slovensku a samozřejmě v Polsku.

Loni jsi začal studovat na Střední průmyslové škole strojní v Praze v Třebešíně. Jak je náročné skloubit školu a trénink?

Blíží se pololetí a známky vypadají docela dobře. Trénuji každý den, takže ty dny jsou podobné. Ráno škola, odpoledne trénink, večer příprava do školy. Den co den.

Jak probíhá Tvoje příprava v současné době?

Připravuji se v oddíle Profi box Praha u Filipa Miňovského. Pokud je před turnajem, tak trénuji dvakrát denně a využívám i soukromé tréninky. V týdnu mám tři skupinové tréninky a dva soukromé. Sponzoruje mne a podporuje stáj Box Events Stanislava Škody. Mám od nich nějaké sportovní oblečení a vybavení. Novinkou je také služba sportovního psychologa Jiřího Šlédra, který komunikuje s trenérem, doprovází mne na některých trénincích a byl se mnou už v prosinci na broumovském Galavečeru boxu.

Jsi sebevědomý mladý muž. Použil jsi své sportovní schopnosti v civilním životě?

Já nemám potřebu se někde prát nebo vyvolávat spory. Především na to nemám čas, protože mám jen školu a trénink. Stává se ovšem, že mi nějací kluci píší, že by se chtěli prát. To ale vůbec neřeším a nereaguji na to. Takže to mohou brát, že mne přeprali, třeba jim bude líp.

Co podle Tebe je k přípravě mladého boxera zapotřebí k tomu, aby jeho výkonnost šla nahoru a mohl pomýšlet na nejvyšší cíle?

Je to pravidelný trénink. Jak techniky, tak fyzicky. Za důležitou teď už považuji i psychologickou přípravu. Cítím, že mi to pomáhá. Důležitý je samozřejmě trenér, který dovede předat své zkušenosti a naučit mě techniku. Tady bych právě zmínil velmi profesionální přístup trenéra Miňovského, který se mi mimořádně intenzivně věnuje. Zápasy má natočené na videu, následně je spolu probíráme a analyzujeme.

Jaký je vlastně Tvůj cíl v boxu a vůbec v životě?

Nejvyšší cíl v amatérském sportu jsou olympijské hry. Já si chci dávat ty nejvyšší cíle, takže bych se chtěl dostat až tam. Když budu hodně trénovat, tak to třeba vyjde. Potom bych chtěl mezi profesionály a pokusit se vyhrát zápas o titul mistra světa.

Tak cíle máš vysoké. Bylo by na místě zmínit, kteří trenéři se na Tvé kariéře podíleli.

Začínal jsem v roce 2010 v nově založeném Boxing Clubu Broumov. Zde mne trénoval Kamil Grim a Jarda Rojkovič a s nimi jsem odboxoval to stříbrné mistrovství. Získal jsem od nich základy techniky a hlavně fyzickou kondici. V Rusku na Evropě jsme potom domluvili spolupráci s olympionikem Rafalem Kaczorem z Polska a začal jsem s ním dvakrát týdně trénovat v Kaczor box teamu ve Walbrzychu, později už jenom tam. Rafal se však začal připravovat na své profi zápasy, tak jsme hledali někoho, kdy by měl na mé tréninky čas. Našli jsme Milana Piňona Ondráška v Trutnově. Ten se mi věnoval opravdu srdcem, stali se z nás výborní kamarádi. Rafal mne připravil na můj první titul a Milan na ten druhý.

Co se Ti líbí v současném oddíle Profi box Praha, kde se připravuješ, jaké tu máš sparringpartnery?

Mně se tu líbí pedagogický profesionální přístup trenéra a parta. Jedním ze sparringpartnerů je Martin Parlagi, který je na 111. místě profi žebříčku na světě, máme stejnou váhu, a tak spolu často trénujeme. Dalším je Jula Vasil, je dobré mít tak zkušené sparringpartnery.

Máš čas i na jiné aktivity? Co holky?

Tak na to nemám čas. Když už mám někdy volno, tak radši spím. Trénuji každý den a o víkendech doma v Broumově si jdu třeba zaběhat.

Co na Tvůj sport říkají tvoji nejbližší, máma s tátou?

Mamka zrovna moc nadšená není, to už se asi nezmění. Nijak to nepodporuje, ale už se s tím smířila. Táta mne naopak podporuje hodně. Jezdil se mnou na tréninky, doprovází mne na všechny zápasy. Mně se naštěstí zatím nějaká zranění vyhýbají, měl jsem maximálně třeba natažený sval, ale to bylo tím, že jsem se špatně rozcvičil. Absolvoval jsem 75 ostrých zápasů, stovky tréninkových, a zatím se mi nic vážného nestalo, to musím zaklepat. V porovnání s fotbalem nebo hokejem je box celkem bezpečný sport. Nikdy mi třeba netekla krev z nosu nebo z obočí, musím se pořádně uhýbat. A mám helmu.

Co Tě na boxu baví?

Baví mne vyhrávat. Baví mne trénovat s kluky, se kterými si rozumím.

Jaké máš plány v letošním roce? Na kterých turnajích chceš boxovat a jaké máš ambice?

V únoru se chystám do Mostu na Mistrovství České republiky. Budu startovat v kategorii kadetů ve váze do 63 kilogramů. Jediný cíl je vyhrát. Pokud se povede republika, tak v květnu je Mistrovství Evropy. Kdyby to i tady dobře dopadlo, tak v září je Mistrovství světa v Rusku. Uvidíme po konzultaci s trenérem, jestli na něj budu dobře připravený, aby mne z boxerského svazu nominovali. Součástí přípravy by letos měly být sparringy a trénování v USA a Anglii. Ještě jsem na MS nebyl, tak bych se chtěl perfektně připravit.

Takže na prosincovém Galavečeru v Broumově se můžeme těšit na mistra světa Jakuba Šudu. Budeme Ti držet palce. Děkuji za rozhovor.